Západoukrajinský prezident Petro Porošenko měl nabitý víkend. V sobotu přivítal dlouho očekávanou „inspekci“ německé kancléřky Angely Merkelové. Média se snažila zachovat zdání idylky a oba státníci nešetřili úsměvy. Je však jasné, že skutečné rozhovory nebyly nijak klidné. Merkelová je doma pod silným tlakem stále větší části veřejnosti, která již nevěří válečnické protiruské propagandě. Německá průmyslová lobby si zase nepřeje další propad vzájemného obchodu s Ruskem. A tak si „paní vedoucí“ (ze slova „vůdce“) Evropské unie v Kyjevě prý nebrala servítky.
Německo velí k decentralizaci
Porošenkovi sice slíbila zhruba půl miliardy eur (skoro 14 miliard Kč) v rámci mezinárodní pomoci při obnově válkou poničeného východu Ukrajiny, ale zároveň obchod, zvaný „pomoc“ podmínila ukončením bojových operací a snahou o hledání mírového řešení, včetně dohody s ruskojazyčným obyvatelstvem na decentralizaci země. „Je zapotřebí s druhou stranou hovořit. Možné je pouze politické řešení, vojenské řešení konfliktu nemůže nic přinést,“ prohlásila a vyzvala ukrajinskou vládu, aby začala s decentralizací státu a přenosem pravomocí na regiony.
Ještě jednoznačněji to vyjádřil německý vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel. V sobotu označil federalizaci Ukrajiny za jediné řešení současného patového stavu. Merkelová mírně šokovanému Porošenkovi rovněž sdělila, že by EU neměla žádný problém s tím, pokud by se Ukrajina zapojila do Euroasijské hospodářské unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Evropa si podle ní přeje dobré vztahy s Ruskem.
Čtěte ZDE: Pohyb v Donbasu: Spolu s kamióny s pomocí se rozjíždějí i pokusy o diplomatická jednání. Partyzáni – Porošenkova noční můra. Jednotná Ukrajina je po smrti
Německo si prostě stále více uvědomuje, že se nechalo vlákat Američany do pasti a ohrozilo tím své autentické hospodářské i politické zájmy. Před blížící se zimou přituhuje, zvláště když jestřábi v Kyjevě prokazují zjevně sebevražedné tendence, jako je proklamovaná snaha uzavřít plynové a ropné kohoutky do Evropy. Nutno říci, že toto prohlášení Kyjeva šokovalo i natolik oddaného „majdanistu“, jakým je český ministr zahraničí Zaorálek, který kyjevské pučisty jinak vášnivě obhajuje.
Nepovedená sláva
Sotva odjela inspekce z Berlína čekala Porošenka „triumfální“ oslava ukrajinské nezávislosti. Vojenská přehlídka posledních bojeschopných jednotek se zbraňovými systémy z dob sovětské éry nesla všechny znaky absurdity současného stavu. Původní plán uspořádat triumfální parádemarš v dobytém Doněcku sice nevyšel, ale ukrajinské jednotky přece jen po centrálním náměstí v Doněcku pochodovaly.
Jednotky Kyjeva pochodují po Doněcku
Šlo o kyjevské zajatce, kteří za jásotu doněckého obyvatelstva pochodovali před spoluobčany, které měli za úkol zavraždit. Také přehlídka zničených tanků, transportérů a raketometů, kterou si doněčtí mohli při této nezvyklé přehlídce prohlédnout, Porošenkovi a jeho vládním pučistům asi moc radosti neudělala. Domobrana se zjevně nechala inspirovat svými předchůdci z Druhé světové války, kteří v Moskvě v roce 1944 rovněž uspořádali přehlídku nacistických zajatců a jejich techniky. Tehdy i teď po nich kropící vozy symbolicky umyly dlažbu.
Ofenziva... nebo ústup?
Podle České televize, která už nás čtrnáct dní napíná, že každým dnem dojde ke konečnému vítězství kyjevských jednotek podporovaných, zásobovaných a placených Západem, je prý dobytí Luhansku a Doněcku otázkou hodin. Situační mapy fronty malované každý večer pro přesvědčení obyvatelstva, dokazující, že vítězíme a města jsou hermeticky obklíčena hrdinnou ukrajinskou armádou, jsou pěkné. Jak ale jak vysvětlit, že ruský humanitární konvoj bez problémů projel koridorem, který mu vytvořila domobrana? Podle malůvek ČT je přece město hermeticky uzavřeno a obklíčeno. O tomto víkendu se opět v praxi ukázalo, že zprávy vydávané ukrajinským velením takzvané „protiteroristické operace“ a okamžitě vysílané ČT, která oddaně – na rozdíl od mnoha západních médií – stále ještě dělá Kyjevu tiskového mluvčího, jsou mírně řečeno nepřesné.
Podle armádního mluvčího Andrije Lysenka Kyjev ovládá drtivou většina Luhansku a prakticky všechna větší města v okolí včetně hornického Ilovajska, kde se nachází velký železniční uzel. Skutečnost je poněkud jiná. Jak vyplynulo z posledních zpráv z bojiště, domobraně se podařilo odrazit útok armádních sil na Luhansk a Doněck a vytlačila útočníky znovu za brány měst. Ta jsou ovšem neustále ostřelována vším, co je po ruce včetně balistických střel.
Následky dopadu balistické střely v Doněcku
Proč se ukrajinské armádě, která má obrovskou přesilu, stále nedaří zlomit odpor domobrany popsal ve své analýze bývalý výsadkář a veterán jednotek UNPROFOR Martin Hyroš, který má zkušenosti z podobné občanské války v bývalé Jugoslávii.
Domobrana bojuje za své
„Domobrana je tvořena relativně malými týmy, vyzbrojenými různými variantami protitankových granátů od RPG po 9M113 Konkurs. Samozřejmě disponuje protitankovými minami. Používají taktiku přepadů udeř a uteč. Co je nejdůležitější, má kvalitní velitele. Abyste se stal velitelem u domobrany, musíte mít přirozenou autoritu, a hlavně musíte být úspěšným velitelem. Nikdo nebude dobrovolně bojovat pod velitelem, který Vás špatným rozhodnutím pošle na smrt.
Naproti tomu, velení Ukrajinské armády je tvořeno částečně lidmi bez vojenského vzdělání, kteří se tam dostali po fašistickém puči a vojáky, kteří posledních 20 let nebojovali a nejsou schopni reagovat na partyzánskou taktiku, používanou domobranou. Výsledkem je, že své vlastní jednotky posílají na smrt do měst a do týlu nepřítele. Není to ruská armáda či její speciální jednotky, ale naprostá neschopnost vedení ukrajinské armády, která bojuje podle taktiky z druhé světové války. Pomocí útoků obrněných jednotek, ovšem bez zajištění pěchotou.
Prapor Azov byl nucen ustoupit od Ilovajska
Proto i přes počáteční převahu v těžké technice zhruba 100:1, se během prvních týdnů tento poměr snížil k 50:1 a po zničení Jižního kotle, kde domobrana ukořistila desítky kusů těžké výzbroje, se nyní tento poměr vyrovnává.
A tak zatímco domobrana se za měsíce bojů vytrénovala v taktice malých jednotek na velmi dobrou úroveň, ukrajinská armáda dokázala jen posílat nové a nové násilím zverbované vojáky na smrt. V současné době odhadem 70 – 80% těžké výzbroje ukrajinské armády bylo zničeno, nebo ji ukořistila domobrana. To se začíná projevovat v několika rovinách.
Ukrajinci už nechtějí bojovat
Třetí kolo mobilizace skončilo naprostým fiaskem – málokomu se chce jít umírat za oligarchy a USA. Armáda odmítá dělat nadále potravu pro děla. A tak jsou poprvé do přímého boje nasazovány fašistické polovojenské jednotky Národní gardy a Pravého sektoru, zejména se jedná o jednotky Azov, Donbas a Miner. Do současné doby dělaly jen čistící práce – po obsazení území armády prováděli čistky mezi obyvatelstvem.
Nyní fašisté zjistili, že znásilňovat, zabíjet a upalovat ženy v Oděse je něco jiného, než se střetnout s vytrénovaným a motivovaným protivníkem, který z těchto jednotek nebere zajatce. Podle posledních zpráv, prapor Azov byl nucen za těžkých ztrát ustoupit od Ilovaiska, kde se vytvořil další „kotel“, v němž jsou likvidovány prapory „Miner“ a „Donbas“. Situace je taková, že zatímco ukrajinská armáda slábne, domobrana sílí. Po likvidaci „kotlů“, které se vytvořily u Ilovaiska a Luganska, se domobraně uvolní síly a může přejít do protiútoku.“
Zdroj.
Slova vojenského experta se o tomto víkendu potvrdila. V sobotu přišla zpráva, že se partyzánský oddíl domobrany v týlu nepřítele probil až k pobřeží Azovského moře. Partyzáni nyní operují kolem přístavu Mariupol a přestřelky jsou hlášeny rovněž z Novoazovska a z oblastí kolem Oděsy.
Domobrana dobývá Ilovajsk
Největší úspěch zaznamenala domobrana u Ilovajsku, který se jí podařilo z velké části ovládnout. Na jih od Doněcka se kyjevské jednotky ocitly v obklíčení s desítkami tanků, obrněných vozidel, děl, raketometů a minometů. „Po vleklých pozičních bojích doněcká armáda přešla do protiútoku a obklíčila dvě velká uskupení vojsk junty a Národní gardy. V prvním případě je v obklíčení asi 5000 ukrajinských vojáků, v druhém asi 2000 příslušníků nacistických praporů Azov a Donbas. Domobrana Doněcké lidové republiky zahájila protiofenzívu,“ oznámil za bouřlivého potlesku na nedělním shromáždění v centru Doněcka premiér Alexander Zacharčenko.
Zacharčenko oznamuje zahájení protiofenzivy
Jednání s nejistým koncem
Pokud domobrana vydrží ještě pár týdnů – což bude ovšem mimořádně těžké, neboť Kyjev nasadí do bojů vše co má k dispozici – mohlo by dojít i k dlouhodobějšímu prolomení fronty. Teprve pod tímto tlakem by snad Kyjev byl ochoten jednat o příměří. Budou vyjednávání pouze předstírat, tak jako dosud?
To uvidíme hned zítra v Minsku, kdy se poprvé sejdou ruský a západoukrajinský prezident. Očekávat od jednání zásadní průlom by bylo naivní. Pozice západní Ukrajiny samozřejmě určují její západní spojenci. Po návštěvě Angely Merkelové se nicméně zdá, že Německo vážný zájem na urovnání konfliktu má. Jenže zájmy Spojených států jsou právě opačné.
Kromě toho sotva lze očekávat „dobrou vůli“ na straně obránců Doněcka: S ohledem na zvěrstva, kterých se kyjevská junta na východě dopustila, není nijak překvapivé, že představitelé Novoruska na návrh federalizace odpověděli, že jediné, o čem jsou ochotni jednat, je uznání samostatnosti a podmínek, za kterých by došlo k rozdělení země. Je těžké spekulovat, co jsou pozice před jednáním – dojde-li k němu – a co nepřekročitelné hranice. To v tuto chvíli neví asi nikdo.
Tagy článku