Dlouho očekávaný zákon o obecném referendu je tu. V pátek 11. března projednala zákon o něm poslanecká sněmovna. Do parlamentu přišel i prezident Zeman, který upozornil na to, že Dienstbierův (vládní) návrh je absurdní, že neumožňuje lidové hlasování o předlohách zákonů ani o mezinárodních závazcích České republiky. Mimo jiné tedy také o tom momentálně nejdiskutovanějším tématu, tedy referendu o vystoupení (či setrvání) naší země v „čekárně na smrt národů“ zvané eufemisticky Evropská unie.
Bohuslav „psí dečka“ Sobotka se ostatně jako pravý demokrat již vyjádřil, že pokud bude on předsedou vlády, referendum o vystoupení České republiky z EU nepřipustí. Hotovo, s našimi moudrými vládci není o čem diskutovat. Oni přece vědí, co je pro nás dobré - a ptát se nás na to nemusejí. K předstírané demokracii - zvláště té přímé, o níž ČSSD leta tak pěkně řeční - to úplně stačí.
Vládní zákon o referendu dělá z tohoto nástroje pouze drahý průzkum veřejného mínění, jímž se elitní nadlidé z parlamentu vůbec nemusejí řídit.
To, co vláda předložila, je tedy jen arogantním přezíravým výsměchem valné většiny politiků všem občanům. V něčem je však zřejmě přece jen unikátní: Jde pravděpodobně o největší legislativní podvod od roku 1989. A to rovnou podvod na druhou.
Avantgardní zákon učitele Frankfurtské školy
Takže jen aby bylo jasné, o čem je řeč: Chcete rozhodovat o klíčových otázkách své budoucnosti? Pak nejprve, holoubkové, nasbírejte 250 000 podpisů, a pusťte se do lítého boje třeba o barvu autobusových zastávek. O ničem důležitějším totiž tento „avantgardní“ podvod hlasovat neumožňuje. O zákonech a mezinárodních závazcích hlasovat nemůžete.
Všechno ostatní, co by vás jako voliče mohlo (a mělo) zajímat, naráží na tvrdou hovězinu posvátné krávy takzvaných lidských práv, které se (narozdíl od občanských svobod) dnes promítají prakticky do všeho. A vše korunuje skutečná totalitní pikantnost: Nezávaznost hlasování vůči parlamentu. Což z referenda dělá pouze drahý průzkum veřejného mínění, jímž se elitní nadlidé z parlamentu vůbec nemusejí řídit.
Avantgardní guerrilla vedená „ministrem pravdy a lásky“ Jiřím Dienstbierem, která tento legislativní unikát husákovského stylu reálného socialismu připravila, zjevně ví, co dělá. Ve své předvolební senátorské kampani měl Jiří Dienstbier právě téma referenda za alfu a omegu svého programu. Jak se ukázalo především proto, neboť nám, idiotům, chtěl názorně předvést, že lidové hlasování lze legislativně fakticky znemožnit. A je naše chyba, že jsme tento jeho jako obvykle obří intelektuálský výkon učitele "Frankfurtské školy" (neomarxistická bible) nepochopili.
Čtěte ZDE: Vlídná past bruselského summitu: Prodali nás kancléřce Merkelové na maso. Otevření dalších cest je realitou. Podvod s křesťanskými „běženci“. Bez víz nás zaplaví, ani necekneme. Určeni do salámu
Čtěte ZDE: Miloš Zeman: Je to šílený plán! Inkluze jako drsný vzkaz státu rodičům. Vaše děti nejsou vaše. Manipulace s průzkumy ve jménu cesty norským směrem. Ministryně školství jako sociální Mengele
„Výdobytky“ revoluce
Snaživý soudruh nám ostatně přináší další „revoluční vymoženosti“: Od manželství homosexuálů (včetně adopcí na zakázku "vyrobených" dětí pro zábavu těchto populárních nerozmnožujících se deviantů) až po zaplavení školních tříd "inkluzívními" cikánskými respektive "uprchlickými" dětmi, které sociálně spravedlivě znemožní vzdělávání "nenormálně normálních", a bezpečně tak dorazí zmírající české školství. Zákon o referendu je však přece jen majstrštyk.
Přátele "specifické české cesty k demokracii" muselo notně vyděsit vyhlášení britského referenda o vymanění se z bruselských okovů a odchod z Evropské unie. Na něco takového my, barbaři z východu, samozřejmě nesmíme ani pomyslet. Kde by si Velké Německo potom mělo vytvořit sklady a skládky? Že něco takového nenaznačili těm propagandisticky zmasírovaným, když v referendu hlasovali pro vstup do EU?
Tehdy kupodivu "lidový souhlas" stačil - a parlament se k němu už vyjadřovat nemusel. Obráceně to však najednou neplatí. Jednou chyceni, v pasti uzavřeni. Tak zní zákon otrokářské demokracie podle Sobotky, Dienstbiera a celé "kavárny" přisáté na cecíky bruselských grantů a dotací. Co by si bez nich počali?
Pokud si někdo ještě neuvědomil, jakou zrůdnost nám vláda připravila, nebo se třeba domnívá, že to s výkladem zákona přeháníme, mýlí se. Pro pochybovače jsme požádali o rozbor ústavního experta Zděňka Koudelku s jedinou otázkou: Opravdu nemáme možnost referendem se zbavit Bruselu a zkázy, kterou nám připravuje?
Čtěte ZDE: Dienstbierův „úřad“ je akutním nebezpečím pro českou společnost: Chystá další zvýhodnění cikánů a volební právo pro cizince. Jak se zachovají lidovci?
Čtěte ZDE: Sociální atentátník Jiří Dienstbier představil svůj další vynález: Cikánská výbušnina. Je konec zvláštních škol? Do tříd vtrhnou malí teroristé. Z vládních kanceláří se to žvaní...
Zděněk Koudelka: Je to tak
Podle vládního návrhu ústavního zákona o referendu národ skutečně nemá možnost hlasovat o vystoupení z Evropské unie. Důvodem není to, že se v referendu nemůže hlasovat o porušení mezinárodních závazků, což bylo obsahem i předchozích návrhů na přijetí ústavního zákona o obecném referendu. Každý stát teoreticky může vystoupit z Evropské unie. To není porušením mezinárodního závazku, ostatně samotná mezinárodní smlouva o Evropské unii s tím počítá. Porušením mezinárodního závazku by bylo, kdyby se v referendu hlasovalo o tom, že nebudeme dodržovat nějaké evropské nařízení za trvání našeho členství.
Důvodem, proč se v referendu nemůže hlasovat o vystoupení z Evropské unie je, že vládní návrh ústavního zákona o referendu tuto možnost výslovně vylučuje. Neuvádí to přímo, ale schovává ji za obecnou formulaci, že v referendu se nemůže hlasovat o souhlasu s ratifikací či vypovězením mezinárodní smlouvy dle čl. 10a Ústavy ČR, což jsou smlouvy, kterými náš stát odevzdává část svých pravomocí (suverenity) jinému subjektu. Fakticky to je Evropská unie. Takové referendum o vystoupení by se mohlo konat jen na základě jiného speciálního ústavního zákona, se kterým by musel souhlasit Parlament třípětinovou většinou a který vláda nepředložila.
Česká vláda prostě nemíní dát občanům totéž právo, které britským občanům dala britská vláda. Jde o politiku mírného pokroku v mezích vládních představ o tom, co je pro občany dobré. I kdyby si mysleli něco jiného.
Absurdně se jeví přístup vlády, pokud si vzpomeneme na náš vstup do Evropské unie, který byl občany odsouhlasen v referendu v červnu 2003. O přistoupení k EU občané hlasovat v referendu mohli, o setrvání v ní však podle současné vlády hlasovat nemohou. Zřejmě dle vlády nejsou po nabytých zkušenostech dostatečně moudří. Neměli by nám Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš a Pavel Bělobrádek alespoň sdělit státní tajemství, kdy občané od posledního referenda o vstupu do Evropské unie natolik zhloupli, že jim v této věci nechce vláda dovolit rozhodovat o jejich vlastním osudu? Dle navrženého ústavního zákona o referendu jim to prostě zakázali.
Věčnost se nepojí ani s Evropskou unií
Přinejmenším premiér Sobotka by též měl vysvětlit, na základě kterého programového dokumentu sociální demokracie došlo k tomu, že vláda vedená sociální demokracií bude omezovat působnost referenda. Dřívější návrhy ČSSD na referendum obdobné omezení neobsahovaly. Je to urážka našich občanů ve srovnání s jinými státy, které umožňují konání referenda i o této věci. Proč nejen v Británii, ale třeba i na Slovensku takové právo občané mají - zatímco na Moravě, ve Slezsku a v Čechách jej mít nesmějí?
Že vláda vyloučila z referenda rozhodování o setrvání v Evropské unii, dokazuje, že má strach, jak by občané rozhodli. Pokud by se vládnoucí politici neděsili toho, že by občané v referendu podpořili vystoupení z Evropské unie, takové omezení by neprosazovali. Ničemu však nakonec stejně nezabrání.
Ztratí-li však podporu svých občanů jakýkoli demokratický stát, nemůže trvale existovat. Tato univerzální zkušenost platí i pro nadnárodní říše, jako je Evropská unie. Rozpadla se Římská říše i Rakousko-Uhersko, bylo poklidně rozděleno Československo. Žádný stát není věčný. Věčnost se nepojí ani s Evropskou unií.
Věčné je jen Království, které není z tohoto světa.
Tagy článku