Prohlášení bruselského politbyra (takzvaná Evropská komise), které se rozhodlo zlomit silou mohutnící odpor většiny občanů evropských zemí proti migračnímu sociálně inženýrskému experimentu, je ukázkou neuvěřitelné drzosti stejně jako naprostého zoufalství. Navrhované změny azylového systému, které opět nařizují evropským státům přijetí již jednou odmítnutých uprchlických kvót, jsou výsměchem demokratickým principům, kterými se bruselský sovět neustále zaklíná.
Azylový „superúřad“, který by měl podle Evropské komise rozdělovat migranty do jednotlivých zemí, není ničím jiným než vyhlášením války zbytkům suverenity evropských států a již zcela nezakrytým totalitním diktátem jejich občanům.
Demokratické divadélko a Holandské NE
Demokratické divadélko, kterému již stejně věřili jen kmenoví zaměstnanci a na ně navázané kolaborantské kruhy Bruselu, rekrutující se z vládních politiků, médií a neziskovek, dnešním dnem definitivně skončilo. Nastolení berlínsko-bruselské diktatury (je víc než symbolické, že revoluční návrh představil první místopředseda komise Nizozemec Frans Timmermans), přišlo ve stejnou chvíli, kdy Holanďané rozhodovali v zástupném referendu o přidružené smlouvě s Ukrajinou. Ve skutečnosti ale hlasovali především o vyjádření nedůvěry k Bruselu. Vítězství euroskeptiků, kteří drtivě v referendu zvítězili, i překročení potřebné třicetiprocentní účasti nutné pro planost plebiscitu, je tvrdou ranou bruselským elitám.
Ty už před referendem poukazovaly na to, že v případě vítězství euroskeptiků v platném referendu může dojít k zásadním změnám kontinentálního charakteru, zvláště, když Holanďané Evropské unii nyní (formálně) předsedají. Holandské euroskeptiky přijel podpořit i předseda UKIPu Nigel Farage, který vede kampaň za vystoupení Británie z EU. Podle něho by mohlo holandské NE významně ovlivnit i rozhodování dosud nerozhodnutých Britů, kteří jsou v průzkumech také ujišťováni, že příznivci setrvání v EU mají stále většinu. V případě holandského referenda se ale opět ukázalo, že „cinknuté“ průzkumy neplatí a jsou spíše zbožným přáním evropských elit, než odrazem reality v Evropě.
Čtěte ZDE: Podvod s iráckými křesťany: Citové vydírání veřejnosti se minulo účinkem. Komparsisté zadrženi v Německu. Stesk po válečných útrapách? "Neziskové" podvody jsou ve skutečnosti organizovaný zločin
Pošlapání zbytků suverenity
Dramatické rozhodnutí o nařízených kvótách rovněž jistě zásadním způsobem ovlivní i rozhodování britských voličů. Evropská unie prožívá svoji největší krizi, která stále více připomíná předsmrtnou křeč. Jak ale dobře víme, umírající kobyla nejvíce kope. Je proto velice pravděpodobné, že nejbližší týdny a měsíce do britského referenda lze čekat velmi turbulentní vývoj. Do této krizové situace, již v těchto dnech prožíváme, přichází průzkum, který jasně říká že drtivá většina Němců, Francouzů a Italů už má EU rovněž plné zuby a požaduje uzavření svých hranic a konec experimentu zvaného Schengen.
Ukazuje se, že politici, kteří poukazovali na to, že kvóty nejsou zdaleka mrtvé, měli stoprocentní pravdu. Když náš bývalý prezident Václav Klaus spustil na začátku září minulého roku petici proti imigraci, kde mimo jiné vyzval vládu… "aby na úrovni Evropské unie nepřijala žádné kvóty či podobná opatření, jimiž mají být migranti „přidělováni“ jednotlivým zemím EU (i proti jejich vůli), a aby se zasadila o to, že země, které tvoří „vstupní prostor“ pro imigrantskou vlnu, budou plnit své povinnosti, tedy vracet migranty do jejich zemí"; byl vládními i některými opozičními politiky poučován, že se „vlamuje“ do otevřených dveří, neboť kvóty jsou již dávno mrtvé a nikdo se k nim vracet nebude.
Konzistentní prezidenti a zmatení politici
Jedním z mála vysokých politických představitelů, kdo Václava Klause jednoznačně podpořil, byl současný prezident Miloš Zeman. Jeho konzistentní názory odmítající nejen kvóty, ale také jakékoliv migranty na našem území, jsou již rok předmětem nevybíravých útoků pražské kavárny. „Vůči této bruselské jezince musí zaznít hlasité ne,” uvedl včera mluvčí prezidenta k poslední kvótové iniciativě Bruselu.
Otázka tedy zní: Co v té Evropské unii ještě děláme? Proč vláda nevypíše referendum a nezeptá se občanů? Proč armáda ještě dnes neuzavře hranice?
Po půl roce se ukazuje, že odhad situace obou prezidentů byl zcela přesný. Ti samí politici, kteří před půl rokem poukazovali na to, že je třeba hledat společné „evropské řešení“ se po „kvótovém knokautu“ z Bruselu dnes najednou dovolávají národních zájmů, neboť jsou, vzhledem k blížícím se volbám v mnoha zemích včetně ČR, ze svých řídících evropských kádrů zděšeni. Trošku to připomíná Alexandra Dubčeka, který po srpnové okupaci, stále nechtěl pochopit co se děje, a dokola opakoval „to mně Sověti dělat neměli“. Zaskočen je i celý vládní establishment. „Česká vláda nebude souhlasit s žádným systémem povinných trvalých kvót. Migrační politika musí zůstat pod kontrolou jednotlivých členských států,” uvedl dokonce věrný Bruselan, předseda vlády Bohuslav Sobotka.
Ještě jednoznačnější byl Andrej Babiš: „Oni se snad museli zbláznit. Jasně jsme řekli, že kvóty odmítáme, stále si myslím, že bychom je měli jako Slováci a Poláci zažalovat. EU nemůže diktovat migrační politiku a Komise by si měla už uvědomit, že není pupek světa. Zatím vše, co navrhla, bylo špatně,“ uvedl ministr financí. „Návrh na reformu evropské politiky v oblasti migrace je opět postaven na zavedení povinných kvót. Těm jsme opakovaně řekli ne. I aktuální případ s iráckými křesťany ukazuje, že kvóty jednoduše nemohou fungovat,” připojil se ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD), který má pro veřejnost roli "vyvažování" Sobotkovy merkelovské politiky.
Čtěte ZDE: Vláda se bojí svých občanů: Brány do EU jsou migrantům otevřeny. Únikový východ nám však právě zavřeli. Zákon o referendu je podvod na druhou. Ústavní expert: Věčné je jen Království, které není z tohoto světa
Už i Bělobrádek a Prouza
Ba i podle vicepremiéra Pavla Bělobrádka, věrného syna Washingtonu, je návrh předem odsouzen k nezdaru, protože kvóty nefungují. Podle předsedy lidovců, který vždy patřil pod taktovkou Hermanů a Gabalů k největší eurohujerům, se musí omezit migrace do Evropy a pomoci uprchlíkům na místě. Ještě ostřeji se k návrhu vyjádřil Petr Fiala. „Když to nešlo silou, zkusíme to větší silou. Tak si představuje prosazení migračních kvót Evropská komise. Tuto politiku Bruselu musíme odmítnout,” uvedl předseda ODS a vyzval Sobotku, aby ČR podala u evropského soudního dvoru žalobu na kvóty.
Dokonce i europoslanec za „vítačskou“ TOP 09 Jiří Pospíšil se náhle spravedlivě rozhořčil: „Členské státy musí mít právo určit, koho na svém území chtějí a koho ne. To nejde, aby jim to nařizovali úředníci z Bruselu.” Kvóty opatrně odmítl dokonce i vrchní vládní eurohujer, soudruh tajemník pro Evropské záležitosti Tomáš Prouza - a to už je co říci. Teď už zbývá, jen aby se proti svým bruselským chlebodárcům postavil Jiří Dienstbier, který dosud mlčí jako zařezaný.
Tanky na Rozvadov
Vypadá to jasně: celá politická reprezentace se postavila proti bruselskému diktátu. Otázka tedy zní: Co v té Evropské unii ještě děláme? Proč vláda nevypíše referendum a nezeptá se občanů? Proč armáda ještě dnes neuzavře hranice? Protože soudruzi dobře vědí, že s pádem Bruselu padá také celá politická garnitura a všechny nechutné výhody, které současné politické kolaboranty a na ně napojené neziskovky drží u žlabů.
Poslední výstřel komise buď nebyl s nikým konzultován a jde o příslovečný bruselský buldozer, který pranic nedbá na názory svých vazalů. Tento "výstřel z Aurory" je v tom případě zjevně začátkem revoluce, po které následuje otevřená diktatura. Nebo naši Bruselané informováni byli a snaží se národ před volbami obelhat. Mnoho indicií ale ukazuje, že silové řešení zvolené Bruselem opravdu může souviset s mnohem temnějšími cíli, které světu dosud tajili i před svými národními vazaly. Jednou z takových možností je postupné aktivování pouličních nepokojů vedoucích až k občanské válce na starém kontinentu.
Je velmi nepravděpodobné, že by při posledním bruselském jednání evropského politbyra s Tureckem evropské elity svým vazalům ani nenaznačily, co hodlají v den holandského referenda spustit. Sobotkova vláda se nás po návratu snažila přesvědčit, že řešení migrační krize už je nadosah. Skutečnost je ovšem taková, že letošní počty příchozích migrantů daleko převyšují počty, které jsme zažili v dubnu minulého roku.
Pomalé odsouvání migrantů z Řecka se od včerejška úplně zastavilo, údajně z důvodů, že všichni požádali v Řecku o azyl. Za operací „Azyl“, která fakticky ruší všechny dohody o odsunu, samozřejmě nestojí nikdo jiný než neziskové organizace, poslušně vykonávající vůli Bruselu. To, že se situace v posledních dnech dále dramatizuje, ukazují i zprávy, které tento týden přicházejí nejen z řecko-makedonské hranice, kde jsme si již na „válku s migranty“ zvykli ale i z jižní Itálie a Rakouska.
Čtěte ZDE: Vlídná past bruselského summitu: Prodali nás kancléřce Merkelové na maso. Otevření dalších cest je realitou. Podvod s křesťanskými „běženci“. Bez víz nás zaplaví, ani necekneme. Určeni do salámu
Boj o rakouské hranice
Ostré střety migrantů s policií, které přecházejí v pouliční boje, jsou hlášeny tento týden také z Brennerského průsmyku, který je branou do střední Evropy. Migrantským militantním bojůvkám, mohutně podporovaným různými „neziskovkami“ a gangy organizovaného zločinu, se nelíbilo rozhodnutí rakouského ministra obrany, který v sobotu řekl, že hranice v oblasti Brenneru bude posílena policií a armádou. Pouliční boje, o kterých naše média „kupodivu“ neinformovala, si vyžádala zranění na obou stranách.
Při nepokojích v Rakousku se znovu ukázala nebezpečnost stále větší organizovanosti migrantských tlup. V zádech s „neziskovkami“ a militantními levičáckými aktivisty, kteří se sjíždějí na „bojiště“ z celé Evropy (na rakousko-italské hranici šlo o soudruhy z Itálie, Rakouska a Německa) postupují stále agresivněji. Demonstranti házeli na policii kameny a zápalné láhve, v okolí hořely pneumatiky a hranice mezi Itálii a Rakouskem připomínala bojiště. Policie spolu s armádou byla nucena na svoji obranu použít slzný plyn a obušky a během „bitvy o hranice“ zadržela 50 účastníků.
„Revoluční armáda“
Obdobná situace panuje i na hranicích Makedonie a Řecka. I přes snahu policejních složek se stále nedaří vytlačit migranty od hranic v čemž jim výrazně pomáhají revoluční aktivisté, kteří spolu s migranty bojují proti policejním složkám. Chtějí buď znovu otevřít balkánskou trasu, nebo najít jinou cestu, jak dostat migranty na starý kontinent. „Invaze“ nejen neskončila, ale nabírá naopak na kvalitativně nových metodách se starým obsahem.
Zavedení kvót, jak je včera Bruselané zbytku Evropy nadiktovali, by zajistilo dostatečnou míru infiltrování především zemí Visegrádské čtyřky, které se náporu (díky odmítavému postoji drtivé většiny obyvatelstva) dosud úspěšně brání. Vyjma České republiky, samozřejmě, neboť onu „první dávku“ již Sobotka přijal.
Angela Merkelová, a „její“ Brusel mezitím tento týden rozjeli akci „jeden za jednoho“, v rámci níž by se měli milióny Syřanů z Turecka rozmístit rovnoměrně po celé Evropě - včetně zemí V4. Do Německa tak včera zcela „legálně“ přiletěli první migranti z Turecka. To aby mohlo pokračovat jednání o bezvízovém styku s Tureckem. Prosadí-li to, nebude o čem mluvit. Milióny migrantů vybavených tureckými pasy pak zaplaví Evropu zcela legálně - a především nenápadně. Obrana proti nim pak bude zcela vyloučená. A o to samozřejmě bruselskému gangu, který drží Evropu jako rukojmí, jde.
Nedělejme si iluze. Buď se pokusíme osvobodit z bruselského chomoutu a zajistíme důslednou ochranu našich státních hranic, nebo nás přicházející chaos zničí.
Tagy článku