Eutanazie: Nebezpečná filosofie smrti se šíří. Racionální sebevraždu pro všechny? Kruh života zabíjí. Skutek nejvyššího sobectví? Patero poučení z případu australského vědce. A co takhle právo pozabíjet svou rodinu?
Michael Cook komentuje nedávný dosud nejvíce medializovaný případ asistované sebevraždy australského vědce a vyvozuje z něho několik poučení
Ve středu 9. května v přeplněném auditoriu ve Švýcarsku uspořádal stočtyřletý australský vědec tiskovou konferenci pro světová média. Dr. David Goodall, usazený na invalidním vozíku doprovázený bojovníky za eutanazii, prohlásil, že "každý, kdo překročí střední věk, by měl mít právo ukončit svůj život tak, jak se rozhodne."
Následující den byl mrtev.
Racionální sebevražda
Doktor Goodall, významný ekolog, nebyl smrtelně nemocný. Byl jen unavený ze života. Jeho organismus byl křehký, měl slabý sluch a zrak, ale byl zdravý a netrpěl žádnými bolestmi.
Jako dlouholetý člen organizace Philipa Nitschke Exit International se tak dr. Goodall stal v Austrálii i jinde ve světě symbolem legalizace sebevraždy na požádání (tzv. racionální sebevraždy). Kampaň na platformě GoFundMe organizovaná dr. Nitschkem shromáždila dostatek financí na let business class do Basileje. Tam spáchal sebevraždu za pomoci organizace s bizarním jménem Life Circle / Eternal SPIRIT Foundation (v češtině např. Jako Kruh života / Nadace věčného ducha), skupiny oddělené od známější organizace Dignitas.
Dr. Goodall pocházel z Anglie. Doktorát získal v roce 1941 na University of London a titul doktora věd v roce 1953 na University of Melbourne. V roce 1979 přestal učit a odešel do důchodu, ale ve výzkumu nadále pokračoval. Jako důchodce dokonce editoval třicetisvazkovou sérii Ekosystémy světa. Když se mu Edith Cowan University pokusila ve věku 102 let odebrat funkci, protože už nebyl schopen docházet do školních prostor, pokus po mezinárodním pobouření selhal. Byl považován za nejstaršího aktivního vědce v Austrálii.
Óda na radost
"Velmi lituji, že jsem dosáhl tohoto věku," řekl u příležitosti svých 104. narozenin. "Nejsem šťastný. Chci umřít. Není to nic kdovíjak smutného. Smutné je, že se v tom někomu brání. Cítím to tak, že starý člověk jako já by měl mít plná občanská práva - včetně práva na asistovanou sebevraždu."
Na předčasný odchod myslel Goodall dlouhá léta a o sebevraždu se už jednou pokusil.
Když nadešel čas, Goodall společně s doktorem z Eternal SPIRIT Foundation, dr. Nitschkem a rodinnými příslušníky, kteří přicestovali z USA a Velké Británie, odešel na blíže nespecifikované místo v Basileji. Dr. Nitschke v roli "hudebního dramaturga" pustil nahrávku Beethovenovy Ódy na radost. Když skladba skončila, Goodall zemřel.
A dr. Nitschke oslavoval. V tiskové zprávě uvedl: "David Goodall je přesně ten druh člověka, pro kterého je Exit International určen a na kterého je hrdý."
Dobré vědět
Z tohoto smutného příběhu je několik poučení:
1. Organizace propagující eutanazii se snaží zneužít osamělost a neštěstí starších lidí. Dr. Nitschke byl ústřední postavou v organizování Goodallova odchodu z Austrálie. Důvěřivá média se nebyla schopna podívat s odstupem na zdánlivě radostné tiskové zprávy. Pouze bezvýhradně přijala Nitschkeho vytahování, výsledkem čehož byly titulky jako "Krásný způsob strávení svého posledního dne, jaký si vybral 104-letý doktor David Goodall" .
2. Osamělí a společensky izolovaní lidé jsou zranitelní. Přestože byl dr. Goodall zdravý, zdá se, že vzhledem ke svému věku neměl každodenní kontakt a podporu. Rozhodující moment pro něj zřejmě představoval pád v jeho jednopokojovém bytě. I když si nezlomil žádnou kost, nemohl se postavit ze země a zůstal tak dva dny. Dva dny bez jakékoliv návštěvy od blízkých či příbuzných. Něco nebylo v pořádku.
Rozsáhlé novinové články o jeho rozhodnutí se sice zaměřovaly na objetí s jeho vnuky na letišti, ale Goodallův rodinný život nebyl uspokojující. Prožil tři manželství. Na cestě do Švýcarska mu nedělalo společnost žádné z jeho čtyř dětí ani žádné z 12 vnoučat. Namísto nich s ním cestoval koordinátor organizace Exit International.
3. Organizace lobující za eutanazii rády dělají zkratky. Švýcarská organizace, která zprostředkovala eutanazii, tvrdí, že se při posuzování oprávněnosti svých služeb řídí přísnými kritérii. Přesto dva lékaři ve středu posoudili Goodallovu mentální způsobilost, aniž se s ním alespoň setkali. Pokud angličtina není jejich rodný jazyk, jak mohou tvrdit, že netrpěl depresí, notabene na základě jeho chvějícího se projevu?
4. Cílem organizací za legalizaci eutanazie není nic menšího než univerzální právo na sebevraždu. Eutanazii a asistovanou sebevraždu veřejně podporují většinou ti, kdo si myslí, že nikomu by nemělo být umožněno umírat vleklým a mučivým způsobem. Goodall a jeho mentor Nitschke však obhajují něco jiného: státem podporované "právo" umřít v jakémkoliv věku, z jakéhokoliv důvodu.
5. Racionální sebevražda je skutkem nejvyššího sobectví. Goodall podle Nitschkeho tiskové zprávy trval na tom, že nechce "žádný pohřeb, žádnou vzpomínkovou bohoslužbu ani obřad". Proč? "David nevěřil v žádný posmrtný život." Nikoli z tohoto důvodu přeci mívá většina lidí pohřby - nýbrž proto, aby ostatním umožnili truchlit, důstojně se rozloučit a nacházet útěchu. Všechny nás svazují nesčetné vazby lásky a vděčnosti k lidem kolem nás. Racionální sebevražda je prohlášení, že pokud se jednostranně rozhodneme, že náš život nemá cenu, nikdo jiný na nás nemá nejmenší nárok.
Je to extrémně nebezpečná filozofie.
Den poté, co Goodall zemřel, v Západní Austrálii (v jeho státě) došlo k vraždě a sebevraždě sedmi lidí včetně čtyř autistických dětí. Byla to největší masová vražda v Austrálii od roku 1996. Bližší fakta o ní teprve vyjdou na povrch, ale zjevně se někdo rozhodl, že ani jeho (nebo její) život a životy čtyř dětí nestojí za to žít.
Zřejmě byl přesvědčen, že na takové rozhodunutí má právo.
Zdroj.
Tagy článku