Sen US socialistů: Dav neschopných a všehoschopných na vodítku. Proč levičáci nenávidí prosperující zemi? Největší pohromou jsou šťastní lidé. Amerika se postaví na nohy. Pukne pak žlučovitá kongresžena zlostí?
Karel Stryczek popisuje ústřední povahové rysy podstatné části voličů, po jejichž zádech se hrabou k moci washingtonské struktury nenávidějící Donalda Trumpa a cokoli přirozeného a lidského
Proč socialisti nenávidí prosperující Ameriku?
Protože prosperitu nevytvořili oni. Nepodařilo se jim to nikdy a nikde. Prosperitu přinesli zemi lidé, kterým osobní svoboda umožnila vytvořit podmínky pro lepší život a předat příští generaci silnější, bohatší zemi.
Degradace ducha
Za osm let Obamova přerozdělování bohatství směrem ven z Ameriky bylo dosaženo přiblížení USA zbytku světa. Přiblížení světové průměrnosti osmiletým bolestným chudnutím dolary i duchem. Diktát všemožných regulací a nařízení z Washingtonu měl za následek přesuny duševního i materiálního bohatství z Ameriky směrem na jih a do Asie.
Průměrnému nikdo nic nezávidí. Splývá s davem, nemá co ztratit, nemá co bránit. „Strana demokratů“, jak je nyní přezdíváno demokratické straně, miluje průměrnost, mentalitu kontrolovaného davu a z nich vyplývající degradaci lidského ducha a jakýchkoli ambicí. Jen nenechat nic těm, kteří chtějí hospodařit po svém a samostatně žít svůj život. Zabít jejich ambice být nejlepší.
Z představitelů strany demokratů vyniká osmdesátiletá kalifornská kongresmanka, politicky korektně kongresžena, Maxine Waters. Vyzývá k veřejnému obtěžování spolupracovníků prezidenta: „Nesmí se v klidu najíst v restauracích, nesmí mít chvilku klidu na žádných veřejných místech, musíme protestovat všude, kde se objeví, musíme jim znechutit životy do té míry, až to vzdají a prezidenta opustí.“ Slova hodná naštvané demokratky.
Čtěte ZDE: Rozčarování z Trumpa: On ten chlap mizerná něco dělá! Co mají Amíci rádi? Republikáni mají bolení, že nebudou zvolení. Z toho strach mít nemusíme. Bažiny napravo, bažiny nalevo - pohodlně se tam hnije
Na krátkém vodítku
Zlost a nenávist přichází v době, kdy se zemi daří dobře. Žádná nabídka alternativ, co by dělali, aby se dařilo ještě lépe. Vlastně ano, chtějí, aby se dařilo lépe, ale ne těm, kteří hodnoty vytvořili a mají z výsledků radost. Ne těm, kteří poskytují pracovní příležitosti dalším a dalším lidem, jejichž životy najednou nabírají nový smysl a získávají pocit sounáležitosti.
Šťastné lidi demokrati-socialisti nepotřebují produkovat. Potřebují zapšklé, znechucené, nadávající davy, které slyší na sliby, že se o nich někdo postará a vytáhne z jejich nekonečné mizérie. Dav neschopných a všehoschopných loutek na krátkém vodítku levicových washingtonských elit představuje jistotu, že s nimi u válu nikdy nic nemůže směřovat k inovacím, prosperitě, svobodě a silné Americe.
Američani, země přistěhovalců, nicméně mají v jejich DNA ambice a bojovnost, kterou s sebou přinesli oni sami nebo jejich předci z domovin, ve kterých jim z jakýchkoli důvodů bylo těsno. Nebo jen chtěli poznávat svět a něco dokázat.
K věčné zlosti
Prosperita Ameriky nevyrostla na velkém ropném poli nebo zlatém dole. Byla vytvořena prací lidí a chráněna jimi osobně. Těmto lidem, kteří jsou schopni potit krev na stavbě, ve službách, na studiích, v nemocnicích, se příčí zvrhlé ideje demokratů-socialistů a jejich do očí bijící propaganda, že tvrdě pracovat a užít si výsledků své práce je špatné a sobecké.
Američani jsou zvyklí znovu vybudovat svá města a komunity zničené po živelných pohromách, hurikánech, tornádech, zemětřeseních. Hurikán Hillary se naštěstí zemi vyhnul. Amerika se v posledních dvou letech odrazila z nejhoršího po předchozích osmi letech plácání se ve vleklém průšvihu zakrytém rouškou korektnosti. Postaví se na nohy vždycky po občasných socialistických experimentech a jimi způsobených společenských pohromách ničících ducha země a jejích obyvatel.
K věčné zlosti radikálních socialistů a snílků o centrálním řízení vděčných oveček.
Zdroj.
Tagy článku