Mayová hraje proti brexitu: Podvod na občanech od samého počátku? Koho zastupují poslanci? Farage opět na scéně. Co udělá Macron? Rozhodne, co chtějí ti, kteří ho řídí. Již zítra velký zvrat? Zapamatujme si to pro "czexit"!
Michal Semín sleduje dění okolo brexitu, který namísto jasného naplnění většinové vůle britských občanů přináší jen další a další trapné otázky - a uvažuje nad možným překvapivým rozuzlením této frašky
Kdo nevěřil hlasům, ozývajícím se po mnoho týdnů z Protiproudu, že Theresa Mayová o skutečný rozchod s EU nikdy neusilovala, je posledním vývojem na britské politické scéně asi překvapen: Premiérka i nadále prosazuje rozvodovou smlouvu, vyjednanou jejím týmem, a žádá pro její schválení další odklad brexitu. Tuto středu bude o její žádosti jednat Evropská rada, tedy premiéři či prezidenti unijních zemí.
Opakované předkládání „brexitové smlouvy“ poslancům Dolní sněmovny k schválení není jen výrazem politického autismu Theresy Mayové, ale i důkazem, že jí o vyvedení Velké Británie z eurosvazového područí ve skutečnosti nikdy nešlo. To, na čem se vyjednavači obou stran navíc dohodli, žádným opravdovým Brexitem ani není. I nadále bude mít EU právo zasahovat do vnitřních záležitostí Spojeného království, navíc za situace, kdy se jeho představitelé již nebudou účastnit jednání v rámci unijních institucí. Krátce řečeno – o nich bez nich. Pro něco takového stoupenci odchodu Británie z EU jistě nehlasovali.
Krize a štěpení
Britská politika se nachází v hluboké krizi, neboť názory, zastávané Dolní sněmovnou, neodpovídají názorovému rozložení sil ve společnosti. Zatímco poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že by cestu rázného bouchnutí bruselskými dveřmi volilo ještě více britských občanů, než při referendu v červnu 2016, mezi 650 poslanci dolní komory britského parlamentu je opravdových brexitářů nanejvýš 50.
Rozštěpena je i vládnoucí Konzervativní strana: její členové a voliči z prostředí londýnské City a některých kosmopolitně se rozvíjejících měst jsou ve své většině odpůrci vystoupení z EU, naopak venkovská báze, která je o poznání tradičnější a také početně silnější, je pro „tvrdý Brexit“. O to více může britské patrioty mrzet, že se symbol odporu proto eurovazalství Nigel Farage rozešel s UKIP, v jejímž čele odchod Británie z EU prosadil. Zakládá stranu novou – Brexit Party – s níž chce vstoupit do politické arény v případě, že budou Britové nuceni účastnit se voleb do Evropského parlamentu.
Že bude tato nová strana v konkurenci s UKIP štěpit vlastenecký tábor je smutnou realitou politického chaosu v „kolébce demokracie“, přesto je více než pravděpodobné, že se případní reprezentanti Británie v Evropském parlamentu budou většinově rekrutovat z řad brexitářů.
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Nenechme si ukrást brexit! Úmyslně rozplizlá debata. Británie je rozpolcená. Skončila v Evropě demokracie již definitivně? Slepený domeček z karet. Tuto bitvu jsme již prohráli. Co dál?
Něco se stane
A právě tato vyhlídka nepřestává udržovat při životě naději, že 12. dubna Velká Británie nakonec z EU bez dohody odejde. Představa, že Nigel Farage a jemu podobní budou při jednáních Evropského parlamentu neustále poukazovat na to, že Evropská unie má totalitní charakter a že je povinností všech svobodomyslných lidí usilovat o její demontáž, nahání nejednomu eurobolševikovi krev do hlavy.
Na pomyslném čele této EU-interny je prezident Francie Emmanuel Macron. Má-li se vůbec někdy naplnit jeho vize nadnárodní centrálně řízené liberálně-demokraticko-ekologické diktatury, bude muset nejprve umlčet hlas odporu. A právě Brexitem má Macron mimořádnou příležitost k prvnímu důležitému kroku – vyloučení spíše euroskeptických Britů z podílu na chodu unijních institucí.
Souhlasit s oddálením Brexitu budou muset na středeční seanci v Bruseli zástupci všech členských států – tedy i Francie. Bude-li žádost Mayové Macron vetovat, bude čistý Brexit na spadnutí. Nic na tom nezmění ani Německo, jež si spíše přeje, aby Britové v EU zůstali. I ono má s EU centralizační plány, na rozdíl od Francie si však přeje, aby centrálou Eurosojuzu nebyl Brusel či Štrasburk, ale Berlín a Frankfurt. Francouzský projekt je mu do té míry protivný, že si pro jeho eliminaci rádi vypomohou i Brity.
Možná se tedy uprostřed tohoto týdne stane něco dosud nepředstavitelného – jinak spolehlivě škodící Macron učiní rozhodnutí, kterým zachrání nejen Británii, ale i Francii a další evropské národy. Britové se konečně postaví na vlastní nohy a Macrona smetou, když ne žluté vesty, tak eurovolby.
Mayové i všem politickým podvodníkům a totalitářům navzdory.
Tagy článku