Před 50 lety se uskutečnil legendární festival Woodstock, který se stal pro USA historickou událostí. Mohl se ovšem stát něčím zcela jiným – krvavou tragédií, a to tím spíše, že původně byl označován za hrozbu pro celou Ameriku. Jaký konflikt se skrýval za Woodstockem? Proč se mu říkalo „komunistický sabat“?
Dokud byl rock and roll na vrcholu popularity, psali o Woodstocku jako o jedné z hlavních kulturních událostí století, nazývané také „tři dny hudby a míru“. Dnes lze o epochálnosti této události s úspěchem pochybovat – její hlavní postavy jsou dávno mrtvé a svět si lépe pamatuje ty, kteří z nějakého důvodu na tento festival nepřijeli, přestože byli pozváni: Beatles, The Doors, Led Zeppelin, Frank Zappa, laureát Nobelovy ceny za literaturu Bob Dylan.
Tuto okolnost je však lépe ponechat hudebním kritikům a zdůraznit následující: Woodstock si osobuje právo na patos provázející jeho jméno, protože se stal významnou společenskou, nebo lépe řečeno sociálně politickou událostí. Dodnes je to symbol morálního vítězství celé jedné generace, přičemž tehdy v USA pochybovali zejména o její morálce. Neměli pravdu?
Oprávněné zděšení
Za oceánem a navíc ve 21. století může být obtížné si představit, jak vysoká byla míra konfrontace ve společnosti rozdělené na hippies a zbytek USA. To, co se nám může zdát jako zábavné neporozumění „máničkám s kytarou“, vnímala konzervativní Amerika šedesátých let jako nejnebezpečnější hrozbu pro stát a celý svět. Podobné zděšení prožívá pravoslavný monarchista a patriot, když vidí v centru východoevropského města přehlídku „Gay Pride“, nebo mítink banderovců, jen je potřeba ten pocit vynásobit tisícem. (Ačkoli, dnešní konflikt mezi "starými dobrými Američany" a demokraty reprezentovanou progresivistickou eko- homo- gender- klikou přirovnání jistě snese - a je možná ještě nebezpečnější)
Americká většina té doby chodila pravidelně do kostela, za hlavní hodnotu považovala tradiční rodinu, plně důvěřovala kapitalismu a obávala se „rudé hrozby“. Hippies se zdáli být součástí této hrozby. Ale co bylo horší, stali se hozenou rukavicí „duchovnímu svazku“ národa, podporovali svobodnou lásku, rozšířené vědomí a alternativní duchovní praktiky, v nichž každý dobrý protestant viděl projevy satanismu.
Není divu, že rockoví hudebníci byli vnímáni jako hamelnský krysař, který vede „naše dítka“ přímo do propasti pekla. Když John Lennon pošetile prohodil, že Beatles se stali populárnější než Kristus, začali na jihu USA pálit jejich desky po tisících. Následující turné po USA probíhalo v nesmírně nervózní atmosféře – při hrozbě bojkotu a ohrožení fyzickým násilím, což v podstatě ukončilo koncertní činnost slavné skupiny.
Historická epizoda Woodstocku vyvolala žhavé vášně v době, kdy vlastenecky naladění radikálové vyzývali zničit hippies doslova jako šváby coby nesmyslná a škodlivá stvoření. Místo jejich krátkého shromáždění bylo popisováno jako magnet pro leteckou bombu – myšleno jako vtip, ale někdo to možná bral vážně.
Čtěte ZDE: USA na čele změn: Společenská revoluce a vznik nové spodiny. Nádory bují desítky let. Politická korektnost totalitní kontrolou myšlení. Krysí morálka se šíří. Rozklad přichází shora i zdola. Konec tradičního světa?
Zakázané ovoce nejlépe chutná
Ve skutečnosti právě proto neproběhl hudební festival „Woodstock“ ve městě Woodstock, jak se původně plánovalo. Pod tlakem obyvatel a z iniciativy úřadů byl festival překládán z místa na místo, dokud s obtížemi nenašel azyl na soukromém pozemku vlastněným mlékárenským farmářem Maxem Yasgurem, potomkem přistěhovalců z Ruské říše. Shodou okolností měl povolení pořádat hromadné akce, jaké se organizátoři festivalu marně snažili získat od amerických úřadů – nikdo nechtěl mít „sabat“ v oblasti své vlastní odpovědnosti.
V případě organizátorů je nutné vědět, že se řídili hlavně zištnými úvahami a považovali „Woodstock“ za způsob, jak vydělat peníze. Poté, co přesvědčili několik „hvězd“, rozhodli se distribuovat něco okolo 160 tisíc vstupenek. Úřadům a farmáři nalhali, že tam nebude víc než 50 tisíc návštěvníků.
Ve výsledku na „Woodstock“ přijelo půl milionu lidí a přibližně stejný počet se tam nemohl dostat, protože uvízl v kilometrových dopravních zácpách. V jednu chvíli místní úřady oficiálně vyhlásily stav nouze, protože hrozilo, že se festival promění v humanitární katastrofu.
Celá akce byla uspořádána narychlo a organizátoři se s ní vypořádali vyloženě špatně, přičemž hlavním problémem byl obrovský mnohatisícový dav. Nedostávalo se jídla ani vody ani vhodných míst k přenocování. Celé tři dny pršelo, kytary jiskřily, aparatura byla nabitá elektřinou a lidé se doslova topili v bahně a pravidelně se koupali nazí v místním malém jezírku.
Výběh sviní bez ohradníku
Na festivalu pořádaném v soukromých prostorách nebyla přítomna policie – k velké radosti samotných policistů. Bezpečnost zajišťovala pouze skromná bezpečnostní služba a celá tato “prasečí farma“ sestavená z komunity hippies připomínala svým charakterem pop-artový projekt. Když se o této „líhni anarchie“ dozvěděl guvernér New Yorku Nelson Rockefeller (pravý syn Rockefellerů), chtěl vyslat na místo deset tisíc policistů, ale podařilo se mu to rozmluvit.
Přidejte si k tomuto obrázku obrovské množství drog a pochopíte, proč americké rozhlasové stanice hovořily o Woodstocku jako o začátku apokalypsy a každého odrazovaly, aby tam jel.
Nakonec to ale všechno skončilo dobře, co dobře – zázračně. Jak se říká, „něco takového jsme od vašeho spratka nečekali.“
Organizátoři jednali rozumně a rozhodli odstranit všechny ploty. Proto se na Woodstock dostali všichni – ti, kteří si koupili lístky, i ti, na které se nedostalo, i ti, kdo je ani kupovat nehodlali a nechali se svést zvěstmi o bezplatném představení z pirátských rozhlasových stanic. Absence míst pro vstup a výstup umožnila davům vyhnout se placení a samotný festival byl prohlášen za „součást otevřeného světa“.
S jídlem a vodou pomohla místní židovská zemědělská komunita, jejíž součástí byl i Yasgur. Ale vše ostatní si lidé dokázali zorganizovat sami a uskutečnili zázrak vzájemné pomoci a účasti. Bylo to, jako by se všichni přítomní najednou stali obrovským společenstvím rockového bratrstva, jehož každý účastník pomáhal druhému, aniž by přitom zapomněl tančit a oblažovat se drogami.
Čtěte ZDE: Klaus mezi mrakodrapy: Mediální lži o Trumpovi. Mysleme na Margaret! Ne všichni Američané jsou cvoci. Každá prohra Merkelové je naše vítězství. Klausismus nebo touha mas? Chickovi to stále šlape
Více narozených, než mrtvých
Díky šťastné hvězdě nebo modlitbám k panence Marii byly pouze tři oběti. Jedna osoba zemřela na předávkování heroinem, další zahynula během montážních prací a třetí ve spánku přejel zemědělský traktor. Rozhlasové stanice strašily národ zprávami o mnohačetných úmrtích, ale ve skutečnosti se na tom špinavém poli více lidí narodilo, než jich tam zemřelo, a každý nový život přivítalo s radostí celé moře lidí.
Max Yasgur poslední den festivalu vystoupil na scénu a řekl:
„Jsem pouhý zemědělec, nevím, jak mluvit k publiku. Ale toto je největší množství lidí, jaké se kdy shromáždilo na jednom místě. Důležitá věc, jakou jste ukázali světu, je, že půl milionu dětí (říkám vám děti, protože sám mám děti starší, než jste vy) se může sejít a mít tři dny veselí a hudby, a přitom nemít nic jiného než veselí a hudbu. Bůh vám za to žehnej!“
Po „nájezdu hippies“ byla jeho půda dlouhou dobu nezpůsobilá pro zemědělské využití. Zato mu osobně věnoval píseň sám Joe Cocker.
„Woodstock“ se tak stal nejen důležitou událostí ve světě hudby, ale také příkladem lidské svépomoci během „tří dnů míru“. Později se spřádaly legendy o jeho přátelské a „nezapomenutelné“ nekonfliktní atmosféře, což byla odpověď oné konzervativní Americe, která předpovídala zvěrstva a dokonce si je i přála.
Labutí píseň hippies
Paralelně s tím vyvolal Woodstock místní revoluce v několika předních amerických vydavatelstvích. Redaktoři „staré školy“ ultimativně požadovali od korespondentů krev, špínu a odhalení „sabatu“, ale najednou narazili na frontu odporu nebo, chcete-li, na boj za svobodu slova – nadšené recenze nakonec zvítězily.
Nelze však říci, že nebyli žádní nespokojení. Například byli frustrovaní ti hudebníci, kteří pro neustálé změny programu museli vystupovat pozdě v noci před kobercem spících lidských těl. Všechny skeptiky se však podařilo zahanbit, i když z finančního hlediska to byla naprostá katastrofa: organizátoři (mimochodem, jmenovali se Lang, Roberts, Rosenman a Kornfeld) nedokázali vybřednout ze ztrát, do nichž je legendární festival uvrhl na mnoho let.
Pokud jde o hippies, „Woodstock“ se pro ně ukázal být sice hlasitým, avšak závěrečným akordem. Amerika se rychle měnila. Zvěrstva Mansonova gangu, který byl zatčen v první den festivalu, zdiskreditoval „květinové dětí“ v jejich vlastních očích. Brzy poté začal v komunách sklízet svou truchlivou úrodu heroin a nový prezident Richard Nixon pomalu ale tvrdohlavě vracel zemi do normálních kolejí.
Hippies poté, co vyhráli lokální bitvu u Woodstocku, prohráli válku.
Jejich krátkodobé morální vítězství nad „starým světem“, který zahájil masakr ve Vietnamu, je však pro americkou generaci 60. let velmi důležité. Avšak poněkud přehnané, pokud si uvědomíme, co se s Woodstockem dělo později.
Čtěte ZDE: V duchu zvrácené doby: V Chicagu zvolena starostkou černá feministka a homoaktivistka. Ideologie víc než profesionalita. Západní kulturní revoluce. Pronásledování bílého muže. Rudé gardy v ulicích. Mao Ce-tung zírá
Pokrevní dědictví
Festivaly s tímto názvem se konaly také v roce 1979, nebo v roce 1989, ale upomínky na ně je těžké najít dokonce i ve vysoce specializovaných publikacích. A rok 1999 znamenající třicáté výročí Woodstocku přinesl katastrofu a „satanský sabat“, jaký se očekával v roce 1969.
Vysoké ceny za jídlo a nápoje vedly k pogromům. Bylo hlášeno mnoho případů násilí, včetně skupinového znásilňování v davu. Rozpálený vzduch (během dne se držela teplota nad 35 stupňů) byl doslova nasycen agresí. Diváci se mrzačili v tlačenici vyprovokované házením bankovek z pódia. A když skupina Red Hot Chili Peppers zahrála píseň „Oheň“ Jimiho Hendrixe, prostranství festivalu se změnilo v jednolité požářiště – lidé pálili dekorace, pneumatiky, trosky prodejních stánků a věci jiných lidí. Poté policie dav rozehnala, tentokrát už bez jakéhokoliv sentimentu.
Děti nevyhověly testu, jímž dokázali projít jejich rodiče, a tak skončil jeden národní symbol. Woodstock 2019 ohlášený k padesátému výročí stejnojmenného festivalu byl z organizačních důvodů zrušen krátce před jeho začátkem. Soudě podle řady výroků se už nikdy neobrodí a v USA se dnes najde jen velmi málo lidí, kteří by nad tím chtěli truchlit.
Zato duchovní zmatek a morální rozvrat společnosti zahájené hnutím hippies a následované hnutím New Age nesou dál své jedovaté plody – dnes více než kdy dříve.
Dědici volnomyšlenkářů a volnoláskařů válejících se v bahně či jejich agresivnějších ideově spřízněných kolegů zapalujících barikády v ulicích měst jsou totiž v nejvyšší politice jak za oceánem, tak i v Evropě.
Zdroj.
Tagy článku