Benátky byly opět pod vodou – nejhorší povodeň za posledních 50 let. Hladina vody stoupla na rekordních 187 centimetrů a téměř 80% ostrovní části města bylo zatopeno. Starosta Benátek Luigi Brugnaro vyhlásil ve městě nouzový stav. A italská vláda mu přidělila mimořádnou pomoc ve výši 20 milionů eur.
Voda zaplavila slavné náměstí sv. Marka, část katedrály sv. Marka, věhlasný Dóžecí palác, hotely a restaurace, nábřeží, kam rádi chodí turisté. Školy a státní instituce byly uzavřené, městská doprava fungovala jen částečně – pouze vaporetta (říční autobusy) a gondoly. Mnoho lodí záplavy vynesly na nábřeží, prudké vlny vytrhly z kotviště a zničily desítky gondol, člunů a dalších lodí. Několik benátských ostrovů zůstalo bez elektřiny. Katastrofa si vyžádala také několik lidských životů.
„Není to běžná povodeň,“ vyhlásil starosta, „je to katastrofa. Potřebujeme pomoc každého, abychom přežili následujících několik dní, které pro nás budou zatěžkávací zkouškou,“ zdůraznil.
Podle něj byla vážně poškozena bazilika svatého Marka. Na její obnovení budou zapotřebí miliony. „Ztráty jsou obrovské. Mluvíme tu o stovkách milionů eur. Nyní už nejde pouze o kvantitativní posouzení škod, ale o budoucnost města,“ řekl Brugnaro.
Piloty z ruského modřínu
Benátky se začaly stavět v pátém století na sto osmnácti bažinatých ostrovech. Domy tu lidé stavěli na vysokých pilotech, které zatloukali do země. Piloty byly vyrobeny z věhlasného sibiřského modřínu, který stavitelé vozili z Ruska. Tento strom je známý tím, že ve vodě nehnije, ale tvrdne a promění se v kámen. Ve čtrnáctém století město na laguně pohádkově zbohatlo a proměnilo se v hospodářské a finanční centrum celého Středomoří. Z Byzancie okrádané bandami zašťiťujícími se křižáckou výpravou bylo do Benátek přivezeno obrovské bohatství včetně kulturních drahocenností. Nicméně poté, co Vasco da Gama otevřel cestu z Evropy na východ kolem jižního cípu Afriky, nastala změna světových námořních obchodních cest. Benátky ztratily svůj dřívější význam a dnes jsou známé především jako světové turistické centrum.
„Masivní záplavy v Benátkách, které způsobily zatopení velké části italského města, jsou přímým důsledkem změny klimatu,“ prohlásil starosta Brugnaro. Stejný názor jednohlasně zaujali příznivci švédské školačky Grety Tunbergové, kteří vidí příčinu všech současných problémů v katastrofální změně klimatu na planetě v důsledku prokukce "sodovkového" plynu.
Jenže v Benátkách se vyskytují povodně různých měřítek téměř každý rok a obyvatelé tohoto vodního města jsou na to již dávno zvyklí. Příčinou povodní bývá často hurikán „Bora“, kterého lidé žijící na pobřeží Jaderského moře nazývají „ďábelskou svatbou“ (v Čechách se při takových příležitostech „žení všichni čerti“ – pozn. PP). Pod náporem větru vtrhnou mořské vlny do laguny a zaplaví Benátky.
Několik hodin před záplavou je nad Benátkami obvykle slyšet pronikavé vytí sirén a na zvonici kostela San Marco se rozsvítí červené světlo. Obyvatelé nižších pater se tak mohou připravit na vzestup vody – odklidí nábytek, spotřebiče, osobní věci, navléknou si holínky a na chodníky poskládají speciální dřevěné můstky.
Čtěte ZDE: Lídryně pomatených teenagerů: Šílející mládež je pro socialismus? Rebelie proti sympatiím veřejnosti. Jdou sami příkladem? Nejdůležitější je „cíl“. Budou překážet a otravovat zase i u nás?
Byla katastrofa nevyhnutelná?
Katastrofální povodeň zatopila Benátky naposledy 4. listopadu 1966, kdy ještě o nějakém globálním oteplování nebylo vidu ani slechu, ale naopak klimatičtí vědci strašili příchodem nové doby ledové. Tehdy na město udeřily obří vlny a smetly všechno, co jim stálo v cestě. Hladina vody ve městě stoupla na rekordních 194 centimetrů. Kvůli pohromě zůstaly tisíce Benátčanů bez střechy nad hlavou a mnoho z nich muselo opustit město. Byly zničeny domy, podniky, obchody, dílny a dokonce i mosty. Obrovské škody utrpěly poklady benátských muzeí. Dnes se tragédie - i když ne v tak obrovské síle - opakuje a slyšíme, že historické město, skvost světové architektury, je vážně ohroženo.
Úřady ovšem dnes vše zdůvodňují globálním oteplováním a někteří dokonce předpovídají, že z téhož důvodu budou Benátky zcela zatopeny, a nebude možné je už zachránit. Další hrozbou je klesající pobřeží. Až do poloviny minulého století klesalo 1 až 1,4 milimetru za rok. Nyní 7 až 10 milimetrů každým rokem. Podle hydrologů se město od roku 1900 snížilo o 22 centimetrů – ještě několik desetiletí a Benátky skutečně mohou zmizet z mapy světa.
Místní média a mnozí odborníci se však domnívají, že za smrt Benátek nesou vinu nejen živly, ale především vláda a politické strany, které už od zmíněných šedesátých let nepřijímají náležitá opatření k záchraně města.
„Kdo utopí Benátky“ zní titulek článku, který se objevil v italských novinách Jornale. Autor tvrdí, že výkřiky o změně klimatu jjsou naprosto nesmyslné. „Itálie,“ píše, „byla během staletí postižena stovkami povodní a dalšími ekologickými katastrofami, které ji pustošily dlouho předtím, než se objevily plasty, letadla a auta. Ale ve srovnání s minulostí dnes nemusíme nutně umírat a trpět, ale můžeme ochránit naši zemi, naše dědictví i sebe samotné, pokud využijeme maximum ze současných technologií. A co se stalo, není vinou klimatu, ale slabosti těch, kdo jsou za město odpovědní.“
Hlavním důvodem, proč jsou dnes Benátky znovu pod vodou, spočívá v tom, že dosud nebyla zbudována protipovodňová bariéra – přehrada „Moze“.
Potřeba hrází
Komplex těchto ochranných konstrukcí se začal stavět v roce 2003, náklady již přesáhly 7 miliard eur. „Ale celý projekt,“ zdůrazňuje Jornale, „démonizovali ekologičtí aktivisté, kteří tvrdili, že přehrada zničí místní ekosystém, k tomu je údajně příliš drahá a v podstatě k ničemu.“
Ve skutečnosti se finanční prostředky jednoduše rozkradly a politické strany se snažily zneužít polemiku okolo přehrady pro své vlastní účely a příliš se nestaraly o potřeby města. „Namísto toho, aby vyhnali neschopné lenochy, nechali pozatýkat zloděje a pobídli stavitele, aby pokračovali v práci,“ píšou noviny, „politici a soudní úředníci jednali podle toho, kdo zrovna byl u moci a vládl. Práce se jednou rozeběhly, podruhé zastavily, a v důsledku neomluvitelných nedostatků se z „Moze“ stal nejen nesmírně nákladný projekt, ale nyní už i technologicky zastaral.“
Jednoduše řečeno, byla nutná katastrofa k tomu, aby to v Itálii opět pochopili. Komplex ochranných povodňových zábran v benátské laguně by měl být dokončen na jaře roku 2021, uvedl ve čtvrtek italský premiér Giuseppe Conte, který tak reagoval na mediální kritiku a protesty pobouřených Benátčanů.
Že to jde, dokazuje příklad ze "zaostalého" Ruska. Dlouhé a vysilující spory o stavbu ochranné hráze probíhaly též v "Benátkách severu" - v Petrohradě. Město je také postaveno na bažině, má mnoho řek, kanálů a ostrovů a bylo opakovaně devastováno povodněmi. V roce 2011 se podařilo dokončit ochranné konstrukce, rovněž za kolosální sumy. Od té doby však slouží zcela spolehlivě.
Zdroj.
Tagy článku