Volby v sobotu pokračují: Není ještě nic rozhodnuto, nebo je naopak rozhodnuto vše, bez ohledu na volební výsledek? Demokracie, nebo jen hra na ni?
Tomáš Kaláb připomíná zkušenost, která platí dnes prakticky ve všech státech Evropy, nás nevyjímaje. Brzy uvidíme, jaká aplikace této metody se stane realitou v České republice.
Za starých časů se v demokratickém světě občan – volič orientoval jednoduše podle základních stran na přímce. I když ono ani toto geometrické ztvárnění nebylo úplně přesné. Čím dál k okrajům přímky, tím se názory na chod společnosti nevzdalovaly, ale naopak přibližovaly. Takže se snad partaje točí v kruhu? Dnes už je to vlastně úplně jedno.
V době vrcholící předvolební kampaně slyšíme urputně z úst představitelů jednotlivých stran zařazování do různých škatulek – konzervativní, liberální, konzervativně-liberální, socialistická, sociálně-demokratická, křesťansko-demokratická (tahle se už v našich krajích jaksi nenosí), pravostředová, levostředová, středová a kdovíjaká. Podle staré poučky – čím častěji a vehementněji o sobě něco tvrdíš, stane se to pravdou. I přesto, že průměrně inteligentní člověk lehce zjistí, že to jsou opět jen slova, lišící se od činů jako den od noci.
Zapomeňte na škatulky. V jedné nepříliš vzdálené zemi s antickou minulostí a krizovou přítomností žily-byly odedávna dvě velké strany – konzervativní a socialistická. Jedna důsledně napravo, druhá neméně důsledně nalevo. Nesmiřitelné vize řízení státu, nesmiřitelné principy, nesmiřitelní vůdcové. Voliči si poctivě ve volbách vybírali a dávali šanci tu jedněm, tu druhým. Ve vysoké politice se ale vždy upekl stejný gyros a země šla za stálého růstu životní úrovně pod taktovkou těch i oněch od deseti k pěti. Až to nedávno bouchlo.
I uspořádaly se předčasné volby. Výsledky podle přímkového dělení: levice 138 mandátů, pravice 162 mandátů z 300. Vypadá to jasně. Jenže nebylo. Do pravice je započítáno 21 mandátů ze slušné společnosti vyloučených „extremistů“ a ostatní se nebyli schopni dohodnout na základní otázce, jestli dále chřadnout v unijním objetí či se vydat vlastní ozdravnou cestou. A tak se příští měsíc uspořádaly volby další. Levice oslabila na 133 mandátů, pravi sice posílila na 167, mínus osmnáct „extremistů“ je 149. Že nevidíte zase žádnou většinu? Ale ano, vláda sestavena byla! Když totiž porovnáme výsledky oněch dvou velkých ideologicky nesmiřtelných stran, dostaneme čísla: v prvních volbách 149 a v opakovaných 162. A jsme doma...
Staří rivalové se rychle dohodli na tzv. proevropském kurzu dalšího směřování země a role zachránců byla zachráněna. V Řecku, jak jste se jistě dovtípili, se dál utápí štědré evropské dotace, mluví se o dalších balíčcích a realita všedního života se příliš nemění. Dávní rivalové zprava i zleva sedí ve vládě jako beránci a poslušně vykonávají příkazy velkého guru z prosklených bruselských paláců.
Nevěřte proto povídačkám o nesmiřitelnosti ČSSD, TOP09, ODS a dalších „zavedených“ stran. Je úplně jedno, k jaké ideologii se hlásí. Dnes se nosí jen jedna – ta evropská...
Tagy článku