Okolo dubnového Dne kosmonautiky západní vědci opět hojně upozorňovali na skutečnost, že NASA (Národní úřad pro letectví a kosmonautiku) přiznala, že přistání Američanů na Měsíci bylo zfalšováno.
Unavena četnými žádostmi o analýzu "originálních záběrů z přistání na Měsíci" musela správa konstatovat, že se...
Ztratily!
Představitelé NASA vysvětlili, že se často měnil personál, mladí a nezkušení zaměstnanci omylem zaměnili štítky na krabicích (700 krabic!). Pak se situace změnila a tyto "originální záznamy" se prý staly nedostupnými kvůli rozpočtovým škrtům. A Američané se zatím nemohou vrátit na Měsíc, protože... technologie se také ztratila...
Čtěte ZDE: Výročí letu Apollo 13 znovu otevírá nezodpovězené otázky: Velký skok pro lidstvo, nebo jen špatně zrežírovaný podvod? Patnáct důvodů proč člověk na Měsíc zatím nikdy nevstoupil
Vědci píší: "Žádný člověk nikdy nevystoupil do výšky 1600 kilometrů nad mořem. Kromě toho, když jsme 'letěli na Měsíc', který je údajně 380 000 kilometrů daleko, že? A hádejte co, údajně jsme to udělali v roce 1969, kdy počítač s výpočetním výkonem grafické kalkulačky byl velký jako dům. Neměli jsme ještě veřejně dostupné technologie mikrovlnných trub a videorekordérů, ale letěli jsme na Měsíc.
V pořádku.
Přesuňme se do současnosti, o více než 50 let později, kdy má jeden iPhone větší výpočetní výkon než všechny počítače na Zemi v roce 1969 dohromady. A nyní NASA tvrdí, že se na Měsíc nemůžeme vrátit, protože jsme "ztratili technologii". Zajímavý je také rozhovor režiséra Stanleyho Kubricka z roku 1999 o natáčení přistání na Měsíci.
Koncem března NASA opět zahájila lavírování o Měsíci, aby zmírnila dopad takových tvrzení. Podle zpráv z médií plánuje Nokia letos na Měsíci umístit svou mobilní síť 4G (LTE) - bude ji využívat mise NASA Artemis-1, jejímž cílem je "zajistit lidskou přítomnost na Měsíci". Skutečný účel je však zřejmě jiný. Jednak jde o PR kampaň samotné společnosti Nokia, která je po krachu trhu s mobilními telefony připravena vrhnout se do jakéhokoli dobrodružství a nyní se staví do pozice výrobce telekomunikačních zařízení a nadnárodní IT společnosti. Za druhé je to nové kolo lunárně-kosmického vymývání mozků Američanů.
Čtěte ZDE: Podvod č. 1: Američané na Měsíci nikdy nebyli. Přistání: Nejlepší film slavného režiséra Kubricka? Když lid uvěřil letu v krabičce od sardinek, uvěří všemu. A stalo se. Doznání? Pomalu, ale jistě. Co na nás chystají po 9/11 a covidu?
Faktem je, že USA stále nemají supertěžké nosné rakety schopné dopravit lidskou výpravu na Měsíc, bez nichž se vlastně žádná výprava nemůže uskutečnit. Falcon Heavy zatím nemůže letět na Měsíc ani teoreticky, protože NASA tuto raketu odmítla používat. Misi Artemis-1, jejímž cílem je "postupný" návrat Američanů na Měsíc do roku 2024, oznámily USA zhruba před pěti lety. Podle mise Constellation, kterou federální vláda a Kongres přijaly v roce 2005, se přistání Američanů na družici mělo uskutečnit v roce 2018 (samotný program byl v tichosti ukončen v roce 2011 po rozpočtových škrtech). Dnes na to samozřejmě všichni včetně NASA zapomněli.
O přistání Neila Armstronga na Měsíci bylo zdokumentováno pravděpodobně vše, včetně velikosti žebříků a vzdálenosti mezi jednotlivými příčkami. Pokud známe délku žebříku, máme k dispozici skutečné pravítko, podle kterého můžeme určit astronautovu výšku. Podle NASA byla vzdálenost mezi příčkami 9 palců, tj. 22,86 cm. Dvě příčky jsou tedy přibližně 45,5 cm. Nyní můžeme snadno vypočítat výšku "lunárního astronauta" - 140 cm. Až na to, že Armstrongova výška je 180 cm.
Slavná fotografie otisku Armstrongovy boty na měsíčním povrchu a jeho bot/kosmického skafandru v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Smithsonianu
A co k fotografii údajného otisku nohy N. Armstronga na Měsíci?
Předpokládá se, že ji zanechal 77 kg vážící muž. Když k tomu připočteme hmotnost skafandru A7L, výstroje pro přežití, která podle různých zdrojů vážila 48 až 54 kg, dostaneme celkovou hmotnost 120 až 131 kg. Gravitace na Měsíci je šestkrát menší než na Zemi, což znamená, že hmotnost astronauta v jeho výstroji by byla jen asi 20 kg.
Měsíční půda, v níž se tento otisk údajně nachází, se skládá z regolitu: "Hrudkovitá, sypká, různě zrnitá vrstva úlomků a prachu, dosahující tloušťky několika desítek metrů. Skládá se z úlomků vyvřelých hornin, minerálů, skla, meteoritů a brekcií impaktně-explozivního původu, stmelených sklem". Zvídavý badatel provedl doma pokus s podobnou půdou a při hmotnosti přes 90 kg zanechal otisk jen několik milimetrů.
Musíte být slon nebo stát ve vrstvě nějakého polotekutého roztoku, abyste botou vytlačili několik centimetrů regolitu. Jenže v regolitu není voda...
A tady je úlomek samotné měsíční půdy, který z nebe snesli astronauti Apolla 11 a darovali ho nizozemskému premiérovi. Ve výsledku se ukázalo, že jde o ... kus zkamenělého dřeva. O skandálu oficiálně informoval zpravodajský server BBC News v roce 2009: "Odborníci pochybovali o pravosti kamene již v roce 2006 a analýza podezření potvrdila. Americká vláda se k situaci dosud nevyjádřila."
Předpokládá se, že americké mise Apollo přivezly během svých šesti misí celkem 382 kilogramů zeminy, zatímco tři sovětské mise přivezly pouze... 324 gramů!
Američané slíbili, že svou měsíční půdu rozvezou po celém světě. Pak ale oznámili, že ji budou skladovat ve speciálních kontejnerech, dokud se neobjeví "přesnější analytické přístroje". Pak byly vzorky rozděleny: Rusové dostali 2 g a Číňané 1 g. Na určitou dobu a s podmínkou, že vzorky musí vrátit bez úbytku hmotnosti. Obecně platí, že člověk se měl dívat a zkoumat, ale ne se dotýkat. Mezitím Čína zahájila svůj lunární program a dodala své vzorky půdy. Pravda, Číňané si nyní stěžují na "bezprecedentní tlak ze strany NASA, aby neprodleně poskytli vzorky půdy v rámci mezinárodní vědecké výměny".
Už Američané prozkoumali svých 382 kg? Podle oficiální verze uskutečnili američtí astronauti v letech 1969 až 1972 šest přistání na Měsíci, nemluvě o procházkách po Měsíci.
Když na Měsíci přistálo čínské lunární vozítko Yutu-2, odborníci z ČLR se potýkali s problémy. Nejpokročilejší technologie musela být kvůli teplotním výkyvům o 300° uvedena do hibernace, protože to prostě nevydržela. Ve světle tohoto zjištění položili čínští vědci Američanům nepříjemnou otázku: Můžete se podělit o tajemství, jak tam vaši astronauti přežili?
Také by mnohé zajímalo: na co myslela NASA, když vypouštěla astronauty ve skafandrech bez radiační ochrany přes Van Allenův pás?
Neil Armstrong údajně vstoupil na Měsíc v roce 1969 ve slavném superobleku, který podle oficiální verze chránil před radiací, měl přívod vzduchu a nepřehříval se ani nepromrzl. V roce 1982 však astronauti NASA začali Grumanův oblek testovat na podmínky měsíčního povrchu. Zdá se, že když máte superoblek, proč znovu vynalézat kolo?
Ve 21. století USA přiznaly, že žádné skafandry nemají, technologie je ztracená, exempláře jsou neopakovatelné... Skafandr z roku 1982 neměl vlastní systém podpory života, energii - a vzduch k dýchání získával z modulu (čti: potřebujete hadici). Vzhled také vyvolává otázky. Po moderním a ovladatelném skafandru se zdá, že udělat z astronauta Hromotluka z fantasy knih Kiry Bulyčeva, neohrabaného a bez nezávislého systému podpory života, je degradací.
Při popisu přistání vypráví posádka Apolla 15 zábavnou kuriozitu: "Po svlečení skafandrů astronauti zjistili, že mikrobiologický filtr na nádrži na čerstvou vodu netěsní a na podlahu se vylilo 10 litrů vody. Filtr byl odstraněn a otvor byl utěsněn. Jinými slovy, zatímco se astronauti NASA procházeli po Měsíci, v lunárním modulu tekla voda téměř po kýblech. Když astronauti vyšli na povrch Měsíce, nechali poklop otevřený a z kabiny unikl veškerý vzduch. Po návratu poklop zavřeli, kabinu utěsnili a naplnili ji dýchací směsí.
Voda však nemůže existovat ve vakuu. Buď se uvaří a okamžitě se vypaří, nebo se změní v led a také se vypaří. Poté, co se astronauti 6 hodin procházeli po Měsíci, musela být nádrž se sladkou vodou prázdná. Nebo astronauti zapomněli na středoškolskou fyziku a chování kapaliny ve vakuu?
Zajímavé je, že po ztrátě původního "záznamu o přistání na Měsíci" objevila americká kosmická agentura také ztracené (před 40 lety!) vědecké údaje o rychlosti usazování měsíčního prachu. Ukázalo se, že měsíční prach se na povrchu hromadí desetkrát rychleji, než se dříve předpokládalo.
Zde stojí za to citovat zápis velitele Apolla 12 C. Conrada z webových stránek NASA: "...nasbírali jsme obrovské množství prachu, mnohem více, než jsem očekával. Vypadalo to mnohem hůř než ve filmech o přistání na Nilu. Měli jsme tu prach z výšky 300 stop (asi 90 metrů). Věci létaly až k obzoru... Plynové trysky zvedají prach, který se pak usazuje na konstrukčních částech vozidel... Prach je zvedán plynovými tryskami proudových motorů a ulpívá na konstrukčních částech kosmické lodi."
Fotografie "po přistání" ukazují, "jak" tento prach zastíní vše kolem a pak ulpí na všech konstrukcích. Měsíční moduly jsou lesklé jako nová pánev a stejně tak čisté. Kde je tedy ten prach?
Na obrázku je Buzz Aldrin, jeden z prvních amerických astronautů, kteří údajně stanuli na Měsíci a jehož přistání bylo nafilmováno a vyfotografováno. Když o několik desetiletí později přiletěl na Havaj, pořídil památeční fotografii, která opět vyvolala pochybnosti o skutečném místě "přistání na Měsíci". Pokud záběry nebyly zfalšované, pak má Buzz jednoduše výjimečný talent na hledání stejných "kopců" na Zemi i na Měsíci...
Zdroj.
Tagy článku