Krvavý konflikt, který začal v zeměpisné Palestině, přišel po 75 letech stejně vražedného bezpráví. Z hlediska mezinárodního práva mají Palestinci právo a povinnost bránit se izraelské okupaci, stejně jako mají Izraelci právo a povinnost reagovat na útok na ně. Povinností každého z nás je pomoci vyřešit nespravedlnost, kterou trpí obě skupiny, což neznamená podporovat krutou pomstu některých z nich.
Podpora, kterou lze poskytnout palestinskému a izraelskému lidu, navíc nesmí vést k amnestii jejich vůdců za zločiny, které spáchali, ani ospravedlnění velmocí, které jimi manipulovaly.
Izrael obnoví pořádek, ale nikdy nezvítězí
Když izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že Izrael je ve válce, není to jen póza: Poprvé ve své historii byl hebrejský stát napaden na svém vlastním území. Netanjahu řekl, co udělají. Nejprve vyčistí své území, a poté zahájí protipovstaleckou válku v Gaze po vzoru „bitvy o Alžír“ a „operace Fénix“ ve Vietnamu: bude to velmi špinavá, smrtící a neomezená válka. Izrael nepochybně bude schopen obnovit pořádek ve svůj prospěch. Ale nikdy nebude schopen zvítězit.
Blízký východ je nestabilní vesmír, v němž mnoho skupin bojuje o přežití. Pro zjednodušení si na Západě představujeme jeho obyvatelstvo jako židy, křesťany a muslimy, ale skutečnost je mnohem složitější. Každé náboženství se skládá z mnoha denominací. Například v Evropě a Maghrebu víme, že křesťané se dělí na katolickou, pravoslavnou a protestantskou církev, ale na Blízkém východě existují desítky a desítky různých církví. Totéž platí pro židovské a muslimské náboženství.
Pokaždé, když se na šachovnici vymění nějaká figurka, všechny ostatní skupiny musí změnit své postavení. Proto mohou být dnešní spojenci zítřejšími nepřáteli, zatímco dnešní nepřátelé byli včera spojenci. V průběhu staletí se každý stal obětí i katem. Cizinci, kteří navštěvují Blízký východ, se a priori poznávají v lidech stejné kultury jako oni sami, stejné víry, ale neznají jeho historii a nejsou připraveni ji přijmout.
Čtěte ZDE: Teprve to přijde: Věděl Washington o přípravě útoku na Izrael? Dobýt Gazu! Jo, ale jak? Je to past? Palestinský koncentrák není Bachmut. Generální mobilizace muslimů na celém světě. Co se stane v pátek?
Zájmy, vlast a principy
Chceme-li podporovat mír, nesmíme naslouchat jen těm, kteří jsou nám blízcí. Musíme si uvědomit, že mír znamená řešit nejen nespravedlnosti, kterými trpí naši přátelé, ale také ty, kterými trpí naši nepřátelé. To však neděláme spontánně. V posledních několika měsících jsme například ve Francii slyšeli pouze názory některých Ukrajinců proti Rusům, některých Arménů proti Ázerbájdžáncům a nyní některých Izraelců proti Palestincům.
Konečně mezi mnoha zdroji, na které se můžeme odvolávat, musíme rozlišovat mezi těmi, kteří hájí své bezprostřední materiální zájmy, těmi, kteří hájí svou vlast, a těmi, kteří hájí principy. Situaci komplikují skupiny, které nejsou náboženské, ale teokratické. Ty nehájí žádný vyšší princip, ale používají náboženský jazyk, aby zvítězily.
Když máme tyto úvody za sebou, přejděme k faktům:
Hamas zaútočil na Izrael 7. října v šest hodin ráno, v den 50. výročí „říjnové války z roku 1973“, na Západě známé jako „jomkippurská válka“. Tehdy Egypt a Sýrie zahájily překvapivý útok na Izrael, aby pomohly zoufalým Palestincům. Tel Aviv, informovaný Ammánem a podporovaný Washingtonem, však arabské armády rychle rozdrtil. Anvar Sadat zradil vlastní lid, zatímco Sýrie přišla o Golanské výšiny.
Současná operace kombinuje spršku raket, které mají nasytit izraelský obranný deštník Iron Dome, s 22 pozemními útoky na izraelské území. Poprvé Palestinci vypálili rakety na izraelská velitelská centra, aby usnadnili akce komand. Cílem těchto akcí bylo oficiálně vzít rukojmí, aby mohli vyjednávat o výměně s 1256 palestinskými vězni drženými v přísně střežených izraelských věznicích. Útok probíhal po zemi, po moři i vzduchem (za použití paraglidů).
Čtěte ZDE: Inovace: Válka, nebo jen nová metoda barevné revoluce? Proč nejlepší tajné služby na světě nic nevěděly? Nebo vše věděly - a nechaly si to pro sebe? Bibi je progresivcům Západu trnem v oku. Co na to Hospodin? Místo, kde skončí svět?
Příprava trvala roky
Příprava této operace, získávání zpravodajských informací, výcvik tisícovek členů komand a přesun zbraní, zabraly měsíce, ne-li roky práce. Přesto to, zaslepeni přesvědčením o své převaze, Izraelci neviděli. Navrhl ji Mohammad Daif, operační šéf Hamásu, který na dva roky zmizel z radaru, a znovu se objevil po boku mluvčího Hamásu Abu-Obaidy.
Izraeli se podařilo rakety z větší části zachytit, ale zdaleka je nedokázal zničit všechny. Obraným štítem prošlo nejméně 3 000 ze 7 000 vypálených střel. Sociální sítě a arabské televizní kanály ukázaly, že Hamás získal i několik tanků a obsadil přinejmenším pohraniční stanoviště na západě pásma Gazy.
Kromě toho zaútočil na hudební festival poblíž Gazy v kibucu Re'im, kde znásilnil a zmasakroval nejméně 280 účastníků. Všude unesl velké množství rukojmích, včetně generálů. Jeho komanda vnikla do několika izraelských měst a střílela na obyvatele ze samopalů. Na izraelské straně bylo zabito nejméně 900 lidí a 2 600 vážně zraněno, na palestinské straně dvakrát tolik.
Bezpochyby jde o největší palestinskou akci za poslední půlstoletí.
Už neskloní před USA hlavy
To, co se děje, je výsledkem 75 let útlaku a porušování mezinárodního práva. Izrael porušil desítky rezolucí Rady bezpečnosti OSN - aniž by mu byly uloženy jakékoli sankce. Izrael je nepochybně státem stojícím mimo zákon, který neváhal zkorumpovat nebo zavraždit téměř všechny palestinské politické vůdce. Záměrně brání hospodářskému rozvoji palestinského území, a zároveň formálně podporuje vytvoření samostatného palestinského státu, který částečně kontroluje.
Jednou z možností, jak ochránit alespoň své peníze před loupeživými nájezdy fialové pětikolky, inflací a "vševidoucím zrakem" Velkého bratra - a k tomu ještě současně podpořit další existenci Protiproudu - je spoření či "konzervace" svých financí ve zlatě. Nepodvoleným nabízíme bezpečnou metodu (zdaleka ne všechny totiž bezpečné jsou).
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé již ke své spokojenosti tuto možnost s námi využili (budiž jim velký dík!), mnozí o ní ale stále nevědí. Stačí si pustit některý z rozhovorů, který jsme nedávno odvysílali a pochopí. Braňme se! Nedejme jim nic zadarmo!
Čtěte ZDE: Zlatá horečka v Protiproudu: Občanská sebeobrana proti fialovým loupežníkům. Markéta Šichtařová a spol. Jak spořit ve zlatě? Jak přelstít Velkého bratra? Hlavní je bezpečí: 5 tun falše. Pomozme sobě i svobodě slova! Nedejme se!
Frustrace a utrpení nahromaděné za posledních 75 let se odrážejí v násilném a krutém chování některých Palestinců, kteří si uvědomují, že mezinárodní společenství je již dávno opustilo. Časy se však mění. Většina členů OSN, kteří viděli vojenský neúspěch Západu a vítězství Ruska v Sýrii a nyní na Ukrajině, se již nespokojí se skloněním hlavy před Spojenými státy. V den výročí samozvané nezávislosti Izraele a masakru a vyhnání Palestinců (nachba) Valné shromáždění znovu potvrdilo, že mezinárodní právo je na straně Palestinců, nikoli Izraelců. To však neospravedlňuje Hamás v páchání válečných zločinů.
Současná situace je prostě beznadějná pro obě strany. Po třech čtvrtinách století zločinů si Izrael již nemůže nárokovat mnoho. I jeho obyvatelstvo je nyní rozděleno. V posledních měsících se v Tel Avivu chopili moci „popírači sionismu“, stoupenci Ukrajince Vladimira Jabotinského, kteří upřednostňují židovský supremacismus (rasovou nadřazenost), a to navzdory odporu malé většiny obyvatelstva a obrovským demonstracím. Jeho mladí lidé, kteří touží žít v míru, odmítají sloužit v armádě, aby brutálně týrali Araby. Přesto se nyní přidali, aby bránili své rodiny, které milují, a svou zemi - v níž nevěří.
Hamás byl podporován Mossadem proti Fatahu
Z právního hlediska Palestinci vytvořili stát, který získal status pozorovatele v OSN. Když Jásir Arafat zemřel, byl prezidentem zvolen vůdce Fatahu Mahmúd Abbás. Po vítězství Hamásu v parlamentních volbách v roce 2007 a nemožnosti přimět Západ, aby vládu Hamásu akceptoval, však Palestinci vedli občanskou válku. Nakonec na Západním břehu Jordánu vládl Fatah, sekulární strana vytvořená Jásirem Arafatem. Mahmúda Abbáse a jemu blízké osoby financují Spojené státy, Evropská unie a Izrael.
Pásmo Gazy je naopak v rukou Hamásu, palestinské odnože egyptského Muslimského bratrstva. Vládnou mu jednotlivci, kteří islám nevnímají jako duchovno, ale jako zbraň k dobývání. Jsou placeni především Velkou Británií, Katarem, Izraelem, Tureckem, Íránem a Evropskou unií. Obě strany proti sobě stojí v každých volbách již 16 let. Jejich vůdci žijí v mafiánském přepychu, který je v příkrém rozporu s nuznými životními podmínkami ostatních obyvatel.
Trička Protiproudu ve velikostech L, XL, 2XL a 3XL si můžete objednat na adrese: [email protected]. Možnost po dohodě vyzvednutí osobně v redakci, nebo zasíláme poštou na dobírku. Cena 300 Kč + poštovné. Pro osobní odběr volejte na redakční telefon 737 461 817. Po dohodě vám trička připravíme k vyzvednutí v Praze v Opletalově ulici.
Hamás byl v době svého vzniku financován britským Spojeným královstvím. Podporovala ho ale i izraelská tajná služba Mossad, aby oslabila organizaci Fatah Jásira Arafata. Izrael s ním nicméně začal bojovat a zavraždil jeho náboženského vůdce, šejka Ahmeda Jásina. Poté Izraelci opět využil Hamás k likvidaci vůdců marxistického palestinského Hnutí odporu. Na začátku války proti Sýrii zaútočili bojovníci Hamásu - doprovázeni agenty Mossadu a džihádisty z Al-Káidy - na palestinský tábor Jarmúk. Dnes ovšem Hamás opět bojuje proti svému někdejšímu největšímu spojenci - Izraeli.
Boj o moc ve Fatahu
Mohammad Daif je znám jako zakladatel brigád Izz al-Din al-Kassam. Stejně jako všichni Muslimští bratři je islámským supremacistou. Odvolává se na Izz al-Dína al-Kassáma (1882-1935), odpůrce francouzského mandátu v Libanonu a britského mandátu v Palestině. Nemá tedy žádnou spojitost s bývalým jeruzalémským muftím a spojencem nacistů Aminem al-Husajním, i když sdílí jeho antisemitismus.
V roce 2010 napsal: „Brigády Izz ad-Dín al-Kassám ... jsou lépe připraveny pokračovat na naší výlučné cestě tam, kde není alternativa, a to je cesta džihádu a boje proti nepřátelům muslimského národa a lidstva... Říkáme našim nepřátelům: Palestina zůstane naše, včetně Al-Kudsu (Jeruzaléma), mešity Al-Aksá, jejích měst a vesnic od moře (Středozemního moře) po řeku (Jordánsko), od severu k jihu. Nemáte právo ani na píď z ní.“ Mohammad Daif není voják, ale specialista na braní rukojmí. Jeho operace je určena k tomuto účelu, nikoli k osvobození Palestiny.
Zdravotní stav prezidenta Mahmúda Abbáse slábne a Fatah je rozdělen na tři vojenské frakce:
Fathi Abou al-Ardate, šéfa národní bezpečnosti.
Mohammada Abdela Hamída Issy (přezdívaného „Lino“), velitele Kifah al-Moussallah (ozbrojeného boje). Jde ve stopách Mohameda Dallana, bývalého šéfa palestinské rozvědky, který zavraždil Jásira Arafata. V současné době je podporován Spojenými arabskými emiráty.
Mounira Maqdaha, bývalého vojenského šéfa Fatahu, který má blíže k Hamásu, Kataru, Turecku a Íránu.
Minulý měsíc došlo ke střetům těchto tří frakcí s islamistickými frakcemi Hamásu a také s Jund el-Cham a al-Chabab al-Moslem, dvěma džihádistickými skupinami, které bojovaly po boku NATO a Izraele proti Syrské arabské republice. Boje probíhaly v táboře Ain el-Héloué (Sidon, jižní Libanon). Tehdy jsem je interpretoval ve světle těch v Nahr el-Bared (severní Libanon) v roce 2007, než jsem si uvědomil, že souvisejí se smrtelnými mukami Mahmúda Abbáse.
Prezident Erdogan, který vystoupil ze stínu, vyzval 8. října k uplatnění rezolucí Rady bezpečnosti o Palestině.
Boj o moc v Izraeli
Po 75 let dělal Tel Aviv vše, co bylo v jeho silách, aby popřel rovnost všech, ať už Židů, nebo Arabů. Naopak od Ženevské výzvy prosazuje „řešení dvou států“, jinými slovy koloniální plán lorda Williama Peela, který se Britům nepodařilo prosadit ani v roce 1937, ani v OSN v roce 1948, ale který je nyní předmětem konsensu. Dnes už jen marxisté z Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP) kážou na poušti a navrhují vytvoření jediného státu, v němž by měl každý člověk rovný hlas.
Tváří v tvář něčemu, co Západ považuje za palestinskou invazi, ale co je z palestinského pohledu pouhým návratem domů, slíbil premiér Benjamin Netanjahu vítězství. Ale jaké by mělo být? Zavraždění všech bojovníků Hamásu absolutně nevyřeší 75 let trvající nespravedlnost. Jejich děti převezmou jejich pochodeň, stejně jako ji převzali jejich rodiče.
Aby Benjamin Netanjahu dosáhl svého cíle, musí nejprve stmelit Izraelce, které rozdělil. Po vzoru Goldy Meirové během „šestidenní války“ musí přivést opozici do vlády. Proto se sešel s Jairem Lapidem a generálem Bennym Gantzem. Ten si však kladl podmínku, aby židovští supremacisté Bezalel Smotrich a Itamar Ben-Gvir opustili vládu, tj. aby premiér opustil svůj politický projekt - a projekt svých dosavadních sponzorůstrausovců v Bidenově vládě.
Čtěte ZDE: Katastrofa: Arméni utíkají ze svého historického Náhorního Karabachu. Stejná hra: Ukrajina, Kosovo, Gruzie? Arméni v ulicích. Ultimátum vládním zrádcům. Západ respektuje Stalinovu vůli? Když jde o Rusko, třeba i ďáblovu
Hammás dnes řídí Erdogan
Představitelé Hamásu vyzvali palestinské uprchlíky v zahraničí, všechny Araby a všechny muslimy, aby se s nimi spojili v jejich boji. Palestinskými uprchlíky se rozumí především většina obyvatel Jordánska a Libanonu. Arabové, to znamená libanonský Hizballáh a Sýrie, dvě mocnosti, které v posledních měsících obnovily své vazby s Hamásem. Muslimové jsou Írán a Turecko.
K Hamásu se prozatím připojil pouze Islámský džihád, tedy Írán, a různé odbojové skupiny na Západním břehu Jordánu.
Na rozdíl od toho, co tvrdí Wall Street Journal, to není Írán, kdo řídí Hamás. Zapomíná se tak na dohodu mezi Hasanem El-Bannou, zakladatelem Muslimského bratrstva, a Rouhollahem Chomejním, zakladatelem Íránské islámské republiky. Obě skupiny si rozdělily muslimský svět a navzájem si zakázaly výrazně zasahovat do sféry vlivu té druhé. Teherán sice nepřestává hlasitě potvrzovat svou podporu Palestincům, ale jeho konkrétní akce v Palestině se omezují na Islámský džihád.
Političtí představitelé Hamásu žijí bezpečně v Turecku pod ochranou tajných služeb. Je to Ankara, kdo řídí Hamás a operaci „Potopa Al-Aksá“. Při slavnostním otevření syrského pravoslavného kostela v neděli 8. října prezident Recep Tayyip Erdogan pateticky prohlásil:
„Nastolení klidu, trvalého míru a stability v regionu prostřednictvím řešení palestinské otázky v souladu s mezinárodním právem je hlavní prioritou, na kterou se zaměřujeme při rozhovorech s našimi protějšky (...) Bohužel Palestinci a Izraelci, stejně jako celý region, platí cenu za zpoždění ve výkonu spravedlnosti (...) Přilévání oleje do ohně neprospěje nikomu, včetně civilistů na obou stranách. Turecko je připraveno podle svých možností přispět k co nejrychlejšímu ukončení bojů a zmírnění zvýšeného napětí způsobeného nedávnými incidenty.“
SLEDUJTE: Protiproud TV v pondělí 16. 10. 2023 od 18:00 vysílá v přímém přenosu další pravidelné setkání šéfredaktora Protiproudu s věrnými čtenáři a diváky. Do rozhovoru můžete vstupovat prostřednictvím chatu, a to i s předstihem před zahájením vysílání.
Ankara se již slábnoucích USA nebojí
Rozhodnutí Ankary zahájit tuto novou válku, jakmile byla rozdrcena Arcašská republika v Ázerbájdžánu, a zatímco posílá vojenskou techniku do Ruska v rozporu s jednostrannou podporou Kyjeva Spojenými státy, naznačuje jediné: Turečtí diplomaté se již nebojí Washingtonu, který se v roce 2016 pokusil zavraždit prezidenta Erdogana a provést státní převrat. Jakmile tato operace skončí, bude následovat další proti Kurdům, a to v Sýrii a Iráku.
Pokud ovšem na scénu otevřeně vstoupí Hizballáh, Izrael již nebude schopen útok sám odrazit. Může nadále existovat pouze s vojenskou podporou Spojených států. Jenže veřejné mínění USA již Izrael nepodporuje (právě tak jako válku USA proti Rusku na Ukrajině, pozn. PP) a Pentagon již nemá sílu jej bránit. Je to jeden z důsledků prohrané války na Ukrajině. Washington není schopen vyrobit dostatek munice ani pro své kyjevské chráněnce. Byl dokonce nucen čerpat ze svých zásob v Izraeli. Tam již vyprázdnil své arzenály.
V prvních hodinách konfliktu vypálil Hizballáh (z Libanonu) několik raket na farmy Šebá, tj. sporné území mezi Libanonem a Izraelem. Tím dal najevo svou podporu palestinskému odboji v souladu s rétorikou „jednoty front“. Do války však přímo nevstoupil, protože se obává Hamásu, s nímž bojoval v Sýrii. A nesdílí ideologii Muslimského bratrstva.
Všichni západní představitelé ujišťují, že odsuzují akce Hamásu a že podporují Izrael. V minulosti však neudělali nic pro vyřešení nespravedlnosti v Palestině a jejich současné postoje ukazují, že tak neučiní ani nyní.
Rusko a Čína zase odmítají stát na straně Palestinců nebo Izraelců a vyzývají nikoli k uplatňování západních pravidel, ale k dodržování mezinárodního práva. Tak jsme se ocitli v situaci, kdy všichni zúčastnění předem záměrně sabotují každé řešení.
Vyhnout se krvavé lázni je nyní prakticky nemožné.
Zdroj.
Tagy článku