Pane profesore, západní mainstreamová média a vládnoucí elity popisují nedávný státní převrat na Ukrajině jako konflikt mezi proevropskou, demokratickou a liberální opoziční aliancí na jedné straně a autoritářským režimem, s prezidentem jako diktátorem, na straně druhé. Co o tom soudíte?
Znám tyto názory a považuji tento typ analýzy za zcela špatný. Nemůžeme zase znovu dělit svět ve stylu studené války. Neexistuje žádný "demokratický svět", který stojí proti "protidemokratickému světu", jak to opět tvrdí mnohá média na západě.
Nicméně Rusko je jedním z center tohoto "protidemokratického světa", budeme-li věřit našim mainstreamovým médiím.
Rusko je liberální demokracie. Podívejte se na ruskou ústavu: Máme demokratický volební systém, fungující parlament, systém volného trhu. Ústava je založena na západním vzoru. Náš prezident Vladimir Putin vládne zemi demokratickým způsobem. Nejsme monarchie, nejsme diktatura, nejsme sovětský komunistický režim.
Někteří němečtí politici nazývají Putina diktátorem, vzhledem k jeho LGBT-zákonům, jeho podpoře Sýrii, žalobám proti Michailu Chodorchowskému a "Pussy Riot" ...
AD: Říkají mu "diktátor", protože se jim nelíbí ruská mentalita. Každý bod, který jste zmínil, je demokraticky legitimní. Není tam ani jeden autoritářský element. Může se vám něco nelíbit na ruské politice, ale nelze popřít, že Rusko je liberální demokracie. Prezident Vladimir Putin přijímá demokratická pravidla našeho systému a respektuje je. Nikdy neporušil jediný zákon. Takže Rusko je součástí liberálně demokratického tábora a vysvětlovat ukrajinskou krizi podle vzorů studené války nefunguje.
Jak tedy popsat tento násilný krvavý konflikt?
Potřebujeme k tomu geopolitické a civilizační analýzy. A musíme přijmout historická fakta, i když nejsou v těchto dnech v módě. Dnešní Ukrajina je stát, který nikdy historicky neexistoval. Jedná se o nově vytvořený subjekt. Tento subjekt má alespoň dvě zcela odlišné části. Tyto dvě části mají odlišnou identitu a kulturu. Západní Ukrajina, která je jednotná ve své východoevropské identitě. Drtivá většina lidí, kteří žijí v západní Ukrajině, se cítí jako součást východní Evropy. A tato identita je založena na úplném odmítnutí jakékoliv panslovanské myšlenky, včetně Ruska. Rusové jsou považováni za nepřítele, ohrožujícího jejich existenci. Můžeme to říci asi takhle: Oni nenávidí Rusy, ruskou kulturu, a samozřejmě ruskou politiku. To je důležitou součástí jejich identity.
MO: Nejste na ně naštvaný, jako Rus?
Ale vůbec ne! Je to součástí jejich identity. To nemusí nutně znamenat, že s námi chtějí válčit, prostě nás nemají rádi. Měli bychom to respektovat. Podívejte, Američany nenávidí mnohem více lidí a přitom s nimi spolupracují. Takže když nás západní Ukrajinci nenávidí, to není ani špatné, ani dobré - to je pouhý fakt. Je třeba se s tím smířit. Ne každý nás miluje!
MO: Ale Východní Ukrajinci, to jsou Rusové jako vy!
AD: Ne tak rychle! Většina lidí žijících ve východní části Ukrajiny sdílí společnou identitu s ruským lidem - historickou, civilizační a geopolitickou. Východní Ukrajina je absolutně ruská a euroasijská země. Takže v jednom státě jsou dvě Ukrajiny. Vidíme to velmi jasně ve volbách. Populace je rozdělena v pohledu na řešení každého důležitého politického problému. A to zejména pokud jde o vztahy s Ruskem. Jsme svědky toho, jak dramatickým se stává tento problém: Jedna část je absolutně antiruská, druhá část absolutně proruská. Dvě různé společnosti, ze dvou různých zemí a dvou různých národních, historických identit, žijí v jednom celku.
Zeptám se tedy, která část společnosti je dominantní?
To je důležitou součástí ukrajinské politiky. Máme dvě části země, hlavní město Kyjev a v něm obě identity. Kyjev ale není ani hlavním městem západní Ukrajiny, ani východní Ukrajiny. Hlavní město západní části je Lvov, hlavní město východní části je Charkov. Kyjev je hlavním městem umělé entity. To je důležité vědět, abychom pochopili tento konflikt.
MO: Západní média, stejně jako ukrajinští "nacionalisté", důrazně nesouhlasí s pojmem "umělé" pro ukrajinský stát.
Fakta jsou jasná. Vytvoření Ukrajiny v dnešních hranicích nebylo výsledkem historického vývoje. Byla to byrokratická a administrativní rozhodnutí Sovětského svazu. Ukrajinská sovětská socialistická republika byla jednou z 15 ústavních republik Sovětského svazu od svého vzniku v roce 1922, do jejího konce v roce 1991. V průběhu této dvaasedmdesátileté historie se hranice republiky změnily mnohokrát. Podstatná část toho, co je nyní nazýváno západní Ukrajinou, bylo připojeno Rudou armádou v roce 1939 a doplněno o dříve ruský Krym v roce 1954.
MO: Někteří politici a analytici říkají, že nejjednodušší řešení by bylo rozdělení Ukrajiny na východní a západní stát.
Dugin: To není tak jednoduché, jak to může znít, protože bychom si vytvořili problémy s národnostními menšinami. V západní části Ukrajiny žije dnes mnoho lidí cítí s ruskou identitou a ve východní části žije část populace, která sebe považuje za západní Ukrajince. Vidíte: jednoduché rozdělení státu by opravdu mohlo jeden problém vyřešit, ale vytvořilo by nové.
POSLEDNÍ PODPISY pod petici AntiMajdan připojujte ZDE! Petice „Antimajdan“: Nesouhlasíme se lživou propagandou k ukrajinské krizi. Žádáme, aby se Česká republika chovala jako suverénní stát. Nedáme se manipulovat!
MO: Proč se zdá, že Evropská unie má tak velký zájem o "import" všech těchto problémů do své sféry?
AD: Není to zájem žádné evropské aliance, je to v zájmu Spojených států. Je to politická kampaň, která je vedena proti Rusku. Výzva Bruselu, aby se Ukrajina připojila k Západu, okamžitě přinesla konflikt s Moskvou i uvnitř Ukrajiny. To není překvapivé a vůbec ne pro někoho, kdo něco ví o ukrajinské společnosti a historii.
MO: Někteří němečtí politici říkají, že byli překvapeni dramatickými scénami v Kyjevě.
Dugin: To říká víc o normách politického a historického vzdělání vašich politiků, než o krizi na Ukrajině...
MO: Ale ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl výzvu Západu.
AD: Samozřejmě, že ano. On byl volen proruským východem, nikoli na západě. Janukovyč nemůže jednat v rozporu se zájmem a vůlí jeho osobní voličské základny. Pokud by přijal výzvu západní EU byl by okamžitě zrádcem v očích svých voličů. Janukovyčovi podporovatelé chtěli integraci s Ruskem. Chcete-li to říci jasně: Janukovyč prostě dělal to, co bylo velmi logické. Žádné překvapení, žádný zázrak. Jednoduše logická politika.
MO: V současné době existuje velmi pluralitní a politicky barevná opoziční aliance proti Janukovyčovi: Tato aliance zahrnuje typické liberály, anarchisty, komunisty, homosexuály a také nacionalistické a dokonce i neonacistické skupiny a hooligans. Co spojuje tyto různé skupiny a jejich ideologie?
AD: Oni jsou spojeni čistou nenávistí proti Rusku. Janukovyč je v jejich očích zástupce Ruska, přítel Putinův, muž Východu. Nenávidí vše, co má co do činění s Ruskem. Tato nenávist je drží spolu, je to blok nenávisti. Nenávist je jejich politická ideologie. Oni nemají rádi ani EU nebo Brusel.
MO: Jaké jsou hlavní skupiny? Kdo je dominantní silou opoziční akce?
AD: Jde jednoznačně o nejnásilnější neonacistické skupiny na tzv. Euromajdanu. Usilují v Kyjevě o násilí a vyvolání situace vedoucí k občanské válce.
MO: Západní mainstreamová média tvrdí, že role těchto extremistických skupin se zdramatizovala díky proruským médiím, která očernila celou opoziční alianci.
AD: Samozřejmě, že ano. Jak ale chtějí vysvětlit, že EU a evropské vlády podporují extremisty, rasisty a neonacisty mimo hranice EU, zatímco dělají uvnitř EU dramatická a nákladná opatření proti většině umírněných pravicových skupin?
Čtěte zde: Cenzura ruského prezidenta v přímém přenosu ČT: Překlad vypadl „náhodou“, když Putin vysvětloval roli západních žoldáků na Majdanu. Bolševici z Kavčích hor jsou také předmětem petice Protiproudu
MO: Ale jak mohou například gay pravicové skupiny a levicově orientované liberální skupiny bojovat po boku neonacistů, kteří nejsou, jak je dobře známo, k homosexuálům příliš přátelští?
AD: Za prvé, všechny tyto skupiny nenávidí Rusko a ruského prezidenta. Tato nenávist je spojuje. A levicové křídlo liberálních skupin není méně extremistické než neonacistické uskupení. Máme tendenci si myslet, že jsou liberální, ale to je strašně špatně. Zjistili jsme, a to zejména ve východní Evropě a v Rusku, že homosexuální lobby a krajně nacionalistická neonacistická uskupení jsou velmi často spojenci. Také homosexuální lobby má velmi extremistické představy o tom, jak deformovat vzdělávání a ovlivňovat společnost. Neměli bychom zapomínat na to, že gay a lesbická lobby není méně nebezpečná pro jakoukoli společnost než neonacisté.
MO: Víme o takovém spojenectví i z Moskvy. Alexej Navalnyj, liberální blogger a kandidát na moskevského starostu, byl podpořen aliancí složenou z organizací homosexuálních práv a neonacistických skupin.
AD: Přesně tak. A tato Navalného koalice byla podpořena také na západě. Vůbec není důležitý ideologický základ těchto skupin. To není pro Západ zajímavé.
MO: Co tím myslíte?
AD: Co by se stalo, kdyby neonacistické organizace podporovaly Putina v Rusku nebo Janukovyče na Ukrajině?
MO: V EU by začala politická kampaň, v níž by se nad tím všechna velká západní mainstreamová média hrozila...
AD: Přesně to je ten případ. Jde jen o to, na které straně taková skupina stojí. Je-li skupina proti Putinovi, proti Janukovyčovi, proti Rusku, ideologie této skupiny není problém. Jakmile tato skupina podporuje Putina, Rusko nebo Janukovyče, stává se ideologie okamžitě velkým problémem. To není nic jiného než geopolitika. To, co se děje na Ukrajině, je velmi dobrá lekce. Říká nám: Dominantou těchto konfliktů je geopolitika, nic jiného. Jsme toho svědky také v dalších konfliktech například v Sýrii, Libyi, Egyptě, v oblasti Kavkazu, Iráku, Íránu. . .
MO: Každá skupina stojící na straně Západu je "dobrá", bez ohledu na to, zda je extrémní?
AD: Ano, a jakákoli skupina nesdílející stanoviska Západu, i když tato skupina je sekulární a mírná, bude západní propagandou nazývána "extremistickou". Tento přístup přesně ovládá geopolitické bojiště dnes. Můžete být nejradikálnější a nejbrutálnější salafistický bojovník, můžete nenávidět Židy a jíst lidské orgány před kamerou, pokud budete bojovat v zájmu Západu proti syrské vládě, jste respektovaným a podporovaným spojencem. Když budete bránit multináboženskou, sekulární a tolerantní společnost a vůbec všechny ideály Západu, ale budete v rozporu se západním geopolitickým zájmem – jako třeba právě syrská vláda – jste nepřítel. Nikoho nezajímá, co si myslíte a kdo jste, jde jen o to, kterou geopolitickou stranu jste si zvolili, a od toho se odvíjí, zda jste v očích západního hegemona dobrý nebo špatný.
Čtěte zde: Ukrajinský scénář jako příprava útoku na Rusko: Faktickým držitelem moci je „Pravý sektor.“ Kdo to ve skutečnosti je? A tuší vůbec čeští vládní kolaboranti, komu pomáhají?
MO: Profesore Dugine, zejména ukrajinské opoziční skupiny, které se označují za "nacionalisty" by s vámi rozhodně s nesouhlasily. Tvrdí: "Jsme proti Rusku i proti Evropské unii. Jsme zastánci třetí cesty!" Totéž by paradoxně řekl také salafistický bojovník v Sýrii: "Nenávidím Američany, stejně jako syrskou vládu". Existuje dnes něco jako „třetí cesta“ v této geopolitické válce?
AD: Myšlenka, že zastávám třetí a to nezávislou pozici mezi dvěma dominantními bloky, je dnes velmi častá. Měl jsem zajímavé rozhovory s vedoucí postavou čečenské separatistické guerilly. Tvrdil, že opravdu věřil v možnost nezávislého a svobodného islámského Čečenska. Ale později poznal, že žádná možnost "třetí cesty" neexistuje. Pochopil, že bojuje proti Rusku na straně Západu. Byl to geopolitický nástroj Západu, proxy NATO na kavkazském bojišti. Stejné ošklivé a pravdivé zásady platí pro ukrajinské "nacionalistické" skupiny a pro arabské salafistické bojovníky: Jsou to západní loutky. Je pro ně těžké to přijmout, protože nikdo nemá rád myšlenku, že je jen užitečný idiot Washingtonu.
MO: "Třetí cesta" je podle vás naprosto nemožná?
AD: Nejde to vzhledem k tomu, jak dnes vypadá svět z geopolitického hlediska. Současný svět je rozdělen mezi pozemní a námořní velmoci. Tu první dnes reprezentuje Rusko, námořní je ve Washingtonu. Během 2. světové války se i Německo snažilo prosadit třetí pozici. Tento pokus byl založen právě na těchže politických chybách, o nichž mluvíme. Německo šlo do války proti námořní velmoci, reprezentované loďstvem britského impéria a později Američany, i proti síle pozemní velmoci Rusku. Berlín bojoval proti hlavním globálním hráčům a válku prohrál. Výsledkem bylo úplné zničení Německa. Když i silné a mocné Německo v té době nebylo dostatečně silné, aby prosadilo třetí pozici, jak to dnes chtějí udělat mnohem menší a slabší skupiny? To je směšná iluze.
MO: Každý, kdo tvrdí, že dnes bojuje za nezávislou "Třetí cestu", je tedy podle vás ve skutečnosti loutkou Západu?
AD: Ve většině případů ano.
MO: Moskva se v tom ale zdá být velmi pasivní. Rusko nepodporuje žádné své loutky například v zemích EU. Proč?
Rusko nemá imperiální agendu. Moskva respektuje svrchovanost a nebude zasahovat do vnitřní politiky kterékoli jiné země. Je to poctivá a dobrá politika. Byli jsme toho svědky i na Ukrajině. Viděli jsme mnohem více politiků EU a dokonce i politiků a diplomatů USA cestujících do Kyjeva na podporu opozice, než ruských politiků podporujících Janukovyče. Neměli bychom zapomínat, že Rusko nemá žádné velmocenské zájmy v Evropě, ale Američané je mají. Upřímně řečeno, Evropská unie není skutečný evropský subjekt - to je imperialistický transatlantický projekt. Neslouží zájmům Evropanů, ale zájmům Washingtonské správy. "Evropská unie", je ve skutečnosti protievropská. A "Euromajdan" je ve skutečnosti "proti-Euro-Majdan." Násilní neonacisté na Ukrajině nejsou ani "nacionalističtí", ani "vlastenečtí" ani "evropští" - jsou to ryze americké loutky. To samé platí pro skupiny a organizace hájící homosexuální práva, jako FEMEN nebo levé křídlo liberálních protestních skupin.
Zdroje zde a zde.
Tagy článku