Nezasvěcený čtenář hlavních českých novin by mohl v posledních dnech občas propadnout strašlivé nejistotě: Snad se nemění kurz? Dosud přece platilo, že vyjádřit jakoukoli pochybnost o státním převratu v Kyjevě, coby „demokratické revoluci“, se rovná vyobcování ze slušné společnosti, a proto nepřichází v úvahu něco takového tisknout. Pro budovanou válečnou psychózu potřebujeme přece jednotu. Zvláště, máme-li před sebou referendum na Krymu.
Vidění světa „podle Schwarzenberga"
Novinář Jan Macháček je sice „ten od Bakaly“, ale jeho hlavní kvalifikací je věrnost vidění světa „podle Schwarzenberga“. Proto nikdy nezklame. V Hospodářských novinách se tento „komentátor Respektu dnes zděšeně svěřuje kolegům:
„Několik dní jsem marně očekával poměrně ostrou mediální reakci, ale jak to tak bývá, zdá se, že si lidé a novináři zvykají na všechno a jsou už otrlí.“
Pokud necháme stranou sebeudavačské rozlišování na „lidi a novináře“, které bych si jako snad až příliš neslušné nedovolil ani já, už proto, že některé novináře mám stále za lidi, to hlavní sdělení teprve následuje v zoufalém postesknutí:
„Anebo už se na Události, komentáře České televize po odchodu Daniely Drtinové a Martina Veselovského nikdo nedívá?“
I tato věta je na esej. Jednak tím krásou nechtěného přiznává, že hlavní komentované zpravodajství ČT je primárně určeno novinářům – což tak opravdu je. ČT stanoví „politickou linii“, kterou zbytek novinářů druhý den již pouze rozžvýkává.
Od neděle nás hlavní média začnou připravovat na další „fázi“. To už bude skutečná „výchova před Verdunem“.
Za druhé je z toho cítit nejistotu, zda po odchodu dvou klíčových havlistických „bijců“ (pochopitelně k Bakalovi) zůstane „veřejnoprávní“ kanál nadále hlásnou troubou Respektu a spol. Neohrozí-li to metodu, jak tento hlavní havlistický časopis s minimálním nákladem „multiplikovat“, tedy rozsít do hlav většinové veřejnosti. Co by pak dělal třeba takový expert pan Šídlo, kdyby nebyl každý večer „hostem“ na ČT obrazovce? To by mu snad nakonec zbyly jen chřadnoucí a skoro nikým už nečtené Hospodářské noviny, které už i Zdeňku Bakalovi činí vedle jeho ostravských dolů prodělečný problém? Kam bychom to měli okna?
Zabte ho!
A co že bylo vlastní příčinou zděšení páně Macháčkova? Na co že to očekával „ostrou mediální reakci"? Vysvětluje sám:
„Ministr průmyslu Jan Mládek pravil v úterý večer ve vysílání ČT24, že Rusko je dnes v zoufalé situaci. Neustále ustupuje. (...) My však nevíme, co je konečným cílem USA - zda zisk Ukrajiny pro NATO, či úplné rozdrobení Ruska. Tolik Mládek.“ Pravil Macháček.
Umíte si představit tu drzost? Ministr české vlády v televizi řekne, co všichni od počátku ukrajinské krize vědí, ale dosud poctivě předstírají opak. Co si tenhle chlap myslí? Že je tu nějaká cochcárna? Však mu to také soudruh Macháček ihned vytmavil. A nejen jemu:
„Takhle mluví ministr členské země NATO o svém klíčovém spojenci? Dává premiér Bohuslav Sobotka členům vlády za ČSSD (i členům vlády vůbec) úplnou svobodu v jejich veřejné interpretaci podstaty ukrajinské krize či ruské agrese? Rozhodl se, že když podrží v ČSSD právo ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka na relativně ostrý postoj, může si pak také ministr Mládek říkat, co chce, respektive co si jako známý a přesvědčený rusofil a slavjanofil myslí? (...) K čemu je, že ministři obrany Martin Stropnický a zahraničí Lubomír Zaorálek zastávají relativně principiální a ostré názory, když si jiný ministr říká, co chce, a něco jiného zase říká prezident?“
Lépe schwarzenbergovský soudruh už podstatu naší „svobody a demokracie“ – tak, jak ji vidí havlistický mainstream – vyjádřit nemohl. Na té bolševické hrůze je úžasná snad jen „svatá prostota“, s níž to na sebe bez obalu mouřenín „práskne“. Tak čisté vyjádření totalitního myšlení hlavních propagandistů aby dosud jeden pohledal.
Prozření?
Jinde však už tuto „čistotu“ nepěkně narušují. Taková Natálie Sudlenková v Babišových Lidových novinách například dnes píše:
„Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) zaslala 24. února oficiální pozvání ultranacionalistické ukrajinské organizaci Pravý sektor k návštěvě České republiky. (...) DSSS vyzývá k exportu „národní revoluce" z Ukrajiny do dalších evropských zemí, Českou republiku nevyjímaje, a klade si otázku: „Když se povedlo svrhnout zákonnou moc na Ukrajině, proč by se to nemohlo podařit v České republice?" Co konkrétně navrhuje importovat z Ukrajiny lídr DSSS Tomáš Vandas? Nic více a nic méně než ozbrojené povstání proti zákonně zvolené moci.“
To jsou nám věci! Co by na to asi řekl soudruh Macháček? Jak tak náhle noviny napadlo, že Majdan svrhl „zákonnou moc“? Není tedy náhodou nová vláda nezákonná? Není tedy nakonec logické, že s nezákonnou vládou nechce – narozdíl od Obamy a Barossa – Rusko jednat? Ale nedosti na tom. Pokud jste to ještě nezaznamenali (v mainstreamu určitě ne), představte si, že „revolucionáři“ vůbec nejsou tak čistí, jak nám je tytéž noviny dodnes líčily:
„Lidová revoluce v podání Pravého sektoru se nezastaví před ničím. Molotovovy koktejly a dlažební kostky jako prostředky boje s policií a při obsazování úředních budov. Žhářství, vyhrožování a násilí. Pravý sektor nabízí jednoduchá a spolehlivá řešení. V zemi nejsou peníze - musíme zabavit majetky oligarchů. Lidi nemají kde bydlet - musíme vystěhovat korupčníky z jejich domů. Za to, že se nám nežije dobře, můžou Židé, Romové, Rusové a další národnosti, které berou obilí Ukrajincům. Mimochodem, lídrovi Pravého sektoru Dmytru Jarošovi byla v nové vládě nabídnutá funkce náměstka velitele Ukrajinské bezpečnostní služby. Kdo z českých politiků si dokáže představit, že by Tomáš Vandas zastával funkci náměstka ředitele BIS?“
Čtěte ZDE: Ukrajinský scénář jako příprava útoku na Rusko: Faktickým držitelem moci je „Pravý sektor.“ Kdo to ve skutečnosti je? A tuší vůbec čeští vládní kolaboranti, komu pomáhají?
Čtěte ZDE: Česká televize nečekaně prozradila, co mnozí tušili: „Jádro bojovníků na Majdanu tvořila také Izraelská obranná armáda.“ Další dramatická svědectví i videa z Kyjeva
Co se to děje? Něco takového si dosud mohla česká veřejnost přečíst nanejvýš v Protiproudu. Ale to ještě neznáte samotný závěr – to už je skutečný skandál:
„Uvědomují si vůbec evropští politici, kdo je pro ně ve skutečnosti partnerem při jednáních? Vědí o tom, že rozhodnutí na Ukrajině nepřijímají členové vlády, ale lidé s kalašnikovy v rukou, kteří pořád ještě stojí na Majdanu?“
Jakpak by si neuvědomovali? Takový senátor Štětina či Petra Procházková s nimi na Majdanu přece trávili nejeden mejdan. Pan senátor o tom „své“ TOP 09 určitě referoval. Proto také pan Kalousek chce hnát Viktora Janukovyče před mezinárodní soud, zatímco pan Schwarzenberg mluví už rovnou o nutnosti vojenské odvety Rusku za to, že brání své občany před „majdanskými demokraty“.
Dobře si to uvědomují, a proto jednají, jak jednají. Podle známého euro-atlantického hesla posledních let, posledních státních převratů: „Je to parchant, ale náš!“
Bezpráví podle Práva
Ale ani to ještě nic není. Dokonce i Právo, které podle svých nejlepších historických tradic bezpráví (tentokrát na Ukrajině) jednohlasně podporovalo, uveřejnilo článek Petra Schnura, v němž nikoli bezvýznamný autor říká:
„Bezprostředně po převzetí moci v Kyjevě militantní částí Majdanu prohlásili mluvčí prezidenta i ministra zahraničních věcí USA (...), že Janukovyč byl sice legitimně zvolen prezidentem, avšak svým jednáním ztratil legitimitu, resp. že ztráta legitimity je výsledkem jeho činů.
Pokud někdo takto účelově interpretuje ústavní pořádek země, měl by si být vědom i precedenčních následků. Prezident Obama i ministr Kerry by pak měli objasnit, podle jakých kritérií se v budoucnu pozná, zda ta nebo ona vláda svým konáním ztratila legitimitu a může být svržena „ulicí", kdo o tom rozhoduje - a jestli toto pravidlo platí univerzálně, tedy i v USA a ve spojeneckých zemích.“
To už jde člověku hlava kolem. Snad abychom Protiproud zavřeli. Celou dobu o tom píšeme, jsme předmětem spílání a uplivování si mainstreamu – a najednou toto?
Všechno je jinak
Jenže ono je to ve skutečnosti docela jednoduché – a také jsme o tom už psali: Propagandisté s hrůzou zjistili, že stále platí latinské přísloví, „Hory pracují k porodu, a na svět přijde směšná myš“. Prostě cpou do lidí lež za lží miliónkrát denně – a najednou podle průzkumů a klesající čtenosti zjišťují, že jim ti hloupí lidé jaksi... nevěří.
Dokonce je naléhavě varují, aby věřili jen mainstreamu, ne nějakým informacím z internetových časopisů – a oni nic. Dál si čtou, co je napadne. Zatím. Zatím se ještě „majitelé klíčů“ chvilku musejí tvářit, jako že je svoboda. Dokdy? To uvidíme. Zatím proto v rámci hry na demokracii musejí předstírat alespoň částečnou snahu dát znít také „opačným názorům“. Jinak by je nekupoval už nikdo.
Samozřejmě to nemyslí vážně. Neuvědomují si však, že goebbelsovská propaganda stojí na tom, že lež musejí opakovat donekonečna. Ne ji narušovat – byť kratinkými a ojedinělými – záblesky reality.
Přijde nová vlna, připravme se!
Na Krymu proběhne v následujících hodinách referendum. Po něm, dopadne-li, jak se západní „majitelé Majdanu“ obávají, spustí naplno další kampaň. Posunou jen hranice lží. Teď už nepůjde o Majdan, o Ukrajinu, o to, zda jsou pučisté takoví či makoví.
Teď už se bude bojovat výhradně proti Rusku. Na Majdan se v té vteřině zapomene. Jako by nebyl. Jako by se občané Krymu jen tak, pronic zanic, dali „okupovat“ ruskou armádou. A pod jejími zbraněmi se v referendu nesvobodně rozhodli připojit se ke svému „nenáviděnému“ historickému domovu. Takže bychom jim, jak se dozvíme, s bratry Američany a Evropany měli nejspíš poskytnout bratrskou pomoc. Sice o ni občané Krymu nežádají, ale jen proto, že jsou pod vlivem propagandy. Řekne propaganda.
Směšné? Hrozivé? Nemylme se, to je jenom příprava. Od neděle nás hlavní média začnou připravovat na další „fázi“. To už bude skutečná „výchova před Verdunem“. I ten opuštěný soudruh Macháček už bude zase mezi svými. Připravme se proto i my. Nebude to legrace.
.
Tagy článku