Nejnovější kolo družstevních závodů v tahání řepy: Sobotkův vycíděný chrup a blížící se skon. Dostane se do nebe? Socialisté k němu cestu znají...
Adrian A. Wlczek si všímá zoufalého úsilí Bohuslava Sobotky udržet zdání základních (politických) životních funkcí a nechápe, proč není Václavské náměstí plné demonstrantů
Taképremiér ČR Bohuslav Sobotka den co den před kamerami ukazuje svůj vycíděný chrup v nacvičeném úsměvu, a čím dál více je zřejmé, jak moc je jeho úsměv strojený, nervózní a křečovitý. Je mu totiž jasné, že se blíží chvíle, kdy mu jeho zaměstnavatel a faktický premiér této země Andrej Babiš udělí ránu z milosti. A Sobotka může jen doufat, že to bude rána pokud možno bezbolestná.
Po sněmovních chodbách se dnes plouží poslanci, kteří vyměřují Sobotkův čas na měsíce: rozhodující mohou být už evropské volby. Že je jeho politický konec skutečně na dohled, je z posledních událostí evidentní. Stačí se podívat na průzkumy veřejného mínění, ze kterých by předsedovi ČSSD jistě vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, kdyby nějaké měl.
Drogy z Kostelce
Preference ANO rostou raketovým tempem, stejně jako osobní popularita ministra financí - bez ohledu na to, jaké kiksy dělá takřka v přímém přenosu. Na vládní tiskovce vyhrožuje médiím daňovou kontrolou, zpochybňuje jejich nezávislost i vlastnické struktury - žádný problém, lidé mu za to u televizních obrazovek tleskají. Voliči nechtěli kmotry, korupci a střet zájmů - zvolili si Babiše, který by si tato tři označení mohl rovnou nechat natisknout na vizitky. A opět žádný problém, stačí, aby svou úsměvnou českoslovenštinou opakoval svoji mantru, která zní přibližně „Kalousek a ODS tu rozkradli miliardy“ – a voliči mu přibývají.
Babiš říká věci, za které by „kulturně mediální fronta“ jiné politiky už dávno lámala v kole - stejně jako jeho ministři, naposledy paní Válková a její výrok o protektorátu - ale kromě několika velmi opatrných reakcí ticho po pěšině. Napadlo mě v té souvislosti několikrát, nejsou-li lidi v ČR zpitomělí drogami, které snad zaměstnanci Kosteleckých uzenin cpou spolu s pilinami, starými matracemi a separátem do svých nepoživatelných výrobků.
Nekrmit – kouše!
Babišovo vítězné tažení se mimochodem docela dobře ukazuje i v internetových diskuzích na zpravodajských serverech. Ne že bych je detailně četl, ale i při jejich letmém prostudování je jasné, že poměry se změnily: zatímco v dobách končící Kalouskovy vlády v nich byla sociální demokracie spíše šanována a vyzdvihována, dnes už internetoví diskutéři nenechají na Sobotkovi nit suchou a nejvíce hájí - světe div se - Babiše. Čert vem, že je ve vládě stejně jako Sobotka. On přece „není politik“, jak sám nezapomene říci při každé druhé příležitosti, a plebs mu to baští. Bez ohledu na zvěrstva, kterých se šéf státní pokladny chystá na jeho úkor dopustit, a ani se tím netají.
Není se co divit, že Sobotka, jako zvíře zahnané v kleci do kouta, se v poslední době párkrát pokusil kousnout. Naposledy, když na tiskové konferenci Babiše nepřímo vyzval, aby skončil s podnikáním poté, co na to v Praze protektorskou dikcí, europoslancům vlastní, upozornila jakási členka kontrolního výboru Evropského parlamentu. Ostatně, jestli se Sobotka něčeho bojí více, než Babiše, jsou to „kontrolní orgány“ z EU. A Babiš se mu vysmál: záhy se za něj postavil i prezident Zeman, který nevynechá jedinou příležitost, jak to nenáviděnému Bohoušovi osolit.
Čtěte také: Nejlepší obchody se dělají ve stínu revolucí: Proč vyložil Andrej Babiš tak brzy karty na stůl? Zatímco všichni hledí k Ukrajině, ministr Agrofert čile obchoduje s bioplynem
Na nic víc než na takové štěkání a kňučení, se loutkový předseda vlády, smutný hrdina tohoto příběhu, který se začal psát ještě před předčasnými volbami, nezmůže. Na vládní úrovni se budou jen a jen schvalovat ty zákony, které si vymyslí Babiš (a EU). Příkladem budiž například znovuzavedení zelené nafty, pro což majitel Agrofertu demonstrativně a pokrytecky nehlasoval. Kde jsou všechny ty občanské iniciativy, jak to, že už teď není Václavské náměstí zaplněno demonstranty?
Nebe pro Sobotku?
Ale i další jednotlivosti demonstrují vazalský vztah Babiš - Sobotka: například ultrapopulistický, nesmyslný zákaz pití alkoholu při jednání Sněmovny nejvíce v kuloárech kritizují právě sociální demokraté, kteří byli zvyklí vyjednávat politické obchody a vnitrostranické podrazy výhradně v krčmách nacházejících se v parlamentních sklepeních. Ale nedalo se svítit, šéfům z ANO stačilo jednou zavelet, a předseda Sněmovny v oranžovém dresu Jan Hamáček musel okamžitě konat.
A aby toho nebylo málo, na svou příležitost čekají i „Haškovci“ v řadách ČSSD. Čekají trpělivě, protože vědí, že jejich čas přijde. Člověku by toho Sobotky bylo nakonec až líto. Ale proč vlastně? Třeba k němu budou jeho kati milosrdní a po popravě se dostane do nebe, které se jmenuje Evropská komise. Nestalo by se to v jeho partaji poprvé.
Tagy článku