Jak se ukazuje, skutečně zdravé tuky jsou kromě anitoxidantů jedním ze základních kamenů našeho zdraví. Jenže – co to ty zdravé tuky jsou? Páni vědci konečně přiznali, že s cholesterolem je to trochu jinak, než nám léta tvrdili... nabízí se tedy otázka, čemu věřit. Zvlášť když i s takzvaně zdravými tuky je to mnohem složitější, než bychom rádi.
Není zkrátka olej jako olej. Před pár dny jsme se na Protiproudu věnovali malému zázraku z přírody – kokosovému oleji. Z množství dopisů, jež přišly do redakce je vidět, že vás téma zdravých tuků jako součásti zdravé životosprávy extrémně zajímá. Proto jsme se tomuto tématu rozhodli věnovat dál, ovšem mírně netradiční formou.
V dnešním článku dám tedy prostor důležitým tipům od čtenářů. Příště se podíváme na zoubek populárnímu „výživovému zlu“ – margarínům a upozorním i na oleje, které bychom v žádném případě konzumovat neměli, i když to mnoho zastánců „zdravého stravování“ činí.
Čtěte ZDE: Jak přežít v „margarínové tyranii“? Kokosový olej! „Superpotravina“, která se opravdu vyplatí. Na rakovinu, Alzheimera, infarkt i trávicí potíže. Ostrované věděli, co dělají
Čtěte ZDE: Lékaři a vědci obrátili na pětníku: Cholesterol je důležitý pro zdraví! Nejlepší lék na srdce? To je překvapení - domácí jídlo. Lidský zub v „mekáči“ je jen vrcholkem pyramidy
Dobrý den,
četla jsem Vaši chválu na kokosový olej a ráda bych upozornila, že to platí výhradně jen pro přímý olej z ořechů bez jakékoliv další úpravy - ne pro ten rafinovaný, který se přidává do dnešních potravin. V tom případě se totiž chová stejně jako margarín.
Je proto potřeba spíš varovat před kokosovým olejem, který je na etiketách potravin, zrovna tak před palmovým. Oba dva tuky (a nejen ony) jsou odpovědné za pachuť dnešních výrobků i za spoustu zdravotních problémů.
Přeji hezký den
Lumpíí
Vážená a milá Lumpíí :-),
děkujeme za tip, máte naprostou pravdu – ale jen pokud jde o průmyslově zpracované potraviny. Do nich se přidává nekvalitní kokosový tuk, který nám zdravotní problémy může spíše způsobit. Fakt, že je třeba si vybrat olej kvalitní, jsme v našem minulém článku zdůrazňovali, a pokud to nebylo dost, činíme tak nyní: připlatit za kvalitu se opravdu vyplatí.
Platí to u kokosového oleje jako u všech potravin. Pokud jíme průmyslově zpracované „dreky“, říkáme si o zdravotní potíže – ať je obal jak chce lákavý. A naopak – přechod k poctivému domácímu jídlu může být prvním a zásadním krokem ke zdraví.
Co to ale „poctivé a domácí jídlo“ vlastně je? Znamená to, že bychom se měli vyhnout všem takzvaným „superpotravinám“ z exotických zemí? Jsou tací, co si to myslí, jak ukazuje další z vašich názorů, který současně upozorňuje na „zlo“ podstatně méně viditelné – ačkoli téměř stejně důležité:
Eriko, zdar
S kosovym olejem je bohuzel podobnej problem jako s Holandskejma kvetinama, je na nich krev domorodcu......o cene a dostupnosti nemluve, urcite mame doma dost "zazraku" vlastnich, nasim telum blizsich, protoze ze stejnyho mista a tedy stejny frekvence :-).......Petr
Milý Petře,
Ano – i ne. Ano, naše příroda rodí úžasné zázraky. Nebo dříve rozhodně rodila. „Velkovytěžování“ půdy "za totáče" však kvalitě našich potravin nepřidalo. Těm z nás, kteří chceme jíst pokud možno čerstvé, domácí produkty ve sféře olejové, nepomáhá ani „Babišovo“ řepka a její (geneticky upravení) „soudruzi“. Nemluvě o pesticidech jiných soudruhů (tentokrát těch páně Babišových z Monsanta)... Platí stále ještě pravda sušického faráře Ferdy a dalších, že má člověk jíst jen to, co vyrostlo ne méně než dvě stě kilometrů od jeho domu?
Osobně si myslím, že je nejlepší jíst alespoň ve velké většině „domácí“ – a doplňovat občas svůj jídelníček o „superpotraviny“ typu kokosového oleje. Ty si však člověk musí pečlivě vybrat a neváhat za ně dát relativně mnoho peněz. Platí jistě – raději si dát lžičku kvalitního oleje denně, než deset lžic méně kvalitního.
S „krví domorodců“ je to samozřejmě složitější – na různé „fairtrade“ (tj. spravedlivě směrem k dělníkům pěstované) výrobky lze „věřit“ asi tolik jako na charitu – tedy především, pokud alespoň přes někoho známe podmínky, ve kterých se skutečně „odehrávají“.
Přesto si myslím, že problém „krve ze třetího světa“ je někde jinde – především v oblasti cel, emisních povolenek, světového obchodního systému a podobných „vymožeností“. Bez nich by totiž možná měly státy třetího světa šanci své přírodní bohatství využívat samy a jít směrem k prosperitě svou vlastní cestou. Ta je stejně individuální, jako cesta každého z nás ke zdraví.
Jak jste správně naznačil, tím, že žijeme na stejném místě, má většina z nás podobný „energetický“ (či snad informační) „otisk“. Ale zdaleka to neplatí o všech. Proto je pro nás na Protiproudu důležité nabízet nejrozličnější cesty ke zdraví. Ne, že by neexistovaly některé základní návody, kterých se je dobré držet. Současně ale dělá každému z nás dobře něco trochu jiného. Mluví o to i následující čtenář:
Čtěte ZDE: Moderní podvýživa přesycených: Už jediné jídlo z "rychlého občerstvení" nás ničí. Věřme zdravému selskému rozumu. Není nad domácí kuchyň. Nejen chlebem živ je (zdravý) člověk
Čtěte zde: Jednoduše za zdravím: „Univerzální“ potravina? Ano i ne. Kolem jedné možnosti denně chodíme. Má zásadní vliv při léčení rakoviny, cukrovky i akné
Dobrý večer, slečno Hájková,
Je však v podstatě věčný, pouze je třeba občas odstranit strouhanku a přenést se přes změnu barvy, způsobenou malými částicemi, které projdou přes textilní filtr. Údajně to organismu neškodí a já jsem zatím problémy se žlučníkem neměl.
Z hlediska teploty je zajímavý i palmový, který jsem používal dříve, ale kdo má zvýšenou hladinu cholesterolu, tak to je pro něj dost brutální kontraindikace! Mne se to až tak radikálně netýkalo, protože doma jsme fritovali cca 1x týdně, ale za měsíc jsem v kuchyni pro 2 osoby spotřeboval asi 0,7 - 1 l extra virgin olivového oleje od italských vinařů, cca 1 kg sádla, 1 kg kvalitního polského másla(oselkowe), nějakou slaninu a špek.
Takže z hlediska vystudovaných dietologů jsem už dávno mrtvý, ale díky asi správné vyváženosti nasycených a nenasycených mastných kyselin vesele funguji i se svými cca 150 cm střev(po GO na chirurgii)!
Ještě zmínka k olivovým olejům, cca 2-3 roky nazpět udělal údajně nějaký rakušák rozbory olivových olejů dostupných na rakouském trhu(asi 30-35 firem) a 90% z nich obsahovalo látky vyloženě jedovaté. Vím, že se v této věci angažoval i Jirka Mašek(Osud.cz), ten by Vám k komu dodal fundovanější data.
Přeji hezký zbytek večera.
ms.
Vážený a milý pane M.S.,
stejně jako všechny vaše dopisy i tento obsahuje vysloveně zajímavé tipy a myšlenky. Kokosový olej na fritování je skutečně skvělý. „Věčně“ bych ho určitě nepoužívala, nepochybuji ale, že vydrží déle, než běžně používané oleje, hlavně slunečnicový a řepkový. Jenže i tak je pro většinu z nás nejspíš cenově z říše snů.
Ve vašem dopise je ale také hezky vidět, jak důležité jsou pro mnoho z nás kvalitní tuky živočišné. I ty jsou totiž součástí diety našich předků, které se budeme na Protiproudu vbrzku podrobně věnovat. Rozebereme takzvané „paleo diety“ – a jak na ně. Zdaleka ne všechny báječné „paleo“ diety jsou totiž opravdu diety našich předků.
A kromě toho platí pro mnoho zastánců „zdravé výživy“ nepochopitelná pravda: člověk má poslouchat vlastní tělo. Jsou tací z nás, kteří se uzdravili na striktně veganské či makrobiotické stravě. Jenže jsou lidé, kteří se jí naopak „dorazí“. Jejich těla prostě živočišné tuky potřebují.
Je nutno před závorku vytknout jednu věc: Organismus těch z nás, kteří se ve velkém živí fastfoodem či jídlem z restaurací, je obvykle tak zanesený jedy, že důsledky správné výživy zaznamená až po čase.
Co s tím? Obvykle to řešíme, až když onemocníme. Sbíráme informace, kterých máme plnou hlavu, až nám z toho třeští – a k uzdravení nejsme ani o krok blíž. Co jíst? Co nejíst? Co dělat a nedělat? Tělo se cukrů, éček a jiných návykových látek vzdát nechce. Jsme hladoví, unavení, nemocní a zoufalí.
Pak náš „tělesný kompas“ nestačí a skutečně potřebujeme specifickou pomoc. Často pak přicházejí takoví lidé ke mně a dalším terapeutům na konzultaci o svém zdravotním stavu. Obvykle jim říkám nejdřív tři věci: postupně vynechat největší „zabijáky“ a současně nadopovat tělo vitamíny a minerály – a nevěřit slepě jedné jediné teorii.
Co se týče olejů, platí hlavně: kvalitní a pokud možno z co nejmenší produkce. Vynechat průmyslově vyráběné ztužené tuky by mělo být samozřejmostí pro každého, kdo chce žít zdravě. Škodit ale mohou i oleje, které značná část zastánců „přírodního zdraví“ propaguje jako zdravé. Tohle je ale už trochu složitější, a tak více si o tom povíme příště.
Tagy článku
Doporučujeme
Armando Simón šokujícím způsobem popisuje, jaká je podstata a praktiky současné celosvětové transgenderové... více čtěte zde
Ethan Huff cituje rozhovor Alexe Jonese s G. E. Griffinem, kde známý producent a filmař vysvětluje, proč... více čtěte zde