Svatá Alžběta Anna Setonová pocházela z New Yorku. Stala se zakladatelkou Kongregace milosrdných sester ve Spojených státech. Původně byla členkou episkopální církve. Vdala se v 19 letech, měla pět dětí a brzy ovdověla. V jedenatřiceti letech konvertovala ke katolické církvi. Za své obrácení vděčila Nejsvětější Svátosti.
Hledala Boha a Bůh byl s ní
Alžběta Setonová, která se narodila 28. srpna 1774, je první svatou – rodilou Američankou. Její otec byl v době války o nezávislost vlivným lékařem. Alžběta, vychovaná v episkopální církvi se v 19 letech přivdala do rodiny bohatých obchodníků Setonových a přivykla si na ještě vyšší životní úroveň. Přátelili se s těmi, kdo se počítali k zakladatelům Spojených států (Washington, Adams, Franklin). Pomáhala však i potřebným, chodíce do protestantského kostela. S Williamem měli pět dětí a jak se zdá, prožívali šťastné manželství, které však netrvalo dlouho.
V roce 1963 byla blahořečena Janem XXIII. a 14. září 1975 kanonizována Pavlem VI., jako první svatá ze Spojených Států.
Období zkoušek začalo úmrtím Williamova otce, po kterém syn musel převzít řízení obchodů, jež začaly pronásledovat neúspěchy. Nakonec zkrachoval, a ač to nebylo jeho vinou, nesl vše velmi těžce a jeho sebevýčitky, stres a materiální nedostatek začaly poznamenávat i jeho rodinu. Sám navíc onemocněl tuberkulózou, s níž si lékaři nevěděli rady a doporučili mu změnit klima. Alžběta se tedy s ním a s nejstarší dcerou Annou vydala lodí přes Atlantický oceán do Itálie. Po obtížné cestě obdrželi v italském přístavu Livorno zprávu, že kvůli epidemii žloutenky, šířící se v New Yorku, odkud připluli, mají nařízenou karanténu. I přes Williamovu nemoc museli zůstat v opuštěném, chladném a špinavém vězení.
Čtěte ZDE: Podivuhodná moc zázraků: Lze vystoupit bez újmy z vroucího oleje? Autora Apokalypsy nezabila ani číše s jedem. Nevěřící teologové i slečna Gertrúd. Řeknou nám to děti?
Čtěte ZDE: Princezna ducha Anežka Česká: Inspirována svatou Ludmilou. Obě světice spojuje láska k Bohu a vlasti. Chudoba a odříkání snoubenky Pána Ježíše Krista
Cesta do katolické církve
Milující Alžběta, jež se starala o manžela kašlajícího krev, nesměla dávat najevo svou bolest ani před svou malou Annou. A bolestná cesta pokračovala i po skončení karantény. William zakrátko zemřel. Z Alžběty se stala mladá vdova, která ovšem o katolících stále ještě nic nevěděla. S dcerou začala bydlet v rodině Felicci a se svým bolem chtěla chodit pro útěchu do protestantského kostela. V okolí ale žádný nebyl, a tak rodina jejích přátel ji pozvala na mši svatou do kostela katolického. V úžasu srovnávala jeho krásu s prázdným a chladným protestantským stánkem Páně v Americe. Když k ní Felicce začala hovořit o reálné přítomnosti Krista v eucharistii, která jí byla nepochopitelná, pro samu krásu myšlenky si přikryla rukama tvář a začala plakat. Tím začala její cesta do katolické církve.
Po návratu za ostatními dětmi do New Yorku začala vykonávat různé práce, které by v minulosti nikdy nedělala. A protože z majetku rodiny Setonových nic nezůstalo, pronajala si malý domek, v němž znovu s dětmi prožívala radost ze života. Jednomu příteli napsala, že jí nechybí ani společenské schůzky s posezením při čaji, ani veřejná činnost, protože ji to všechno vzdalovalo od rodiny.
Alžběta měla za sebou těžký kus cesty, po které se nebránila jít. Nenaříkala, jak to může Bůh dopustit, ale když začala ztrácet materiální statky, zdraví manžela a otvírala se před ní nejistota, prošla tento úsek života naopak v plném nasazení lásky, tak jak to Bůh od ní očekával.
Bůh byl s ní i v jejích pochybnostech
Alžběta hledala Boha a Bůh byl s ní i v jejích pochybnostech. Přejít k jiné víře pro ni nebylo vůbec snadné. Protestantská farnost jí už ale nic neříkala. Její pastor jí řekl, že ztratila hlavu a ti z přátel, kteří ji neopustili při ztrátě majetku, se od ní odvrátili nyní, když se rozhodovala pro katolickou víru. V katolickém kostele nacházela vnitřní pokoj, ale když se věc snažila řešit svým rozumem, bývala rozpolcená. I přes své vnitřní problémy měla v té době pro své děti na tváři vždy úsměv.
Když se vzdala nekončících zvažování "pro a proti" a všechno odevzdala do Božích rukou, dozvěděla se o moudrosti otce Johna Cheverusova z Bostonu, muže s pověstí svatosti. V dopise mu vysvětlila svůj problém. Jeho odpověď jí přinesla útěchu. Kněz ji ujišťoval, že ve svém srdci je už katoličkou a mimo jiné psal: "Pochybnosti ve vašich myšlenkách neničí vaši víru. Nedávají pouze klid vaší mysli, kdo je však na tomto světě úplně osvobozen od podobných nepokojů?" A připomněl slova apoštola Pavla: "Nyní vidíme jen v zrcadle, jen v hádance... nyní poznávám částečně, ale potom poznáme plně, jako Bůh zná mne."
Při čtení dopisu ucítila, že jí kněz vidí do srdce. 15. března 1805 dokončila svoji cestu do katolické církve. Cítila se spojena s Kristem a svou radost vyjádřila slovy: "Stalo se! Pocítila jsem lehkost, jako by mi padly okovy. Můj Bože, jak se změnil stav mé duše!"
První svatá ze Spojených Států
V souvislosti s prvním přijetím eucharistie pak napsala: "Budu spojena s tím, který řekl: Jestliže nebudete jíst mé Tělo a pít mou Krev, nebudete ke mně patřit." A po přijetí: "Konečně je Bůh ve mně a já v Něm! Byla jsem Jím obdarována. Avšak stále si budu pamatovat své noční bdění v očekávání svítání. On přišel. Vstoupil do obydlí v mém srdci. Nyní mu patřím. Pomyslela jsem si: „Ať Bůh povstane a jeho nepřátelé ať se rozptýlí. Ukázalo že, že když přišel můj Král obsadit svůj trůn, místo pokorného a klidného přivítání, které jsem pro něho chystala, nastalo vítězství radosti a míru, protože přišel můj Spasitel."
Přijímáním eucharistie se cítila bohatší než královna a za své obrácení vděčila právě Nejsvětější Svátosti. V ní měla stálý zdroj radosti a nic ji nedokázalo odradit od účasti na mši svaté. Chodila mezi špinavé, chudé a nevzdělané farníky do kostela sv. Petra na ulici v Barclay. Jednou ji požádali, zda by nemohla začít učit v jedné malé škole. Netušila, že bude následovat další zkouška. Setkala se s fanatismem rodičů svých žáků, kteří se dožadovali jejího vyloučení.
Bůh ji ale znovu povolal k její oblíbené učitelské dráze prostřednictvím kněze Williama Dabourga z Baltimore. Ten ji vybídl, aby v Baltimore založila farní školu. S nadšením se úkolu ujala, a brzy také soustředila kolem sebe skupinu mladých obětavých učitelek, se kterými dala vznik kongregaci: "Sisters of Charity" s řeholí podle Vincence z Pauly. Jako její představená ji vedla necelých 10 let. Zemřela ve věku pouhých 46 let 4. ledna 1821.
V roce 1963 byla blahořečena Janem XXIII. a 14. září 1975 kanonizována Pavlem VI., jako první svatá ze Spojených Států.
Zdroj.
Tagy článku