Přání všem Andulkám: Buďte věrné svému jménu! Nejlepší volně dostupný lék na bezdětnost. Kdo je Svatá Anna samotřetí? Přímluva je víc než pranostika
Redakce Protiproud přeje k dnešnímu svátku všem Aničkám hojné Boží požehnání a i ostatním připomíná, že nejdále lze dojít vytrvalostí ve víře
Ačkoli je jméno Anna v našich luzích a hájích velmi rozšířené, mnozí už ani nevědí, proč u nás tolik zdomácnělo. Onou Annou, k níž se všechny pozdější Andulky vztahují, není nikdo menší, než babička Spasitelova, matka Panny Marie. Jde o jméno hebrejského původu, jež v překladu znamená „omilostněná“ či „milá“.
V Písmu svatém se o svaté Anně nepíše
Kdo hledá její jméno či životní příběh v Bibli, hledá marně. Stejně jako v případě jejího chotě, svatého Jáchyma, jsou o ní zmínky pouze v nekanonické starokřesťanské literatuře. Z písemných zpráv je za nejvýznamnější považováno tzv. protoevangelium sv. Jakuba, apokryfní spis vzniklý ve 2. století. Shoduje se s ním i zpráva o vidění blahoslavené Anny Kateřiny Emmerichové a také východní podání, zaznamenané sv. Epifaniem a Janem Damašským. Právě zde, na křesťanském východě, byla úcta ke sv. Anně rozšířena mnohem dříve, než v církvi latinské.
Svatá Anna je ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích či provazníků
Z legendárního podání se dozvídáme, že mládí svaté Anny bylo čisté, naplněné bázní Boží, modlitbami a prací. V dospělém věku se zasnoubila s Jáchymem, váženým mužem, pocházejícím, stejně jako Anna, z rodu Davidova. Jméno Jáchym znamená „příprava na Spasitele“, rovněž se překládá jako „bude Bohem vyvýšen“.
Čtěte ZDE: Několik vět 2015: "Běda vám, hlasatelé vymyšlených pravd a bezbřehé svobody!" Ztýraná tvář českého národa. Treblinka, páter Toufar a rány pěstí. Co dělat, abychom se vyhnuli zkáze?
Čtěte ZDE: Princezna ducha Anežka Česká: Inspirována svatou Ludmilou. Obě světice spojuje láska k Bohu a vlasti. Chudoba a odříkání snoubenky Pána Ježíše Krista
Rodiče Panny Marie by o dítěti ze zkumavky ani na vteřinu neuvažovali
Tyto bohabojně a šťastně žijící manžele trápila jen jediná věc - neměli děti. Bezdětné manželství bylo Izraelity považováno za výraz Boží nepřízně. Jáchym a Anna tuto domnělou hanbu snášeli trpělivě a bez reptání. Nepřestávali se modlit, aby Bůh jejich manželství požehnal. Vzhledem k jejich postupujícímu stáří se však zdálo, že nebudou vyslyšeni. Přesto ve své víře a oddanosti Bohu nijak neochabovaly. Jaký to rozdíl oproti mnoha současným párům, jež v případě, že se jim nedaří otěhotnět, neobrací svůj zrak k Bohu, ale centrům asistované reprodukce. Co jim neudělí Dárce života, to jim vyrobí doktor ve zkumavce. Za cenu smrti či zmražení mnoha jiných počatých dětí, jež jsou shledány jako přebytečné.
Anna i Jáchym dobře věděli, že bude-li to Boží vůle, tak se dítěte dočkají. A ve věku, kdy jiní lidé mají vnoučata, Anna skutečně porodila. Své dceři dali jméno Maria, tedy „Bohem milovaná“.
Čtěte ZDE: Svátek obětování Panny Marie: Lépe být na prahu domu Božího, nežli bydlet ve stanech hříšníků. Svatá Panna se zcela obětovala Bohu a roli, kterou jí určil v plánu spásy
Čtěte ZDE: Třetí tajemství z Fatimy konečně zveřejněno: Opravdu? Vylité oceány a padající oheň. Japonská stopa. Pochybující církev a odpad na jejím vrcholu
Boží dar byl Bohu darován zpět
Anna přijala dítě jako dar z nebe a věnovala mu tu nejněžnější mateřskou péči. Šťastní rodiče nepřestávali Bohu děkovat, že jim v jejich stáří daroval dceru. Po třech letech ji odvedli do Jeruzaléma a odevzdali do péče kněží, aby se pod jejich vedením připravovala na Bohu zasvěcený život a životní úlohu Bohorodičky, jež změnila celý svět. Jáchym nedlouho poté zemřel a za několik let po něm dokončila svoji pozemskou pouť i světice Anna.
Církevní úcta a anenská ikonografie
Svatá Anna byla široce uctívána v lidových vrstvách daleko dříve, než tento kult Církev oficiálně uznala. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. v roce 1584 ustanovil její svátek na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména řeholníci - kapucíni, karmelitáni a augustiánští kanovníci.
Křesťanská ikonografie zpodobňuje Annu jako důstojnou dámu v dlouhém, zpravidla červeném, přepásaném šatu, s hlavou zahalenou zeleným závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své hříchem neposkvrněné dítě. Nejčastější vypodobnění jsou ale spolu s Pannou Marií. V umění vznikl zvláštní ikonografický typ „sv. Anna samotřetí“ s Pannou Marií a Ježíškem, kdy Anna drží zmíněné figury v drobném měřítku na ruce nebo chová dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Známá jsou i vyobrazení Narození Panny Marie či scény, kdy sv. Anna vyučuje dívku Marii.
Svatá Anna je ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích či provazníků. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Innsbruck, Neapol a celé země, jako Bretaň nebo Quebec. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.
Je velká škoda, že pro mnohé z nás neznamená Anna nic víc, než jen slovo v meteorologické pranostice. Dnešním dnem můžeme začít pracovat na nápravě. Svatá Anno, oroduj za nás a naše rodiny!
Tagy článku