Zážitek slibuje především výstava sama. Stejně zajímavá je ovšem také malířka. Jiřina Lockerová, původně úspěšná ilustrátorka, se již řadu let věnuje malbě s duchovní tématikou, léčení prostřednictvím symbolů, automatické kresby a dalších technik. Její obrazy jsou něčím, co se nevidí každý den: skrze abstraktní malbu se v nich lze dotknout s jinou realitou. Obraz promlouvá přímo k našemu nevědomí. Je dotekem, se světem idejí, se světlem v nás.
V této souvislosti je pro mě jako pro křesťanku rovnež zajímavé, že Jiřina Lockerová, o níž jsem měla za to, že ji inspiruje především zenový buddhismus, se v poslední době začala zabývat malbami, jež podnítilo její setkání s Kristem.
Jde cestou, po níž ji vede hlas srdce, hlas vnitřní pravdy, a nedělá kompromisy. Jak jinak také vysvětlit opuštění dobře rozběhnuté kariéry v „konvenčním“ umění pro něco zdánlivě tak „neprodejného“, jako je duchovní malba – a úspěch na tomto komerčně obvykle neplodném poli?
Jaká byla vaše motivace k uspořádání výstavy právě na Vyšehradě?
Loni jsem měla tři výstavy, ale nevystavuji pravidelně. Jednou za čas cítím potřebu zpětné reakce lidí se zájmem o duchovní tematiku, to je asi moje největší motivace. Každá výstava je také velkou výzvou namalovat něco nového a také rekapitulací námětů z dřívější doby – jak půjdou spojit s těmi novými?
Tuto výstavu pro sebe vnímám jako příležitost obrazem připomenout význam duchovního prožitku, možnost představit, jakým způsobem se mi daří to, co dělám – tedy „dostat“ do obrazu potřebu přibližovat se k Bohu také skrze tvorbu a obrazové vyjadřování. Samozřejmě nejsem sama, kdo se o něco takového pokouší. A to mě těší.
Temná noc
Co na Vyšehradě uvidíme?
Připravila jsem kolekci obrazů složenou z několika starších děl z období kolem roku 2000. Potom z těch, které mi zůstaly doma z nedávné doby a jsou vyjádřením určitých duchovních prožitků na mé cestě. Současně jsem zařadila i obrazy nové, které mě také přivedly k pojmenování výstavy: Doteky světla.
Tedy průřez tvorbou?
Vystavovat budu celek asi čtyřiceti prací, které vznikaly v průběhu patnácti let. Jsou to obrazy z několika etap zájmu o různé duchovní praktiky a aspekty reality. V prvním delším období jsem cítila zájem o návštěvu posvátných míst v krajině. Obrazy "Terezka“, "Esence ženy“, "Žena-umělkyně“ jsou mým vcítěním se do ženy a jejího poslání. Obraz „Osobní květina“ má zase za téma rozvíjení osobního potenciálu každého člověka. A konečně jsem zařadila díla, která čerpají z mých prožitků kontemplace křesťanské mystiky – učení svatého Jana od Kříže.
Moje soubory obrazových karet (tj. karet s reprodukcemi malby, které používá na svých seminářích, pozn. aut.), zvláště poslední soubor symbolů Sladění, ve mně podnítily zájem udělat výstavu právě na Vyšehradě. Ale objeví se nakonec jen jediný zástupce celé kolekce.
Otevřená radost
Jak obrazy vznikají?
Z meditačního podnětu. Začala jsem zenovou meditací. Později jsem prošla více způsoby, jak obrazy malovat. Jedním byl třeba postup, kdy jsem hrou s linkou a námětem přicházejícím někdy slovem, někdy jinak, naskicovala obrazy, pro něž jsem hledala barvou utvořený prostor neviditelného světa. Z cest a meditací v přírodě či ve starých rituálních stavbách jsem si často přivezla naskicované podněty a ty potom zpracovávala malbou obrazu. V poslední době jsem si zažila ještě další formu malování – a to v připomenutí stavu, který jsem zažívala v tiché modlitbě – kontemplaci. Ve spojení s učením mystického učitele, svatého Jana od Kříže, jsem bez skicování přímo malovala. Každé položení barvy byl krok do neznáma.
Janovo poselství
Věnujete se ještě léčení pomocí automatické kresby a dalších technik?
Automatická kresba, je pro mě jednou z možností jak otevřít komunikaci s duchovní neviditelnou podstatou naší existence a rozvíjet jazyk duše. Doprovází mé semináře, tedy Sladění a Meditační kreslení, kde používám pro účastníky diagnostickou formu automatické kresby. Těší mě, že jsem v letošním roce zaznamenala výšený zájem o tyto kurzy a vznikla skupinka žen, pro které práce kresbou, s mandalami a malováním je důležitou součástí práce na sobě. Občas pracuji s klienty i individuálně – pokud to někdo potřebuje.
Je zřejmé, že vás cesta zavedla od řekněme konvenční ilustrace k duchovní malbě. Jak přišla křesťanská inspirace?
Přesto, že dosud nejsem praktikující křesťankou, a převládal u mě zájem o druidská posvátná místa, v loňském roce jsem se otevřela tematice křesťanské mystiky – konkrétně spisům svatého Jana od Kříže. Na počátku jsem netušila, co to pro mě bude znamenat, ale byla jsem ráda, že jsme s přítelem mohli docházet do kolektivu křesťanů, vedeného třemi sestrami Karmelitkami, a zažívat sdělení svatého Jana četbou a rozborem „Výstupu na horu“. A také kontemplacemi, které podle mě mají společné znaky se zenovými a prohlubují vztah k Bohu.
Proč právě Karmelitky a svatý Jan od Kříže ? Co pro vás setkání s jeho spisy představovalo?
Na četbu svatého Jana od Kříže mě pozval přítel, který se dlouhodobě zajímá o zen, a který hledal, co ho posune dál. Před lety mě na Janovu knihu Temná noc upozornila také dcera, ale nedokázala jsem tenkrát pochopit význam toho díla. Nyní mě zaujal už stručný rozbor textu určeného křesťanům, aby neustrnuli v modlitbách a dokázali u sebe rozpoznat různé překážky na duchovní cestě.
Ke sblížení s jeho učením a k zesílení mého vztahu ke Kristu přispělo několik dnů strávených v tichu kontemplací, vedených sestrou Denisou, se skupinou zájemců o tento druh modlitby. Tam jsem zažila při ztišení a obrácení se do svého nitra tak silnou lásku - emoci, která nemá žádnou vnější příčinu. Když najednou přijde a zesílí, celou svou bytostí vím, že zažívám dotek Krista.
Přijetí Krista
Jak to ovlivnilo vaši tvorbu?
Po tomto pobytu jsem namalovala obraz Temná noc. Janovo pojetí temné noci chápu tak, že je možností k uskutečnění touhy více se přiblížit Bohu, a to proto, že naše odhodlání k němu jít, překonává vliv našich smyslů, rozumu a nedůvěry. I temná noc je darem Božím a je velkou milostí dokázat vstoupit do neznáma v jeho náruči. A to i když ji vždy třeba právě necítíme.
Plány do budoucna?
Plány jsem si nikdy moc nedělala. Jen tak úkoly praktických kroků pro jeden den. Bylo pro mě tedy vždy obtížné si představit a přát si, kam by se mi líbilo dojít, co by pro mě mělo být tím ideálním stavem života. Pokud jsem se nad tím někdy zamyslela, uvědomovala jsem si, že v podstatě děkuji za to, co mi přišlo do cesty, a že jsem vděčná, že mohu zatím stále pracovat jako malířka na volné noze. Že se najde kupec – tak zvláštní a speciální zákazník, pro kterého je způsob malby a vyzařování obrazu důležitým dotvořením jeho životního prostoru.
A zaměření?
Moje zaměření je jednoduché: pokud se nad něčím do budoucna zamýšlím, pak nad tím, co vše podniknout, abych mohla co nejlépe svou tvorbou předávat lidem podněty ke zlepšení stavu jejich vlastní mysli, psychiky a zdraví. Pomoci vytvořit prostředí, ve kterém člověk odpočívá. A v němž se otevírá Bohu.
Více o Jiřině Lockerové a výstavě DOTEKY SVĚTLA najdete na webu sdružení terapeutů Jezero o.s. - webové centrum zdraví a na webu www.lockerova.eu.
Tagy článku