Vyslechla jsem si nedávno v jednom z bratislavských kostelů zajímavé kázání. Kněz kritizoval své spolubratry v kněžské službě, kteří – cituji – běhají kolem oltáře ve fotbalovém dresu, aby zaujali mládež a děti. „Ale liturgie má svou formu, má být důstojná,“ přizvukoval kněz s tím, že on je – jak zajisté vidíme - konzervativní. "Co je zakonzervované, nezkazí se, vydrží," dodal s úsměvem.
Smí se to vůbec?
Velmi se mi tato kázání líbila. I já jsem totiž už párkrát zůstala zaskočena, když jsem v kostele na dětských mších viděla během liturgie pobíhající a vřískající děti, nebo když mě během mládežnické mše ohlušovaly bicí. Nemohla jsem se soustředit.
Nyní, jako dospělá, už umím lépe pochopit, proč byla moje babička tak rozzlobená, když jsme se jako děti se sestřenicí chichotali v kostelní lavici, a proč mě můj dědeček „pohladil“ po zádech, když jsem se panu faráři pozdravila „Dobrý den“ a ne „Pochválen buď Ježíš Kristus“. Vyrůstali jsme totiž v době, kdy bylo nepředstavitelné, aby byl v kostele hluk a aby se věřící nezdravili slušně, „katolicky“.
Čtěte ZDE: Útok na Tridentskou mši: Předstupeň jejího zákazu. Cesta k herezi. Skuteční katolíci jsou hrozbou? Pro Bergoglia a jeho lemury určitě. Bitva mezi Kristem a satanem. Přicházejí zkoušky. Budeme dosvědčovat, že patříme Kristu
A čím jsem starší, tím více tomu rozumím. Potřebě důstojnosti liturgie, uctivosti a tichu. A nejsem sama, kdo po tom touží. Je nás stále více takových, kteří utíkáme tam, kde to ještě najdeme. A i to je jeden z důvodů, proč jsem před časem ráda přijala pozvání zúčastnit se slavení tradiční latinské mše nebo Usus antiquior, známé také jako „tridentská mše“ či jen jednoduše „Trident“, sloužené podle Římského misálu z roku 1962.
Jako každý katolík odchovaný na „Novus ordo missae“ jsem však ještě předtím telefonovala mému zpovědníkovi, abych se ujistila, že tyto tradiční sv. mše jsou stejně platné jako ty, které znám od dětství. Nesmějte se, vždyť ještě jsem se s tím nikdy nesetkala, jen jsem o tom četla – a ne všemu jsem tehdy rozuměla.
Co mě na tradiční sv. mši zaujalo nejvíce?
1. Úcta k Božímu jménu. Toho jsem si všimla hned.
Pro portál Christianitas.sk jsem už napsala článek o tom, proč mě nesmírně irituje, když slyším i katolíky jen tak bezhlavě používat Boží jméno nadarmo.
Věděli jste, že během většiny tradičních mší svatých se obvykle dodržuje starodávný zvyk poklonit se hlavou při každé zmínce svatého jména Ježíš nebo Nejsvětější Trojice? Taková úcta k Božímu jménu je dnes mimořádně potřebná jako prostředek nápravy bezbožnosti, která je tak rozšířená při proklínání nebo lehkomyslném vyslovování Božího jména či jména Panny Marie. Hluboká úcta během tradiční sv. mše je skvělý způsob, jak už i děti naučit, že Boží jméno je skutečně svaté.
2. Svaté přijímání na kolenou a na jazyk
Druhý bod je to, co dnes způsobuje velké hádky mezi katolíky. Jak správně přijímat eucharistii?
Když se u nás zavedlo, že eucharistie se podává do rukou, dozajista nejen já jsem byla svědkem padajících částeček Nejsvětější svátosti oltářní na zem, neuctivého házení si Svátosti oltářní do úst či prohlížení „oplatky“ u menších dětí. Na tradičních sv. mších však každý přijímá na kolenou a na jazyk. A také se zde neztrácí záhadně paténa, jak se to děje v mnoha kostelech na Slovensku.
Čtěte ZDE: Zvrácenost a blouznění uvnitř Církve se stále stupňuje. Zradit Boha a zalíbit se světu. Půl století pokoncilního rozkladu. Vzdorujme revoluci v oázách víry a milosti. Touha a vyznání
3. Mše svatá se slaví „ad orientem“. Kněz je obrácen k Bohostánku.
Ad orientem v latině znamená „směrem na východ“. Důvodem je starověký zvyk stavět všechny kostely s oltářem obráceným na východ, k Jeruzalému.
Kritik by mohl říci, že obrácení kněze zády k lidu způsobuje, že účastníci sv. mše neslyší kněze. Stručná odpověď na tuto výhradu je jednoduchá: kněz se nepřimlouvá vám, ale Bohu, který je fyzicky přítomen přímo před knězem ve svatostánku. Kněz přináší věčnou oběť Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka, našemu Nebeskému Otci – proč by se při tom měl od Otce odvracet? Líbilo se mi, že v centru pozornosti je samotný Bůh.
4. Latina. S tou jsem nejprve měla problém, ale už uznávám její přínos.
Nejsem znalec latiny, proto jsem s sebou měla u tradiční latinské mše svaté pomůcku - knížku, tzv. malý misálek, kde jsou napsány všechny modlitby kněze, ministranta i věřících v latinské i ve slovenské verzi.
Nebyla jsem tedy zcela „mimo“ a věděla jsem, co se modlí kněz, i kdy si mám kleknout, uklonit se či přežehnat se. A líbilo by se mi, kdybych mohla přijít do kteréhokoli katolického kostela po celém světě a latina by byla všude, neboť s mou „nápomocnou knížkou“ bych tomu všude rozuměla. A mše by všude vypadala stejně.
5. Ticho, které mě nejprve překvapilo.
Jako mnozí jiní lidé, i já, když jsem byla poprvé na tiché tradiční sv. mši, byla jsem z toho ticha opravdu překvapená a nevěděla jsem, co mám dělat.
Nenápadně jsem se ohlížela kolem sebe na skloněné hlavy věřících, a teprve později jsem pochopila, že toto není jen prostor pro „ztišení“, ale pro modlitbu. A kdo by nechtěl chvíli ticha, aby si promluvil s Bohem? Tato chvíle ticha pro modlitbu je zakomponována přímo do samotné tradiční sv. mše.
Čtěte ZDE: Třetí fatimské tajemství: Zrušení mše svaté. Antipapež, který bude heretikem. Žádná synoda nemá moc změnit formu svátostí. Zednáři a falešná Církev. Ďábelské zmatení v církvi i ve světě. Nebojte se! Já jsem přemohl svět
Pozoruhodné: Přitahuje mladé
Už i takové prestižní médium jako Business World si všimlo, že navzdory současnému katastrofálnímu úpadku existuje v katolické církvi jistá část, která nejenže neupadá, ale konstantně roste – a jde o komunitu tradičních sv. mší. Tato sv. mše přitahuje zejména 20 - 30 - leté, kterým zjevně pomáhá udržovat jejich katolickou víru v tomto stále sekulárnějším světě: „Data ukazují, že jen čtvrtina katolíků ve věku 18 až 29 let navštěvuje mši jednou nebo vícekrát za týden, v porovnání s 98 ve stejné věkové skupině těch, kteří navštěvují (tradiční) latinskou mši. Výzkum publikovalo Kněžské bratrstvo sv. Petra.“
To není všechno. Výzkum také ukázal, že mladí lidé přitahovaní tradicí tak ve velké míře jednají na základě vlastního přesvědčení – nejde u nich tedy o onen pověstný „kulturní katolicismus“, či jiné vnější vlivy.
K tomu, že pozornost světových médií se upřela na tradiční sv. mše, přispěl dozajista i známý herec Shia LaBeouf. Ten je ve věku 36 let také součástí rostoucího trendu mladých katolíků, které přitahuje tradiční sv. mše. Studie přitom naznačují, že účastníci tradiční sv. mše jsou mnohem pozornější a pravděpodobněji se účastní bohoslužeb než ti, kteří se účastní „Novus ordo missae“.
Mladí katolíci zkrátka nacházejí v tradiční sv. mši a tradičním katolicismu něco, co jim jinde uniká. A studie také naznačují, že ti, kteří se účastní tradiční sv. mše, se i častěji hlásí k tradicionalistickým názorům.
Ještě není vše ztraceno.
Zdroj.
Tagy článku