S první vlnou letních veder se náš kostel změnil na přehlídku plážové módy. V neděli přišla dobrá polovina žen oblečená v mini nebo tílku na ramínka. Dvě dámy se dokonce předvedly s holými zády. Muži v tomto směru bohužel nezaostávají a není to problém pouze našeho chrámu. Můžeme dokonce říci, že kauza oblékání v kostelech je předmětem polemiky i mezi samotnými věřícími. A je pozoruhodné, jak si někteří dokáží hájit to, že vyrazí na mši svatou oblečeni jako k bazénu.
Oblečení mluví
Když jsem byla malá, moji prarodiče měli ve skříni šaty, které nosili jen do kostela, nikde jinde. Ještě i návštěva místního lékaře se musela obejít ve všední garderobě, protože kostelní šaty byly opravdu jen na neděli. Vzpomínám si, že babička měla dokonce i šátky na hlavu, které se nosily jen na mši svatou, nikde jinde. A pokud jsem si chtěla v její skříni hrát na princeznu, měla jsem přísný zákaz dotknout se jejích kostelních šatů.
Vzpomněla jsem si na to, když se v našem místním kostele před pár měsíci objevila nová paní s malou dcerkou. Přistěhovali se ze Zakarpatské Rusi (Ukrajiny¨ a v našem společenství si ji každý ihned zapamatoval. Jako jediná chodí totiž na mši svatou se sukní, kterou – jak se říká – zametá zem. A aby toho nebylo málo, nosí ještě i mantilu na vlasech. Paní Jelena je mladá a hezká, takže konzervativní oblečení jí na půvabu nic neubírá, spíše naopak.
Čtěte ZDE: Výkřik na duchovní poušti: Oživme ducha křížových výprav! Evropa přežila díky víře předků. Zrada duchovních autorit a kapitulantský dialog s ďáblem. Vzplanou ještě naše srdce?
A v italských kostelech jste už byli?
Líbí se mi, že Jelena svůj styl oblékání nezměnila ani na Slovensku, a i když jsem ji v prodejně potravin potkala oblečenou moderně, každou neděli chodí vytrvale ve stejném – dlouhá sukně a mantila na hlavě. Proto se nedivím, jak jí minulou neděli v našem kostele doslova trhlo, když si před ni do lavice sedla slečna s odhalenými zády v minišatech. Jelena se na mě s překvapením trošku vyděšeně podívala s tím, že co to má znamenat - a mně nezbylo jen pokrčit rameny: Co naděláš…?
Do italských kostelů by vás takhle nepustili ani uklízet. A já o tom něco vím, protože mě z Chrámu svatého Petra poslali domů, abych se převlékla, už dvakrát. Jednou mi sukně zcela nezakrývala kolena a jednou jsem si zapomněla šátek, který bych si přehodila přes ramena. Byla jsem tam v těch největších červencových vedrech, ale ani v jediném italském kostele jsem za ta léta neviděla nikoho, kdo by na mši svatou přišel oblečený jako na pláž. Na Slovensku to však problém není a dokonce, pokud se odvážíte plážovou módu v kostelech kritizovat, zaútočí na vás „vaši vlastní“ jako na pokrytce, zpátečníka, farizeje a tmáře…
To je, panečku, konspirace!
Všimla jsem si nedávno na Facebooku jednoho katolického lídra, který hrdě napsal: „Je 31 stupňů a já jdu v kraťasech na nedělní sv. mši. Vím, že Bohu to nebude překážet, možná to bude vadit pár lidem, co rádi soudí jiné. Ale jedno vím: že se máme líbit Bohu a ne lidem, že do kostela se máme obléct slušně, ale co z toho, když nemáme čisté srdce?“
Čtěte ZDE: Fatimské proroctví naplněno: Sovětský režim se plně přestěhoval na Západ. Místo Moskvy dnes bolševickou revoluci řídí z Davosu, Bruselu a Washingtonu. Sexuální zvrácenosti a odstranění Boha jako úhelný kámen Černého vtělení
Následně nám ještě vysvětlil, že nemáme nikoho posuzovat, protože na mši, kam jde, není klimatizace a to – jak jistě víte – znamená vážný problém… Inu, tak. Co čekáme od běžných věřících, když jeden z katolických lídrů dokáže napsat tohle?
Škoda jen, že tento pán zřejmě nečte Katolické noviny, protože já je tedy čtu vždy velmi pozorně, a to i přesto, že jsem součástí portálu, který jednou mluvčí Konference biskupů Slovenska zařadil z dosud neznámého důvodu mezi „konspirační weby“. Své tvrzení sice nijak nedokázal, ale my jsme mu rádi odpustili, protože po jeho výroku nám tak stoupla čtenost jako nikdy předtím. Ale odbočila jsem, promiňte.
SLEDUJTE: Další rozhovor s doktorkou Soňou Pekovou z cyklu Alfa a omega uvede Protiproud TV v sobotu 5. 8. 2023 od 18:00 na svém youtubovém kanále a jako obvykle k němu vyjde i samostatný článek zde na Protiproudu.
A co až přijde "imatrikulace" v nebi?
Katolické noviny o sobě tvrdí, že jsou tradiční noviny současného katolíka (to mají na Slovensku štěstí, pozn. PP), a právě proto je pozorně čtu, abych si ověřila, jestli je tomu opravdu tak. A proto vám umím zprostředkovat, co pro Katolické noviny před časem napsal o oblékání do kostela kněz Daniel Dian.
„Před několika lety v Zrcadlové síni Primaciálního paláce vysoká škola udělovala čestný doktorát a zároveň se konala slavnostní imatrikulace. Král s manželkou přišli ve slavnostním oblečení, stejně jako jejich doprovod.
S hrůzou v očích jsem si všímal příchodu studentů - roztrhané džíny, prý současná móda, tenisky, vytahaná trička, dívky jako by šly na pláž. Když jsem se jich ptal, jestli si uvědomují, kam a proč přišli tak oblečeni, odpověděli jednoduše: No a co?
Zahanbila je sedmiletá vnučka mé sestřenice, která na otázku, jak by se oblékla, kdyby měla jít na slavnost, kde bude král a královna, odpověděla: „No přece jako princezna.“ Studenti si vyrobili nejen pořádnou ostudu, ale i problém, protože za daných okolností škola nebyla ochotna imatrikulaci provést.
Možná si někteří myslí, že ve společnosti stačí dobře vypadat. Nezapomínejme, že společenské události jsou různorodé a každá vyžaduje jiný způsob oblékání. Základní povinností je umět se obléct v souladu s příležitostí, které se účastníme.
Čtěte ZDE: Příčiny úpadku Evropy: Pro rozvrat společnosti je třeba změnit myšlení. Nenápadný útok na přirozený řád, rodinu, jazyk a národ. Démon sexu a multikulturalismus. "Totalita" svobody a politické korektnosti. Permanentní revoluce dědiců Karla Marxe
Svůj vztah projevujeme i oblečením
Člověk, který prožívá svou víru a vztah k Bohu, zcela jistě do chrámu nevstoupí v nepřiměřeném oblečení (bermudy, pantofle, šaty pouze na ramínkách, hluboké výstřihy, plážové oblečení a podobně). Uvědomuje si totiž, s kým se má setkat a před koho se postaví. Svůj vztah úcty, lásky a živé víry projeví také slušným oblečením a obutím.
Dnes mnohé firmy stanovují kritéria či doporučení, co se týče oblékání. Pokud i podnik, ve kterém působíte, nemá určený tzv. dress code – tedy stejnokroj, ve většině případů asi nemůžete jít do zaměstnání v děravých džínách, šatech bez ramínek či v krátkém tričku, v šortkách, příliš krátké sukni, muži v sandálech a ženy v sandálech bez dokonalé pedikúry či v plážových pantoflích.
Tím spíše věřící člověk by neměl jít pod tuto úroveň. „Boží firma“ má perspektivu věčnosti a její absolutní vlastník Bůh, nekonečný, vznešený, je opravdu hoden úcty. Tomu napomáhá vzdělávání, které nám umožní jasně si uvědomit vztahy: Já a Bůh, Bůh a já. Kdo jsem já? A kdo je Bůh?
Možná i správná katecheze na téma etiky a etikety chování v kostele by mohla pomoci, abychom věděli, jak a v čem vstoupit do Božího domu. Aby na kostelních dveřích nemusely viset piktogramy ukazující na nevhodné „outfity“ pro vstup.
Je dobré, že mnohé firmy i dnes vyžadují od zaměstnanců, aby v práci nosili jistý společenský oblek. Neměli by to už pochopit i věřící a vstoupit do Božího příbytku skutečně v přiměřeném oblečení?“
Tradiční katolická ženskost
Shodou okolností stejný výše zmíněný pán, který chodí na mši svatou v kraťasech, si před časem na sociální síti „podal“ facebookovou stránku s názvem Tradiční katolická ženskost. Administrátoři této konzervativní stránky totiž zveřejnili status a fotografie vhodného oblečení pro dámy. Takového, které neuráží cudnost. Katolický lídr tím byl však pohoršen, protože prý „mladé lidi nechci odrazovat od Boha puritánstvím… samozřejmě určité hranice v oblékání jsou potřebné, ale nechoďme do extrémů…“
Kolik rozruchu kvůli jedné dlouhé dámské sukni, že?
Je smutné a příznačné, že tato debata se nevedla s ateisty a liberály - ale s našimi vlastními lidmi…
Zdroj.
Tagy článku