Jednadvacátého listopadu slaví církev památku Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě, na Východě nazývanou Vstup přesvaté Bohorodice do chrámu.
O dětství Panny Marie Písmo mlčí; příběh, z něhož svátek vychází, zachovalo takzvané Protoevangelium Jakubovo, apokryfní spis z poloviny 2. století. Vypráví se v něm, že Jáchym a Anna, kteří se dlouho modlili za dítě, zaslíbili svou dceru Bohu. Když byly Marii tři roky, přivedli ji do jeruzalémského chrámu, doprovázeni židovskými dívkami s hořícími lampami. Kněz dítě přijal, políbil a požehnal mu se slovy, že Hospodin skrze ni projeví vykoupení synům Izraele. Pak ji postavil na třetí stupeň oltáře – a malá Marie tam začala radostí tančit. Celý dům Izraele si ji zamiloval. Rodiče se vrátili domů, oslavujíce Boha. Holčička podle vyprávění vyrůstala v chrámu, kde ji krmil svou rukou anděl.
Církev tento příběh nikdy nepovažovala za historickou zprávu a apokryf nepatří do Písma. V jeho pozadí však vidí pravdu, kterou oslavuje: Maria se pod vedením Ducha svatého, jímž byla naplněna od početí, odevzdala Bohu již od nejútlejšího dětství. Tradice přitom připomíná i starozákonní předobraz – Annu, matku proroka Samuela, která svého vymodleného syna přivedla do svatyně a zasvětila ho službě Hospodinu. Svátek vznikl na Východě. Císař Justinián dal v roce 543 vysvětit v Jeruzalémě poblíž někdejšího chrámového okrsku velkolepý chrám Panny Marie, zvaný Nová bazilika, a výročí jeho posvěcení se podle všeho stalo i výročím Mariina vstupu do chrámu. Chrám Peršané zničili už v následujícím století, svátek však přetrval. Ve východní tradici patří k dvanácti velkým svátkům roku a kázání o něm zanechali svatý Germanos Konstantinopolský i svatý Jan Damašský.
Na Západ pronikal pomalu přes kláštery jižní Itálie až k papežskému dvoru v Avignonu, kde ho roku 1372 zavedl Řehoř XI. Papež Sixtus IV. ho pak vložil do římského misálu a breviáře. Svatý Pius V. ho roku 1568 při reformě liturgických knih zrušil, protože vycházel z apokryfu, jenže to odporovalo lidové zbožnosti, takže už roku 1585 ho papež Sixtus V. obnovil. V roce 1953 spojil papež Pius XII. tento den s modlitbou za řeholníky a řeholnice v klauzurních klášterech, kteří se zcela zasvětili Bohu v modlitbě, mlčení a skrytosti. Od té doby se 21. listopad slaví jako den Pro Orantibus – „Za ty, kdo se modlí“.
Všemohoucí Bože, Tys od věčnosti vyvolil Pannu Marii, aby byla svatá a milostiplná; na její přímluvu dávej i nám z nevyčerpatelného bohatství své milosti. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.