20. listopadu si připomínáme svatého Edmunda, krále Východní Anglie a mučedníka. Narodil se kolem roku 841 a na trůn malého anglosaského království na východním pobřeží Anglie usedl jako teprve čtrnáctiletý, podle tradice o Vánocích roku 855.
Jeho životopisec, mnich Abbo z Fleury, ho líčí jako krále moudrého a pokorného, štědrého k chudým a vdovám. O jeho vládě toho jinak mnoho nevíme, historie se o něj začala zajímat teprve ve chvíli, kdy jeho zemi zaplavila severská pohroma. Roku 865 se v Anglii vylodilo takzvané Velké pohanské vojsko Vikingů vedené Ivarem a Ubbou a začalo pustošit a podrobovat jedno anglosaské království za druhým. Na podzim roku 869 přitáhlo do Východní Anglie.
Podle Abbonova vyprávění Ivar Edmundovi nabídl, že si smí ponechat trůn i život, pokud se mu podřídí jako vazal, rozdělí se s ním o poklady a zřekne se své víry. Edmund odmítl – nechtěl se stát poddaným pohana ani zapřít Krista – a podle Abbona prohlásil, že i kdyby zemřel, bude žít. Vikingové ho zajali, přivázali ke stromu, zbičovali a pak do něho stříleli šípy, až jimi byl úplně prošpikovaný. Edmund však nepřestával vzývat Kristovo jméno. Nakonec mu 20. listopadu 869 sťali hlavu a pohodili ji v lesním houští.
Když Vikingové odtáhli, Edmundovi poddaní se vydali hlavu svého krále hledat. Bloudili lesem a volali na sebe: „Kde jsi?“ – a z houští se jim ozvalo: „Tady, tady!“ Tak našli královu hlavu, střeženou velkým šedým vlkem, který ji držel mezi tlapami, ale nedotkl se jí. Vlk pak poklidně doprovodil průvod až na místo pohřbu, a teprve potom se vrátil do lesa.
Abbo sepsal Edmundův příběh kolem roku 985 podle vyprávění svatého Dunstana, arcibiskupa z Canterbury, který ho jako chlapec slyšel na dvoře krále Æthelstana od velmi starého muže, jenž přísahal, že byl Edmundovým zbrojnošem a jeho smrt viděl na vlastní oči.
Nejpozoruhodnější na Edmundově příběhu je však to, co následovalo. Necelých třicet let po jeho smrti začali Dánové, kteří se mezitím ve Východní Anglii usadili a přijali křest, razit mince s nápisem „Svatý Edmund, král“. Potomci jeho vrahů začali uctívat svého někdejšího nepřítele jako světce. Jeho ostatky byly přeneseny do Beodricesworthu, který dnes nese jeho jméno, Bury St. Edmunds, a dánský král Knut Veliký zde založil benediktinské opatství. Svatyně se stala jedním z nejslavnějších poutních míst Evropy a Edmund byl spolu s Eduardem Vyznavačem uctíván jako patron Anglie, dokud jeho místo v pozdním středověku nezaujal svatý Jiří.
Na den svatého Edmunda roku 1214 se v tomto opatství tajně sešli angličtí baroni, aby se dohodli na listině svobod, z níž o rok později vzešla Magna charta. Svatyně byla zničena v době anglické reformace, památka krále s vlkem však přetrvala.Je patronem králů, obětí mučení, diecéze Východní Anglie a ochráncem vlků. Bývá vzýván v časech epidemií, hlavně moru.
Bože, Ty jsi svatému králi Edmundovi dal sílu, aby raději obětoval trůn i život, než aby zapřel Tvé jméno; dej, ať i my zůstáváme věrni Kristu, ať neodplácíme zlým za zlé a ať se stejně jako on jednou setkáme s Tebou, neboť ten, kdo umírá v Tobě, žije navěky. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.