Evropské válečné štváče zaskočil tento týden ruský prezident Vladimír Putin. Ti naoko rychle obrátili kabáty a chtějí prý jednat o ukončení války Západu proti Rusku na Ukrajině. Minulý týden jsme sledovali frašku nazvanou boj o židli u jednacího stolu. Poté co se evropští lídři pohádali, kdo bude moci s Putinem jednat, se nakonec dohodli, že s ním budou jednat všichni.
Účastníky mírového zájezdu tedy měly být zástupci Macrona, Merze, Meloniové, Tuska, Burnhama, Costy, Kallasové i Lejnové. Vladimír Putin jim ovšem vzkázal, že pokud chtějí jednat, musí nejprve předložit Moskvě své návrhy, aby posoudil, jestli je vůbec jednat o čem.
A vyřešil za ně navíc další otázku, kdo bude moci zasednout u stolu. Do Moskvy totiž prozatím alespoň formálně pozval jen relevantní hráče, tedy Merze, Macrona a Burnhama, se kterými je snad ještě jakž takž o něčem smysluplném mluvit.
Bruselské válečné harpyje Lejnová a Kallasová stejně jako takzvaný bruselský prezident António Costa či válečný pomatenec Donald Tusk zůstanou doma. Tím jasné, že karty bude rozdávat Vladimír Putin a že pravděpodobně jediné, co vyslancům Evropy nabídne, bude několik podob jednoho stavu - kapitulace Ukrajiny a bezpodmínečného vydání celého Donbasu.
Zoufalá situace a vydírání Kyjeva, který ze států Unie a z Británie tahá stále jen další a další peníze na pokračování války a oddálení svého politického pádu, by každému alespoň trochu příčetnému vyjednavači naznačoval nutnost ruské podmínky jednání přijmout – dokud je vůbec ještě jednat o čem.
Jenže právě rozum a příčetnost jsou v hlavách hasnoucích evropských pomatenců tím největším nedostatkem.