Na 19. listopad připadá svátek svatého Abdijáše, jednoho z dvanácti takzvaných malých proroků Starého zákona. Jeho jméno znamená „služebník Hospodinův“ a jeho kniha je nejkratší ze všech starozákonních knih: má jedinou kapitolu o pouhých jednadvaceti verších. O samotném prorokovi nám Písmo neříká téměř nic, ani kdy žil, ani odkud pocházel; zůstalo nám jen jeho jméno a jeho „vidění“.
To vidění je adresováno Edomu, národu potomků Ezaua, bratra Jákobova. Edomité žili v horských pevnostech jihovýchodně od Judska a cítili se v nich nedobytní. Když Babyloňané roku 587 před Kristem dobyli a zpustošili Jeruzalém, Edom, místo aby pomohl bratrskému národu, přihlížel s potěšením, drancoval a vydával uprchlíky nepříteli. Abdijáš proti němu pozvedá hlas: „Pýcha srdce tvého zklamala tě... byť i mezi hvězdami položil hnízdo své, i odtud tě strhnu, praví Hospodin.“ Ohlašuje přicházející den Hospodinův, kdy se každému odplatí, podle jeho jednání. Kniha však nekončí soudem, nýbrž nadějí na záchranu na hoře Sión a posledním slovem jeho proroctví je „království“: „a bude Hospodinovo království.“
Kde Písmo mlčí, promlouvá tradice. Židovský Talmud ztotožňuje Abdijáše se správcem paláce krále Achaba, o němž vypráví První kniha královská: v době, kdy královna Jezábel vraždila Hospodinovy proroky, je tento bohabojný muž tajně ukryl po padesáti ve dvou jeskyních a živil je chlebem a vodou. Talmud dokonce tvrdí, že sám byl edomský rodem a obrátil se na víru Izraele, a proto byl vyvolen k tomu, aby prorokoval proti Edomu. Východní tradice k tomu dodává, že pocházel z Betharamu u Sichemu, stal se učedníkem proroka Eliáše a později sám obdržel dar proroctví. Biblisté však upozorňují, že ztotožnění s Achabovým správcem nelze doložit, a většina z nich klade vznik knihy až do doby po pádu Jeruzaléma.
Podle staré tradice byl Abdijáš pohřben v Sebastě v Samaří, na témže místě jako prorok Elizeus, kam podle pozdější tradice uložili učedníci i tělo svatého Jana Křtitele. Ikony ho zobrazují jako šedovlasého starce s kulatou bradou, západní umění zase s ukazovákem pravé ruky zdviženým k nebi.
Bože, Ty jsi pokořil pýchu těch, kdo se spoléhali na své skalní pevnosti a radovali se z neštěstí bratří; dej, ať se nikdy nevyvyšujeme nad druhé ani se netěšíme z jejich pádu, ať v čase zkoušek zůstáváme věrni jako Abdijáš, který ukrýval Tvé proroky, a ať se jednou radujeme v Tvém království, které nemá konce. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.