Na summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) v čínském Šen-čenu se ve čtvrtek 19. listopadu setkají tři nejmocnější muži světa: Vladimir Putin, Donald Trump a Si Ťin-pching. Brusel s Londýnem neskrývají obavy, že případná dohoda mezi Ruskem, USA a Čínou by mohla dát ránu z milosti krachujícím evropským globalistům.
S evropskými válečnými štváči v nové bezpečnostní architektuře totiž zjevně nikdo příliš nepočítá, a Brusel s Londýnem tak budou se zbytkem světa ve čtvrtek sledovat setkání Velké trojky pouze v televizi.
Tři velmoci mají oficiálně jednat o problematice jaderných zbraní. Neoficiálně o situaci v Íránu a na Ukrajině. To, z čeho však mají unijní a londýnští rusofobové největší strach, jsou základy nové světové bezpečnostní architektury, jež by se mohly v Šen-čenu načrtnout.
Tedy jakási replika jaltské konference z února 1945, která určila sféry vlivu vítězných velmocí po 2. světové válce. S tím rozdílem, že Velká Británie se mezitím stala hodně malou, takže její místo zaujme vedle Ruska a Ameriky nepochybně stále větší a mocnější Čína.
Brusel na ni neustále poštěkává jako malý otravný psík. Trumpa považuje za úhlavního nepřítele a s Putinem vede na Ukrajině otevřenou válku. O stále bezvýznamnějším Londýnu v této souvislosti ani netřeba ztrácet slov.
Budeme tedy v příštích dnech slyšet především evropské a z USA bidenovské propagandistické mediální trouby, jež se budou pokoušet přelomové čtvrteční jednání bagatelizovat.
Zda se stane Jaltou č. 2 a jaké výsledky přinese, proto nejspíše „odečteme“ až z dějů a událostí v příštích týdnech, měsících a letech. Jisté však už teď je, že kdysi významná „pevnost Evropa“ se ve své unijní současnosti, v podobě německé 4. říše s formálním sídlem v Bruselu, propadla do ještě větší bezvýznamnosti, než v jaké byla po skončení druhé světové války.
Ovšem žádná radost: Víme, jak nebezpečná může být chcípající kobyla.