V 5. a 6. století v kraji Ergyng na pomezí dnešního Walesu a Anglie, v údolí řeky Wye, žil Svatý Dubricius. Podle legendy byl nemanželským synem princezny Efrddyl, dcery tamního krále Peibia. Když se král dozvěděl, že jeho dcera je v těhotná, dal ji v záchvatu hněvu hodit do řeky. Ona však přežila a porodila syna v Madley nedaleko dnešního Herefordu. Když se pak jednou malý chlapec dotkl svého děda, král se prý uzdravil z dlouholeté nemoci, vnuka si zamiloval a daroval mu pozemky kolem jeho rodiště.
Dubricius vyrostl v muže velké učenosti, jehož pověst se šířila po celé Británii. V Henllanu, dnešním Hentlandu na řece Wye, založil klášterní školu, kde po sedm let vyučoval žáky ze širokého okolí. Poté zřídil další klášter v nedalekém Mochrosu, dnešním Moccasu. K jeho žákům a přátelům patřili mnozí světci, kteří pak nesli víru dál, mezi nimi svatý Teilo a svatý Samson z Dolu. Nejstarší zmínka o Dubriciovi pochází právě ze Samsonova životopisu ze 7. století, který líčí, jak svatý Dubricius a svatý Illtud při Samsonově vysvěcení spatřili sestupovat Ducha svatého v podobě holubice. Jako biskup spravoval kraj Ergyng a pravděpodobně i rozsáhlá území jihovýchodního Walesu a pokládal základy církevního a mnišského života v celé oblasti. Když na něj dolehla léta a nemoci, vzdal se úřadu a odešel jako poustevník na ostrov Bardsey u severozápadního pobřeží Walesu, nazývaný „britským Římem“, kde podle tradice odpočívají tisíce světců. Tam také zemřel, nejspíše kolem roku 550, a byl pohřben.
Roku 1120 dal biskup Urban jeho ostatky slavnostně přenést z Bardsey do katedrály v Llandaffu u Cardiffu, kde se dodnes nachází jeho hrob. Podle tradice tehdy po sedmi týdnech sucha konečně zapršelo. Většinu toho, co o Dubriciovi víme, zaznamenává Kniha z Llandaffu, sepsaná při této příležitosti. Historici však upozorňují, že tvrzení, podle něhož byl Dubricius biskupem v Llandaffu a arcibiskupem celé jižní Británie, odráží spíše snahu tehdejší diecéze doložit svou starobylost než skutečné události 5. a 6. století. Ještě dál šla středověká rytířská literatura: Geoffrey z Monmouthu z něho učinil arcibiskupa, který korunoval krále Artuše. Legendy o něm rostly s každým stoletím, ale za nimi stojí skutečný pastýř, učitel a zakladatel klášterů, jehož dílo přetrvalo.
Katedrála v Llandaffu je mu dodnes zasvěcena (spolu s ním i dalším světcům) a jeho jméno nesou kostely v Herefordshiru i ve Walesu. Můžeme se k němu obracet o přímluvu za učitele a vychovatele, za kněžská povolání, za děti narozené v těžkých poměrech i za ty, kdo se na sklonku života připravují na odchod k Bohu.
Bože, Ty jsi svatého Dubricia narozeného v ponížení učinil světlem pro svůj lid a moudrým učitelem mnoha světců; dej, ať i my věrně předáváme víru těm, které nám svěřuješ, ať nikoho nesoudíme a ať v pravý čas dokážeme opustit všechno a v tichu modlitby se připravit na setkání s Tebou. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
