Královnu Markétu Skotskou její poddaní nazývali "skotskou perlou". Její jméno, Margarita, totiž znamená „perla“. Byla to anglická princezna z rodu Wessexů, vnučka krále Edmunda Železného. Přesto se kolem roku 1045 narodila daleko od vlasti, v Uhrách. Když Anglii ovládli Dánové, poslali jejího otce Eduarda jako dítě do vyhnanství a ten nalezl útočiště na dvoře uherských králů, kde se oženil s urozenou Agátou, příbuznou královny Gisely, manželky svatého Štěpána. V roce 1057 se Eduard s rodinou vrátil do Anglie jako možný dědic trůnu, ale brzy po příjezdu zemřel. Markéta pak vyrůstala na dvoře svého prastrýce, svatého Eduarda Vyznavače, dokud roku 1066 Anglii neovládl Vilém Dobyvatel. Rodina musela znovu uprchnout. Loď, která je měla odvézt na pevninu, však zahnala bouře na sever, ke skotským břehům.
Uprchlíky přijal pod svou ochranu skotský král Malcolm III., drsný válečník a vdovec, kterému se mladá princezna tak zalíbila, že ji požádal o ruku. Markéta prý toužila spíše po zasvěceném životě, nakonec však svolila, a tak se kolem roku 1070 konala svatba v Dunfermline. Jejich manželství bylo šťastné a požehnané osmi dětmi. Markéta měla na svého muže hluboký vliv, mírnila jeho prchlivost a předčítala mu z Písma. Podle jejího zpovědníka a životopisce Turgota se Malcolm sám nevyznal v písmu, ale knihy, z nichž se jeho žena modlila, s úctou líbal a dával je zdobit zlatem a drahokamy. Jeden z jejích evangeliářů se dochoval dones a je uložen v Oxfordu.
Jako královna se Markéta věnovala obnově církevního života ve Skotsku. Podporovala reformy, které tamní zvyklosti sbližovaly s praxí celé církve, dbala na zachovávání neděle a postní doby a dala v Dunfermline postavit kostel, z něhož vyrostlo první benediktinské opatství ve Skotsku. Pro poutníky mířící ke hrobu svatého Ondřeje zřídila bezplatný převoz přes záliv Forth, na který dodnes upomínají názvy měst North a South Queensferry. Především však se starala o chudé. Obklopovala se žebráky, v době postní myla nohy nuzákům, a jak uvádí Turgot, nikdy nezasedla ke stolu, dokud nenasytila sirotky a potřebné. Sama přitom vedla velmi přísný život, plný modliteb, bdění a postů, které podlomily její zdraví.
Roku 1093 padli Malcolm a jejich nejstarší syn Eduard v bitvě u Alnwicku. Markéta, tehdy už těžce nemocná, ležela na Edinburském hradě. Když jí syn Edgar přinesl špatnou zprávu, odevzdala svůj život do Boží vůle a o tři dny později, 16. listopadu 1093, skonala. Pohřbena byla v Dunfermline, v kostele, který sama založila. Tři z jejích synů – Edgar, Alexandr a David – se stali skotskými králi a dcera Matylda anglickou královnou. Papež Inocenc IV. ji roku 1250 svatořečil. Je patronkou Skotska a mnoha tamních míst, k nimž patří Dunfermline, Fife, Shetlandy i Queensferry, a obracet se k ní o přímluvu mohou manželky, matky početných rodin, studující i ti, kdo truchlí pro ztrátu svých nejbližších. Je mocnou ochránkyní dětských životů.
Bože, Ty jsi svatou Markétu provedl vyhnanstvím a bouří až na skotský trůn a učinil ji matkou chudých a ozdobou svého lidu; dej, ať i my v každé životní bouři důvěřujeme Tvému vedení, ať své rodiny vedeme k víře a lásce, ať se nenecháme ovládnout strachem a pýchou a ať v každém potřebném spatřujeme Tvého Syna. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.