Dnes má svátek svatá Alžběta Durynská. Narodila se roku 1207 jako dcera uherského krále Ondřeje II. a Gertrudy z Andechs-Meranu. Jako místo jejího narození tradice uvádí hrad Sárospatak, jiná pak Prešpurk, dnešní Bratislavu. Byla to rodina světců. Její teta byla svatá Hedvika Slezská a její sestřenice naše svatá Anežka Česká (Anežčina matka Konstancie byla sestra krále Ondřeje). Už jako čtyřletou ji z politických důvodů zasnoubili s Ludvíkem, dědicem durynského lankraběte, a poslali ji na hrad Wartburg, kde vyrůstala po boku svého budoucího manžela. To jí možná zachránilo život – její matku krátce nato zavraždili spiklenci z řad uherské šlechty.
V roce 1221 se čtrnáctiletá Alžběta za Ludvíka provdala a jejich manželství bylo neobyčejně šťastné. Narodily se jim tři děti. Když do Durynska přišli první františkáni, mladá lankraběnka se nadchla ideály svatého Františka a začala je žít uprostřed dvorského přepychu. Rozdávala almužny po celé zemi, a když v roce 1226 sužovaly Durynsko povodně, hlad a mor, otevřela v manželově nepřítomnosti zemské sýpky a dala postavit špitál pod Wartburgem, kde sama ošetřovala nemocné. Ludvík jí v tom nebránil a lid ho dodnes uctívá jako světce. S Alžbětiným milosrdenstvím se pojí i nejznámější legenda. Když ji jednou přistihli, jak nese chudým v plášti chléb, a chtěli vidět, co skrývá, chléb se proměnil v růže.
V září 1227 Ludvík cestou na křížovou výpravu zemřel v italském Otrantu, jen pár týdnů před narozením jejich třetího dítěte. Dvacetiletá vdova prý při té zprávě zvolala, že s ním pro ni zemřel celý svět i se všemi jeho radostmi. Opustila Wartburg. Podle starší tradice ji odtud vyhnal švagr, novější badatelé se ale domnívají, že odešla dobrovolně. Odmítla nový sňatek, který její rodina chystala, dokonce s císařem Fridrichem II. Pod vedením svého zpovědníka, přísného kazatele Konráda z Marburku, se zřekla všeho, oblékla šedý šat františkánské terciářky a za svůj vdovský podíl založila v Marburku špitál. V něm pak jako prostá ošetřovatelka sloužila nejubožejším nemocným, prala, vařila a obvazovala rány.
Své síly vyčerpala velmi brzy. Zemřela v Marburku 17. listopadu 1231, ve věku pouhých čtyřiadvaceti let. Její tělo bylo nejprve přeneseno do malé kaple svatého Františka při jejím špitále a po čtyřech dnech zde bylo za účasti nesmírného zástupu lidí pohřbeno. U jejího hrobu se brzy začaly dít zázraky a papež Řehoř IX. ji již roku 1235 v Perugii svatořečil. Nad jejím hrobem vyrostl kostel svaté Alžběty, jeden z prvních gotických chrámů v Německu, kam byly přeneseny její ostatky za účasti samotného císaře Fridricha II.
Je patronkou Durynska, Hesenska, Budapešti i Košic, kde je jí zasvěcena místní katedrála, františkánského třetího řádu, nemocnic a jakékoli charity. Je ochránkyní řádu Alžbětinek, ošetřovatelek, německých rytířů, světlušek (ve skautu), zdravotních sester, pekařů, bezdomovců, nevinně pronásledovaných, sirotků a vdov.
Bože, Ty jsi svaté Alžbětě dal poznat Krista v chudých a nemocných; dej, ať i my po jejím příkladu s láskou sloužíme těm, kdo trpí hladem, nemocí či opuštěností, ať nás bolest a ztráty neodvracejí od Tebe, ale vedou nás k ještě větší důvěře, a ať jednou spolu s ní nalezneme radost, kterou nám nikdo nemůže vzít. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.