O poslední neděli liturgického roku, letos 22. listopadu, slaví církev Slavnost Ježíše Krista Krále. Je to jeden z nejmladších svátků v kalendáři. Ustanovil ho papež Pius XI. encyklikou Quas primas, podepsanou 11. prosince 1925. Ten rok byl rokem jubilejním – Svatým rokem, v němž si církev připomínala šestnáct set let od Nicejského koncilu, který do vyznání víry vložil slova, že Kristovo království bude bez konce.
Evropa se tehdy teprve vzpamatovávala z hrůz první světové války, v Rusku vládli bolševici a v mnoha zemích se šířil laicismus, který chtěl Boha vytlačit ze života společnosti i států. Pius XI., jehož heslem bylo „Kristův pokoj v Kristově království“, byl přesvědčen, že dokud jednotlivci i národy Krista odmítají, nemůže být naděje na trvalý mír.
Papež v encyklice vysvětluje, že Kristus je králem nejen v přeneseném smyslu, protože vládne lidským myslím, vůlím a srdcím, ale doslova: jako pravý Bůh i pravý člověk má vládu nad veškerým stvořením, a navíc nás vykoupil vlastní krví. Jeho království však není z tohoto světa, On nevládne mečem, nýbrž pravdou a láskou, jak sám řekl Pilátovi, když na otázku, zda je král, odpověděl, že se narodil a přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě.
Nový svátek měl být podle Pia XI. každoročním veřejným vyznáním této pravdy, a proto stanovil, aby se v tento den obnovovalo i zasvěcení lidského pokolení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Pius XI. ustanovil svátek na poslední neděli v říjnu, těsně před slavností Všech svatých, aby se Kristovo královské panství oslavilo dříve, než církev vzdá čest těm, které Kristus korunoval ve slávě. Papež Pavel VI. ho v roce 1969 přesunul na poslední neděli liturgického roku, povýšil ho na slavnost a dal mu nový název: Slavnost Ježíše Krista, Krále všeho tvorstva. Svátek tak dostal výraznější rys konce časů a druhého Kristova příchodu – letos se čte evangelium o posledním soudu, v němž Král odděluje ovce od kozlů a říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne jste udělali.“
Nedlouho po vydání encykliky se volání „Ať žije Kristus Král!“ stalo posledními slovy mexických mučedníků, kteří ve dvacátých letech hájili svou víru proti antináboženskému režimu. Mezi nimi byl i jezuita Miguel Pro, který před popravčí četou v roce 1927 rozpažil ruce do tvaru kříže a s tímto zvoláním na rtech zemřel. Od jeho smrti uplynulo letos devadesát devět let a od vydání encykliky Quas primas sto let.
Všemohoucí, věčný Bože, Tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává Tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně Tě chválí. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.