Bertilla se narodila zhruba ve třicátých letech 7. století v kraji kolem Soissons, za vlády krále Dagoberta I., do jednoho z nejpřednějších franských rodů. Už jako dívka dávala přednost modlitbě před společností a zábavami vznešeného stavu a toužila zasvětit život Bohu. Dlouho se však neodvažovala svěřit rodičům, protože se obávala jejich odporu. Radila se se svatým Audoinem (Ouenem), pozdějším biskupem v Rouenu, a k svému velkému překvapení našla u rodičů porozumění. Sami ji doprovodili do kláštera v Jouarre v kraji Brie nedaleko Meaux. Klášter založil kolem roku 630 Audoinův starší bratr Ado a předepsal mu přísnou řeholi svatého Kolumbána. Představenou byla první abatyše Theodechilda, žena urozeného původu, která si mladou novicku brzy oblíbila.
V Jouarre vykonávala Bertilla všechny práce, jichž bylo v klášteře zapotřebí. Přes své mládí se starala o hosty, ošetřovala nemocné a vedla klášterní školu, v níž sestry vychovávaly dívky ze šlechtických rodin. Nakonec ji abatyše učinila převorkou, svou nejbližší pomocnicí při správě kláštera. Pověst o její moudrosti a kázni se rozšířila i mimo klášterní zdi.
Tehdy vstoupila do jejího života žena s neobyčejným osudem. Byla to svatá Batilda. Narodila se v Anglii, jako dívka byla zajata, prodána do Galie jako otrokyně a dostala se do domu majordoma Erchinoalda. Tam si ji pro krásu i ctnost zamiloval král Chlodvík II. a pojal ji za manželku. Po jeho smrti roku 657 vládla jako regentka za nezletilého syna Chlotara III. Na vlastní zkušenost s otroctvím nezapomněla. Zakázala ve svém království obchod s křesťanskými otroky a vykupovala zajatce, zvláště děti prodané do otroctví, často z vlastních prostředků; mnohé z nich pak umisťovala v klášterech, kde našly domov. Životopis jejího současníka, biskupa svatého Eligia, uvádí, že právě vykupování otroků bylo dílem lásky, které oba konali nejraději. Batilda sice otroctví jako takové nezrušila, ale v době, kdy se s lidmi běžně obchodovalo, šlo o čin mimořádné odvahy. Také štědře podporovala kláštery. Kolem let 657 až 660 obnovila a bohatě obdařila klášter v Chelles na řece Marně nedaleko Paříže, jehož počátky tradice připisovala už svaté Klotildě, manželce Chlodvíka I. Batilda požádala abatyši Theodechildu, aby do nového kláštera poslala skupinku nejzkušenějších a nejctnostnějších sester z Jouarre, které by uvedly novicky do řeholního života. V čele této malé družiny stála Bertilla. Stala se první abatyší v Chelles.
Klášter pod jejím vedením rychle vzkvétal. Chelles byl dvojklášterem, v němž žily oddělené komunity mnišek i mnichů pod vedením abatyše, a jeho škola se stala proslulou. Když Batildu majordomus Ebroin kolem roku 665 vytlačil od dvora, odešla královna do svého kláštera jako prostá řeholnice. Pracovala v kuchyni, sloužila sestrám, starala se o chudé a nemocné a abatyši Bertillu poslouchala jako nejposlednější ze sester. Zemřela zde v lednu 680. Bertilla, u jejíchž nohou klečely královny, prý zůstávala nejpokornější a nejhorlivější ze všech. Dobrá pověst kláštera přiváděla do Chelles i cizí princezny. Ctihodný Beda zaznamenává, že tu žila Hereswitha, vdova po východoanglickém králi a sestra svaté Hildy z Whitby, a že se za ní původně chtěla vydat i sama Hilda. Bertillin životopis vypráví, že abatyše na přání anglických králů posílala do Anglie ostatky, knihy i zkušené učitelky, aby tam pomáhaly zakládat ženské kláštery. Historici se domnívají, že z této pomoci těžil například klášter v Bathu, kde se objevují jména franských řeholnic.
Bertilla vedla klášter v Chelles šestačtyřicet let a do posledních dnů se nevzdávala přísného způsobu života, modlitby a služby sestrám. Zemřela 5. listopadu, podle novějšího bádání na samém počátku 8. století, kolem roku 704. Její úcta se rozšířila již brzy po její smrti. Kolem roku 800 sepsal neznámý autor v Chelles její životopis, Vita Bertilae, z něhož čerpají všechny pozdější zprávy. Chelles zůstal i po její smrti klášterem královen a princezen. Jeho abatyší byla mimo jiné Gisela, sestra Karla Velikého, a zdejší mnišky zde vedly proslulou písařskou dílnu. Klášter zanikl za Francouzské revoluce, ale v městském muzeu v Chelles se dodnes uchovávají vzácné textilie, mezi nimi i ornát spojovaný s Bertillou, a košili královny Batildy.
Svatá Bertilla nemá zvláštní patronát. Její svědectví je však jasné: vedla klášter, v němž žily královny, a přesto zůstala služebnicí všech. V českých zemích je téměř neznámá, přesto má k nám blíž, než by se mohlo zdát. Kláštery jako Chelles a Jouarre, napojené na kolumbánskou a anglosaskou tradici, stály u kořenů misijního proudu, z něhož o několik generací později vzešla anglosaská misie svatého Bonifáce v Germánii, sousedící s našimi zeměmi.
Bože, Otče všemohoucí, Tys dal svaté Bertille moudré srdce a pokoru, jež se nepovyšovala ani nad královny, které jí byly poddány; dej i nám, abychom se nepovyšovali nad druhé, sloužili tam, kam nás pošleš, a pomáhali, aby Tvé světlo dosáhlo i do dalekých zemí. Prosíme o to skrze Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
