Svatý Athenodorus se narodil na počátku 3. století v Neokaisareji v Pontu, v dnešním tureckém Niksaru, v zámožné pohanské rodině. Jeho bratr, o něco starší nebo vrstevník, se jmenoval Theodoros a teprve později přijal jméno Řehoř, pod nímž vešel do dějin. Obě jména si jsou podobná: Theodoros znamená „Boží dar“, Athenodoros „dar Athénin“. Bratři dostali výborné vzdělání v rétorice a latinském právu, a v době, kdy jim zemřel otec, se poprvé setkali s křesťanstvím. Na radu svého učitele se rozhodli dokončit studia na proslulé právnické škole v Bérytu, dnešním Bejrútu. Jejich švagr byl tehdy jmenován právním poradcem římského místodržitele v Palestině, a tak bratři doprovázeli sestru do přístavní Kaisareje.
Tam je čekalo setkání, které změnilo jejich život. V Kaisareji tehdy působil Origenes, nejslavnější křesťanský učenec své doby, který tam přesídlil z Alexandrie. Mladíci si ho ze zvědavosti šli poslechnout, a Bérytos i římské právo byly rázem zapomenuty. Církevní historik Eusebios, biskup v Kaisareji, zaznamenal, že Origenes v nich objevil zápal pro řeckou a římskou učenost, vštípil jim lásku k filosofii a postupně ji obrátil k poznání Boha. Bratři u něho zůstali pět let, přijali křest a podle Eusebia mezi všemi Origenovými žáky vynikli nejvíce. Když se kolem roku 238 vraceli domů, rozloučil se Řehoř s mistrem veřejnou děkovnou řečí, která se dochovala a je cenným svědectvím o Origenově způsobu vyučování. Origenes jim zase napsal dopis, v němž je povzbuzoval, aby poklady řecké vzdělanosti dali do služeb křesťanské moudrosti, tak jako si Izraelité odnesli z Egypta zlaté nádoby a ozdobili jimi svatyni.
Po návratu do Pontu se oba bratři navzdory svému mládí stali biskupy. Řehoře vysvětil metropolita Faidimos z Amaseie na biskupa jeho rodné Neokaisareje, kde prý tehdy žilo jen sedmnáct křesťanů. Ve městě i na venkově kázal s takovým zápalem, že podle tradice po jeho smrti zbylo v Neokaisareji právě jen sedmnáct pohanů, a pro zázraky, které se mu připisovaly, dostal přízvisko Thaumaturgos, Divotvůrce. Athenodoros se stal biskupem jiné obce v Pontu, které, to Eusebios neuvádí. Bratři společně prožívali těžké časy. Pontus postihlo pronásledování za císaře Decia a vpád Gótů, kteří zemi zpustošili. Eusebios na dvou místech výslovně jmenuje „Řehoře a jeho bratra Athenodora“ mezi nejpřednějšími biskupy své doby. Kolem roku 264 se oba zúčastnili synody v Antiochii, která posuzovala učení antiochijského biskupa Pavla ze Samosaty, jenž popíral, že Kristus je od věčnosti Synem Božím. Další stopy bratří v historických pramenech nenacházíme. Podle pozdější tradice zemřel Athenodoros jako mučedník za pronásledování císaře Aureliána někdy kolem roku 270, podrobnosti však neznáme.
Dílo obou bratrů v Pontu přineslo plody pro celé další generace. Víru, kterou přinesli, přijala svatá Makrina Starší, babička svatého Basila Velikého a svatého Řehoře Nysského. Basil později vzpomínal, že byl vychován v učení, které jeho babička převzala od Řehoře Divotvůrce. Teologie velkých kappadockých otců tedy vyrůstá i z kořenů, které v Pontu zasadili Athenodoros a jeho bratr.
V českých zemích není svatý Athenodoros uctíván, jeho památku však slaví pravoslavná církev, která si 7. listopadu připomíná i jiné světce téhož jména. Přesto s námi nečekaně souvisí. Řecká teologie, která se v Pontu a Kappadokii zrodila z Origenovy školy a díla obou bratrů, se stala dědictvím byzantské církve. Odtud ji v 9. století přinesli na Velkou Moravu svatí Cyril a Metoděj.
Bože, Otče všemohoucí, Tys přivedl svatého Athenodora z pohanství k víře skrze moudrého učitele a dal jsi mu spolu s bratrem pást Tvé stádo v časech pronásledování; dej i nám, abychom své dary a vzdělání dávali do služby Tobě, abychom v rodině i ve společenství víry jeden druhého posilovali a vytrvali ve věrnosti až do konce. Prosíme o to skrze Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen.
