Především ne každý uprchlík, který říká, že je ze Sýrie, opravdu ze Sýrie je. Evropa nechce mluvit o uprchlících ze zemí, kterým spolu s USA na křídlech bombardérů přinesla demokracii; někteří z nich jsou tak bohatí, že země jako Čechy nebo Slovensko jsou pro ně žebrácké. Syrská rodina z Aleppa zaplatila za cestu do Evropy 20 000 dolarů a těší se na život, ve kterém už bude pro ni vše zdarma; pohrdají ženami, které jim rozdávají humanitární pomoc. Mužští členové jejich rodiny by je podle nich měly držet doma a nepouštět na ulici; neváhají ze své 14-leté sestry udělat druhou ženu. V Anglii si bude královsky žít z dávek pro osamělou nezletilou matku; Za pět let bude podle nich Evropa vypadat prý už zcela jinak. Namísto kostelů zde budou stát minarety.
Nepodobají se syrským uprchlíkům
"Uprchlíci v Bělehradě se absolutně nepodobají syrským uprchlíkům, které jsem viděla v Libanonu. Tam jsou lidé s tragickými osudy, lidé, kteří byli zbaveni všeho a pomalu umírající pod krutým sluncem v přeplněných táborech, o které se nikdo nestará. Ti, kteří se dostali do Evropy - to jsou elita. S penězi a se svými plány."
Policie už přiznala, že mezi imigranty jsou extremisté. Vše, co policie může udělat, však je, že jim vezme otisky prstů. Před námi jsou takzvaní "spící teroristi". Když bude třeba, "probudí“ je a Evropu zachvátí vlna teroru
Darja Aslamová navštívila několik evropských zemí, kde každý den přibývají desítky tisíc lidí z Afriky a zemí Blízkého východu. Zdaleka to však nejsou klasičtí uprchlíci. Tito se v nových zemích považují za pány, pohrdají místními obyvateli, kteří jim pomáhají, a žádají pro sebe stále nové a nové výhody.
Čtěte ZDE: Všechno je jinak: Mediální propaganda se neštítí ničeho. Aranžovaná mrtvolka dítěte. Německý prezident: Jazyk, barva kůže, víra – vše musí být změněno. Poslední dny národů?
Čtěte ZDE: Turecký plán: Přes Řecko dovezeme do EU milióny muslimů. Výcviková střediska migrantů: "Říkejte, že jste ze Sýrie". Kurz jak správně ztroskotat. Řeckou tragédii si zahrajeme i u nás
Uprchlíci v městečku Kaniža
"Maličké město Kaniža na srsbko-maďarské hranici. Každé ráno o šesté zvony kostela Petra a Pavla začínají svou tklivou píseň. Přistupuji k oknu a odhrnuji závěs. Náměstí před hotelem je pusté. ONI jsou pryč. Zůstaly jen "strážní" a několik snědých mladých mužů, sedících na trávě pod stromy.
Ale v tom už na hlavním nádraží lomoz a první mezinárodní autobus vykládá novou várku uprchlíků. Jsou to zejména muži do 30 let v džínách a tričkách. Ale i ženy v hidžábu s maličkými dětmi na rukou. Nehledě na velké vedro jsou ženy zahalené v tmavých vlněných oděvech. Některé mají dokonce i černé rukavice. Všichni tito lidé jsou velmi sebevědomí a zcela lhostejní ke kouzlu starobylého křesťanského městečka. O deváté se na rohu otevírá kavárna "Venezia", do které chodí uprchlíci, aby si nabili své novoučké iPhony a notebooky, použili WC, nebo si umyli v umyvadle vlasy.
K večeru by v centru Kaniža jablko nepropadlo na zem. Stovky lidí si rozložily dočasný tábor na dvou centrálních náměstích. Podle nejskromnějších odhadů jich je kolem dvou tisíc. Sedí na trávě, jedí, pijí a s pohrdáním se dívají na městské uklízeče, kteří za nimi sbírají plastové obaly, lahve a zbytky jídla.
Čtěte ZDE: Roboti a hackeři útočí na Klausovu výzvu: Hlas veřejnosti nesmí být slyšen. Utonulý chlapeček dojímá svět. Tisíce brutálně zavražděných dětí jsou nic. Evropa zahyne – a my s ní
Čtěte ZDE: Václav Klaus to vzal do rukou: Výzva občanů České republiky proti plánům Německa a Bruselu. Migranti k nám nesmějí! Váhavá vláda musí konečně konat. Nedejme se. Jde o všechno
Smrt Evropy
Přichází noc. Tma je signál. Lidé se rozdělují na třiceti až padesátičlenné skupiny. Každá z nich má svého vůdce. O jedenácté večer se skupiny ubírají pěšky k srbsko-maďarské hranici. Obyvatelé mlčky sledují přes okna, jak se přes tiché, doslova vymřelé město pohybují imigranti jako černé stíny. "Z města vycházejí pěšky, ale pak je přepravují cikánští mafiáni v taxících," říká taxikář Viktor. "My nesmíme převážet imigranty. Policie už zabavila pět aut z našeho vozového parku. Ale Cikáni si dělají co chtějí. Jsou hlavní převaděči uprchlíků na celé balkánské trase. Přivážejí uprchlíky téměř úplně k hranici a pak je vedou přes les do Maďarska stezkami, které znají jen oni. Vše začalo v lednu. Lidé začali přibývat organizovaně, každý den. A proud stále roste. Pokud mám říci pravdu, je to hrozné. Co bude s námi?," povzdechl si taxikář.
Čtěte ZDE: Už se s námi nepářou: Burani z východu! Úzkosti a naděje ilegálních migrantů jsou víc, než ty vaše! Hordy neskončí. Bijme ty hlavy při padání!
Čtěte ZDE: Magické záhady kolem "nešťastných běženců": Jak mohou přežít bez podpůrného týmu? Nijak! Lžou nám ráno, lžou nám v poledne, lžou nám večer. Proč Kocáb nedemonstruje?
Velké stěhování národů
V roce 2015 vybuchla Evropa. To, co začínalo jako tenoučký potůček imigrace, se najednou změnilo na velkou lidskou vlnu, která může smést útulnou, čisťoučkou Evropu. Ke dvěma procházejícím trasám přes Gibraltar do Španělska a přes Středozemní moře do italské Lampedusy se přidala nová - pohodlná a bezpečná balkánská trasa. Nejprve z tureckého Izmiru po řecké ostrovy (první obětí se stal slavný ostrov Lesbos. Řekové mi vyprávěli, že Turci všemožně pomáhají imigrantům. Turecko prý úmyslně sponzoruje uprchlíky a doslova je postrkuje do mezinárodních vod.
Migranti zaútočili kameny na policii na řeckém ostrově Lesbos
Pak Atény, Makedonie, Srbsko, Maďarsko, a pak se proud rozděluje na dvě části - Rakousko a Německo nebo Slovensko a Česko. Dokonce Anglie, která s takovým pocitem nadřazenosti bombardovala nešťastnou Libyi, najednou zjistila, že ani ostrovní poloha ji nezachrání od nájezdu. Tunel pod La Manche každý den dobývají naštvaní uprchlíci. A v Německu musel stát přibrat na pomoc armádu, která poskytuje imigrantům stany a ochranu od rozzuřených místních obyvatel.
Od ledna do července jen balkánskou cestou prošlo sto tisíc lidí. Sociologové předpovídají, že na konci roku to bude už 250 tisíc. A příští rok předpokládají katastrofu. Často jsem pracovala v ohniscích konfliktních situací a během svého života jsem viděla ohromná množství uprchlíků. Plačící ženy v domácích oděvech a s bosýma nohama v pantoflích, ušmudlané děti v obnošených šatech. Všichni byli vděční za láhev vody, kousek chleba, nevelkou finanční pomoc. Tito uprchlíci mě šokovali zjevným blahobytem a schopností rychle zavádět svá pravidla.
Autorka s uprchlíky v Bělehradě
Uprchlíci v Bělehradě
Park v Bělehradě u autobusového nádraží. Vypadá tak, jak nyní vypadají parky v mnoha evropských městech. Muži, umývající se ve fontánách, celé rodiny, sedící na trávě. Jakmile vstoupím na území parku, naproti mi jde skupina mladíků. "Nemůžete tady fotografovat." Prohlašuje jeden z nich slušnou angličtinou a ukazuje na můj fotoaparát. "A to už proč?" Zvolám a založím ruce v bok. "Park je veřejné místo, já jsem novinářka a dělám si svou práci." "Zde jsou naše ženy!" "No a co? Vaše ženy jsou všechny v hidžáb a zahalené od hlavy k patě. Pokud se jim nelíbí zdejší pravidla, mohou se vrátit. Víte, že Bělehrad je hlavním městem pravoslavného křesťanského státu? A ženy tu chodí s odhalenými tvářemi? Kolik hodin jste v Bělehradě? "Tři dny." Odpovídá můj zmatený oponent. "A už tady zavádíte svá pravidla? Toto není vaše země."
V tom okamžiku oba snižujeme hlas a uzavíráme příměří. Můj nový známý se jmenuje Chálid, je z Damašku, a je mu 21 let. "Jsem skutečný Syřan." Říká s hrdostí. "Ne jako všichni tito ...", - pohrdavě ukazuje na lidi, kteří obsadili náměstí. "Proč je to důležité?". Divím se. "Všichni tady lžou, že jsou ze Sýrie. Jednoduše Sýrie je nyní v módě. Píší o ní ve všech novinách. Nikoho nezajímají uprchlíci z Iráku, Afghánistánu, Libye, Tunisu. Už i Afghánci se začaly vydávat za Syřany."
Chalid a jeho kamarádi utekli ze Sýrie, aby je nepovolali do armády. "Proč mám bojovat za Assada? Raději půjdu do Německa." A proč nepožádáš o azyl v Řecku, Makedonii nebo zde, v Srbsku? "To jsou žebrácké země." Pohrdavě krčí nos Chalid. "Netušil jsem, že Evropa je tak chudá. My v Sýrii jsme před válkou žili mnohem bohatším životem."
"Jen za cestu do Bělehradu jsem zaplatil převaděčům 3000 dolarů. A za cestu do Německa je ještě třeba zaplatit půldruhého tisíce. Mám peníze. Mohu si zaplatit pětihvězdičkový hotel v Bělehradě, ale nepustí mě tam, protože místní úřady nám dají jen 72 hodin na pobyt v zemi. A moje registrace se dnes skončila.
Dokonce i zde, v parku, platím za sprchu a toaletu. Ale zato pak v Německu už bude všechno bezplatné: vzdělání, dávky, ubytování pro imigranty. Tam je dobře! Chci se přihlásit na ekonomickou fakultu. Jakmile se zabydlím, tak tam přivedu celou svou rodinu: dva bratry, otce, matku, babičku a tři sestry," říká Chalid.
Čtěte ZDE: Metoda, jak ovládnout Evropu i nás: Uprchlíci jako zbraň ve speciální "barevné revoluci". Demonstranti před ČT: Lžete za naše peníze! Oba prezidenti mluví jasně. Informace z temného příšeří amerických zájmů
Čtěte ZDE: Vlna imigrace: Součást plánu na zničení evropské civilizace. Nic nového pod sluncem. Idea sjednocené Evropy za pomoci džihádu. Poslední totalita dějin. Odvážný hlas jezuity
Jak se stát uprchlíkem
Brzy ráno z maďarského lesa nedaleko od městečka Ásotthalom vycházejí přímo na cestu skupiny snědých lidí s batohy na ramenou. Všichni nelegálně překročili v noci hranici a nyní se nemají čeho bát. Výborně se orientují pomocí GPS ve svých telefonech. Jejich hlavním úkolem je potkat prvního policistu a předložit mu tabulku s anglickým nápisem "asylum", pokud v jejich skupině není nikdo, kdo mluví anglicky.
Oficiálním jazykem se to nazývá "projev vůle požádat o azyl". Tímto okamžikem jim vzniká právo na 72-hodinový pobyt v zemi. A nejen to. Na postel v centru pro uprchlíky, bezplatné stravování třikrát denně, použitý oděv a obuv a bezplatné jízdenky na vlaky v celé zemi.
Zoltán, vysoký mladík s vypracovanými svaly v maskáčích, mě přiváží do jednoho z uprchlických táborů. Zoltán patří ke skupině maďarských dobrovolníků, kteří ochraňují hranici a silou se pokoušejí bránit průniku uprchlíků. Není policista a ve skutečnosti nemá žádné pravomoci. Ale nedobře dopadnou ti uprchlíci, kteří se dostanou do rukou jeho organizace. V lepším případě je vykopnou zpět přes hranici.
Na lesní louce pod ochranou policistů se pohodlně rozložili uprchlíci z více zemí. Jeden z nich, mladý Afghánec Ammanula, mi vypráví, že dva a půl měsíce putoval z Kunduzu přes Írán a Turecko, spolu se svými přáteli, v naději, že se usídlí v Německu. Ukazuje mi mozoly na nohou, potvrzující jeho slova.
Vedle se rozložila skupina mladých Syřanů, kteří vypadají úplně evropsky. Blondýni se světlýma očima, plynule vyprávějící anglicky. Spolu s nimi vyzývavá zrzavá mladá žena, kouřící jednu cigaretu za druhou. Všichni jsou rozhodnutí doputovat do Švédska. Rusovlásku znepokojuje to, že všem jim vzali otisky prstů. "Slyšela jsem, že nás mohou hned vrátit do Maďarska, i když se dostaneme do Švédska. Je to nová dohoda mezi zeměmi Schengenského prostoru. Kde ti při vjezdu vzali otisky prstů, tam máš zůstat."
Uprchlíci v Maďarsku: "Strčte si tu balenou vodu za klobouk"
Uprchlíci v Szegedu
Maďarské město Segedín. Železniční stanice. Dřevěný domek, kde už je vše připravené pro příjem uprchlíků pomocí dobrovolníků z charitativní organizace. Voda, ovoce, sendviče a "halal čorba" (pro muslimy přípustná masová polévka).
"Proč je halal?". Ptám se tučné, ošklivé, ale dobrácké ženy, která zametá chodník před domečkem. "Copak si uprchlíci nemají zvykat na podmínky života v Evropě?" "Samozřejmě, že ne!". Rozhořčuje se. "Může to urazit jejich náboženské cítění. Jsou velmi zranitelní." Nenápadně zjišťuji, že moje spolubesednička není vdaná, stejně jako většina "dobrovolnic" a že pro ni je "služba nešťastným lidem" zdrojem radosti a nadšení.
Pro uprchlíky jsou připraveny biozáchody, sprchy, vodní ventilátory kvůli osvěžení, bezplatný internet a podrobné instrukce, jak se mají chovat při styku se státními orgány. Vše je blyštivě čisté, na podnose jsou uloženy jablka, obličeje dobrovolníků září od radosti z nadcházejícího setkání s "oběťmi".
Vzkaz migranta z Budapešti Evropanům "Všechny Vás podřežeme"
Prokletí Kaddáfího se naplňuje
To, co se pak stane, mě do hloubky duše urazí: U stanice zastaví několik autobusů nabitých mladými muži. Vycházejí na ulici, okamžitě začínají telefonovat a připojovat k internetu módní gadgety. Jakoby mimochodem, bez povšimnutí rozrušených, zardělých "dobrovolnic", si berou láhve s vodou, sendviče, talíře s polévkou. Neřeknou ani "Děkuji!"
"Bláznivé stařeny", podělí se o své dojmy Džunet z Pákistánu. "Proč na ně děti nebo vnuci nedávají pozor? Proč je pouštějí jen tak na ulici? Všude, kam jsme přišli, nás vítali tyto.“ Vztek mi vyrazí dech a vybuchnu: "Dělají to z dobročinnosti! Aby vám pomohli!" Džunet se trochu zastydí: "Vždyť já vím, že jsou dobré. Ale kde mají muže? Copak se to patří, aby se staré ženy toulali večer po ulicích a stýkali se s mladými muži? Prošli jsme přes celou Evropu, jsou zde divní lidé. Dokonce jsme viděli mladé ženy, které nám rozdávali obložené chleby. Byly téměř svlečené a všechny už měli po dvacítce. Tak staré se už v Pákistánu nevdají. A ty jsi proč sama? Kde máš muže?" "Dva kroky od tebe", říkám pomstychtivě. "Fotografuje."
Křehký Džunet hodí pohled na impozantní postavu mého muže, chorvatského novináře, a hned mění tón. "Tak je to správně." Schvaluje. "Ženy nelze nechávat samy". Ale pak se zalekne. "Jen ať mě nefotografuje. Zakazuji to. Musím ještě projít přes několik hranic. Chci do Londýna, protože tam je mnoho Pákistánců. Když se dostanu do Anglie, zavolám k sobě své dvě sestry, a nedovolím jim bez doprovodu vyjít na ulici."
Čtěte ZDE: Miloš Zeman promluvil jako skutečný prezident: "Nikdo vás k nám nezval!" Vídeň už brzy v rukou cizinců? "Ptačí lež" zrádných neziskovek. Uprchlický expres jako semeniště nemocí. Vláda o tom ví, a pokrytecky mlčí
Čtěte ZDE: Byznys ze Syřanama začina: Přivezte jich milijon. Hystoryje obvini Sobotku z multykulturni kolaborace. Penize a dotace, z kerych žiju neziskovky, nesmrdi
"Velký" maďarský plot
Srbsko-maďarská hranice. Stojím před impozantním plotem o výšce čtyř metrů, který se má táhnout 175 kilometrů. Je to už slavný maďarský plot, který má oddělit Maďarsko od nájezdu imigrantů. Zatím není dostavěn a uprchlíci procházejí hranici každou noc. "Podivný pocit." Říká Veronika, pracovnice radnice z malého městečka Ásotthalom. "Nikdy jsem si nemyslela, že moje země bude žít za ostnatým drátem. Akorát nevíš, z které strany je vězení." Plot je obtočený NATOvským žiletkovým drátem, který snadno pořeže pokožku.
"Všechny mocné nevládní organizace protestovaly." Oznamuje Veronika. "Ano, mohou zde být oběti." Souhlasím, když si představím, jak se v noci v ocelovém sevření zraní a krvácejí uprchlíci. "Chápete, vždyť se může ublížit ubohým divokým zvířatům." Objasňuje Veronika, a já s údivem hledím na její klidnou tvář, podezřívajíc ji z ironie. Ale ne, ironie to není. "Tady žijící divoká prasata i jeleni už narazili na plot." Říká znepokojeně. "Vždyť se mohou pořezat." "Ano, to mohou." "No a lidé si stále najdou nějakou cestu." Podotknu. "Podkopají to nebo vyřežou díru." "Stačí v obchodě koupit dobrý švýcarský nůž," říká člen maďarského parlamentu za stranu Jobbik Marton Gyöngyös.
"Plot není překážka. Pokud imigrant prošel tisíce kilometrů, aby se dostal do Evropy, nebude pro něj problém obejít plot nebo koupit nůž. Možná, že ne hned, ale imigranti najdou řešení. V Budapešti jsou všude. Ve veřejných parcích spí přímo na trávě. Nevíme, jaké mají nemoci, jaké viry přinášejí s sebou. Je to skutečná katastrofa! Před dvěma lety počet žádostí o azyl nepřesahoval dva tisíce. Ale letos jsme již koncem července dostali sto tisíc žádostí! Nemáme žádnou infrastrukturu, abychom se vyrovnali s takovým přílivem lidí," poslanec.
Vše začalo bambardováním Srbska
Evropská unie nechce mluvit o reálných problémech. Byrokraté z Bruselu hovoří jen o ekonomických a sociálních příčinách nového stěhování národů. Ale pokud chceme pochopit kořeny problému, musíme si přiznat, že základní příčinou je zahraniční politika Západu. Zasahování do Severní Afriky a Blízkého východu, destabilizace takových zemí, jako je Irák, Sýrie, Afghánistán, Tunis, Libanon, Egypt, Libye. A toto je jen začátek. Dosud nevíme, jaké množství uprchlíků přijde z Ukrajiny, když tam nastane kolaps a ekonomická katastrofa - a to je jen otázkou času.
Vybuchla imigrační bomba, ale její příčiny jsou složitější, než se zdá na první pohled. Přicházejí mladí vzdělaní muži, kteří nemají problém s penězi. Všechna moderní kadeřnictví v Bělehradě jsou přeplněná lidmi z Blízkého východu. Do drahých chemických čistíren nosí celé pytle oděvů. Evidentně jim někdo finančně pomáhá.
Policie už přiznala, že mezi imigranty jsou extremisté. Vše, co policie může udělat, však je, že jim vezme otisky prstů. Před námi jsou takzvaní "spící teroristi". Když bude třeba, "probudí“ je a Evropu zachvátí vlna teroru.
(redakčně kráceno)
Zdroj.
Tagy článku