Prvnímu „československému“ dítěti ze zkumavky je právě dnes 33 let. Gratulujeme a přejeme vše dobré, neboť za to, jak přišel na tento svět, nemůže. Stejně jako desetitisíce dalších uměle zplozených Čechů, Moravanů a Slezanů.
Na počátku jejich životních příběhů byl problém rodičů zplodit je přirozenou cestou. Nikoli však jen to. Ještě zásadnější roli zde hrála touha moderního člověka zahrát si na Stvořitele. Když Pán Bůh nedá počít v posteli, tak to zařídíme přes laborku. A kdo pro to nemá pochopení, je bezcitný kruťas. Vždyť tu vzniká nový lidský život! Není to snad důvod k radosti a vzdání holdu moderní medicíně?
Čtěte ZDE: Dopočítávání do jedné před koncem roku 2014: Jen v Praze lékaři zabili v roce 2013 celkem 3946 dětí. Již za tři dny budeme vědět, kolik jich bylo letos. Jsme „lepší“ než Herodes?
Čtěte ZDE: USA - náš vzor? Tyranie soudců a nastupující fašismus. Zavřu tě, dokud nepodepíšeš. Skončila by poslankyně Nytrová v Americe také v "díře"? Pomozme, ještě není vše ztraceno
Splašky, nebo mrazák?
Bohužel není. V celém oplozovacím průmyslu je totiž mnohem více krutosti a smrti, než tušíme, nebo jsme si ochotni připustit. Život jednoho „vymodleného“ dítěte je tu až příliš často vykoupen zahubením několika jeho sourozenců. A když nejdou rovnou do splašků, pak je čeká mrazák, umrtvující jejich veškeré životní projevy. Jenže i tyto děti mají duši. Stejně jako jejich rodiče, kteří svým nenarozeným dětem pohlédnou do tváří, až budou stát na Pravdě Boží.
Dítě ze zkumavky není chtěno kvůli němu samotnému, ale aby se vyšlo vstříc touze dospělých po rodičovství
Duši má - světe div se - také Andrej Babiš. Náš faktický premiér, jenž si již před rokem zajistil dominantní postavení na českém trhu s "výrobou dětí". Jako by mu ty párky nestačily. Roční tržby dvaačtyřiceti klinik, z nichž Babiš kontroluje již asi 40 procent, šplhají ke třem miliardám. A protože se očekává další růst počtu neplodných párů, porostou i zisky. Spolu s počtem maličkých lidských mrtvol a zmražených embryí, zoufale čekajících na své vysvobození. Vyčítají-li konzumenti Babišových uzenin nezájem politického velkopodnikatele o jejich zdraví, co si pak mají myslet o jeho dalším výnosném byznysu, v němž ročně zemře více lidí, než kolik je členů jeho politické strany?
Kdo výše uvedená slova považuje za příliš tvrdá, možná změní názor po přečtení následujících řádek profesora Artula Katola, přednášejícího bioetiku na univerzitě v italském Rende:
Čtěte ZDE: Americký soud: „Jste gay? Dostanete, o co si řeknete.“ Harém dvou „otců“ a v něm zmatené děti. Novorozenec marně hledá mateřské mléko na mužské hrudi. Míříme do pekel
Čtěte ZDE: Temná duha nad Irskem: Lid kopl do svého národního patrona. Atlantičtí filantropové: Teď už máte, co jsme chtěli. Zrada katolických politiků a vlažných biskupů. Strach říci NE. A co u nás?
Mýty a lži o umělém oplodnění ve zkumavce
Francouzský biolog Jacques Testart ve své knize L'oeuf transparent (Průhledné vajíčko) uvádí: „Již dříve se díky používání antikoncepce oddělil ‚normální‘ pohlavní akt od rozmnožování, přičemž dnes lze metodou FIVET (fertilization in vitro and embryo transfer – umělé oplodnění ve zkumavce a umístění zárodku) vyloučit rozmnožování zcela z oblasti pohlavního života. [...]
Páry, které chtějí mít dítě, mohou své přání uskutečnit díky důmyslné metodě, zároveň však za vysokou cenu. Co by se s touto touhou stalo, kdyby příslušná metoda neexistovala? Jak tomu v minulosti často bývalo, cit by se přenesl na dítě již narozené dříve, či přinejmenším na psa, literární zálibu, cestování, uměleckou tvorbu. […]
Touha žije pouze díky svému nenaplnění. Do fronty ke zkumavce tak pospíchají nejen neplodné páry, ale také ty, které si zrovna přejí chlapce, nebo holčičku. Jak odpovědět na jejich přání? […] Čím je ‚právo na uskutečnění snu‘ za situace, kdy technika vládne nejmodernějšími možnostmi a umožňuje splnění takových přání, jež jsme si dříve nedokázali ani představit? Nové objevy tišící naše četné dřívější bolesti s sebou přinášejí nové, aniž přitom dovedou zaručit vyléčení jedněch či druhých.“
Překročení Rubikonu
Léčba snů se stala skutečností v roce 1978, kdy se narodilo první dítě ze zkumavky. Po překročení Rubikonu spatřila světlo světa také tzv. ideologie kvality života, jíž slouží zmiňovaná léčba snů. Ideologie kvality života úzce souvisí s pohledem na člověka jako na homo bionicus, kterého je možné libovolně „rentgenovat“ a programovat, manipulovat jím, aby se dospělo k vytvoření jedince „požadované kvality“, dá se říci – „na zakázku“. Vzniká „lékařské odvětví“, jehož úkolem je plnit sny dospělých. Léčebný postup není důležitý, počítá se konečný výsledek, který má přinést uspokojení.
Metoda umělého oplodnění ve zkumavce je právě takovým příkladem léčby snů, sloužící k naplňování nadějí. Pravdou nicméně zůstává, že umělé oplodnění ve zkumavce neléčí neplodnost, na tu se lék dosud nenašel – počítá se pouze výsledný „produkt“, tedy dítě. Nestačí ale k pozitivnímu hodnocení tohoto biomedicínského postupu samotný úmysl rodičů mít dítě?
Čtěte ZDE: Biskupská synoda proti rodině. Mlčení o hříchu. Synoda jako „jazyková událost“. Opravdu je František tak pokorný? Rozkol na obzoru. Milosrdenství, z něhož mrazí.
Čtěte ZDE: Podivuhodná Kateřina Tangari: Věrná i svému nevěrnému muži až do smrti. Třikrát za mřížemi. Pomoc potřeboval Východ i Západ. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. Co na to biskupská synoda?
Příliš mnoho mrtvých
Kdo na umělém oplodnění získává a kdo naopak ztrácí? Podívejme se na problém z lékařského hlediska. Míra úspěšnosti umělého oplodnění in vitro,čili od chvíle oplodnění až do porodu, nepřesahuje 20 %. Např. takový McLaughlin udává 15–20 %, Vidal 20 %, Crosignani 10–15%, Vignali 12,5 %, Spagnolo 10–13 % a Aramini 5–7 %. Pro lepší představu: J. M. Grillo ze specializovaného lékařského týmu zabývajícího se umělým oplodněním in vitro, který působí na fakultní nemocnici v Marseille, udává celkový počet lidských zárodků získaných za rok 1987 metodou FIVET 46 772. Z tohoto se narodilo živých pouze 2 335 dětí. Kvůli uspokojení přání rodičů se obětují životy destitisíců jiných nenarozených dětí.
Proč je bilance FIVET tak tristní? Grillo vyjmenovává: nemožnost zahnízdění vajíčka v děloze (jen jedno z deseti embryí je s to zachytit se na děložní sliznici) a poruchy ve vývoji plodu, jež v důsledku vedou k samovolnému potratu.
Vysoká úmrtnost dětí počatých prostřednictvím FIVET souvisí s používáním léčiv, jimiž se u ženy vyvolává mnohonásobná ovulace. Tento postup je nutný, aby byla zaručena alespoň 20% pravděpodobnost, že přání rodičů dojde naplnění. Užívání farmakologických prostředků k vyvolání mnohonásobné ovulace (za použití hormonů hCG a hMG nebo klomifenu) je jednou z hlavních příčin poškození zárodku a endometriálně-embryonální asynchronicity, která brání zachycení oplozeného vajíčka v děložní sliznici, a vede tudíž k samovolnému potratu.
Čtěte ZDE: Dítě se třemi rodiči: Britští poslanci legalizovali další krok do tmy. Bod, z něhož není návratu. Hitler v pekle jistě zaplesal. ISIS protestovala. Vrazi v rukavičkách
Čtěte ZDE: Populární darwinista otevřel „Pandořinu skříňku“: Je civilizované potratit dítě s vrozenou poruchou? Evoluce jako nové náboženství a vědci jako moderní kazatelé
Genetické následky
Ještě v roce 1981 varoval J. D. Biggers a po něm v roce 1988 T. A. Shannon a L. S. Cahill před nebezpečím genetických následků pro děti počatých pomocí metody FIVET. Vypozorovali, že v důsledku aplikace chemických látek (vyvolávajících mnohonásobnou ovulaci) a používání vadných spermií dochází u zárodků ke strukturálním změnám a poškození.
Podle A. Spagnola vysoké riziko smrti dítěte počatého ve zkumavce úzce souvisí s narušením chromozomální rovnováhy. Již v okamžiku odebrání ženských a mužských pohlavních buněk lze pozorovat chromozomální anomálie ve výši 15 %, resp. 6 %. Výzkumy jednoznačně prokázaly, že existuje přímý vztah mezi metodou FIVET a polyploidií (nadměrným počtem chromozómů) vyvolanou oplodněním vajíčka více než jednou spermií (tzv. polyspermií). Příčiny výskytu polyploidie mohou být tři: 1. vysoká koncentrace spermií při oplodnění in vitro; 2. několikanásobná ovulace vyvolaná farmakologickými preparáty; 3. výskyt spermií s anomáliemi chromozómů.
Byl navíc pozorován nárůst odchylek v genetické struktuře embrya; k tomu došlo kvůli tzv. „časovému jevu“ – tedy přechovávání ženských a mužských gamet (pohlavních buněk) mimo lidský organismus anebo přespříliš včasnému, případně opožděnému odebrání vajíčka z organismu ženy. Rovněž používání hormonu hCG za účelem vyvolání mnohonásobné ovulace má vliv na vzrůst rizika hyperploidie v dospělých vaječných buňkách, jakož i v samotném zárodku.
Zvýšené riziko Downova syndromu
Díky umělému oplodnění ve zkumavce lze oddálit rozhodnutí o tom, kdy žena bude mít dítě. Ani tato skutečnost však nezůstává bez vlivu na zdravou genetickou výbavu dítěte. Jak uvádějí Dill a McGillivray, s věkem matky narůstá také možnost výskytu chromozomálních anomálií. Například riziko Downova syndromu u dítěte dvacetileté matky je 1:1420, kdežto u třicetileté matky 1:1140, u pětatřicetileté již 1:360, u čtyřicetileté 1:100 a u pětačtyřicetileté dokonce 1:30.
Dalším velkým nebezpečím jak pro matku, tak pro dítě počaté in vitro je vysoký počet vícečetných a ektopických (mimoděložních) těhotenství. Pravděpodobnost výskytu mimoděložního těhotenství při použití metody FIVET se pohybuje mezi 2,5 – 8,3 %.
Aby se zvýšila pravděpodobnost „přijetí“ zárodku ženským organismem, umísťuje se do dělohy několik embryí současně. To vede k častým mnohačetných těhotenstvím v případě umělého oplodnění ve zkumavce – až 22 %. Výskyt vícečetných, resp. mimoděložních těhotenství znamená velké nebezpečí pro plod i pro matku. Aby se možné komplikace vyvolané mnohačetným těhotenstvím eliminovaly, přistupuje se k tzv. embryonální redukci, která není ničím jiným než potratem na principu selekce.
Z dosavadní analýzy problematiky umělého oplodnění ve zkumavce vyplývá, že tato metoda není v žádném případě službou životu, leč pouhou „protézou“ ve službách léčby snů. Splnit přání rodičů, a to za každou cenu – takové je motto metody FIVET.
Čtěte ZDE: Výsměch Ústavního soudu českým rodičům: Inteligentně organizovaný zločin bude pokračovat. Děti nám nepatří. Očkovat a odškodnit. Lze se bránit zvůli státu?
Čtěte ZDE: Touha po životě korunovaná zázrakem: Dvanáct let v okovech z masa. Doktoři ho odepsali. Nevzdal to on ani rodiče. Život je mnohem záhadnější dar, než věda tuší
Společensko-rozmnožovací revoluce
Možností umělého oplodnění ve zkumavce vypukla v oblasti předávání lidského života revoluce. Neomezuje se však toliko na medicínsko-biologicko-technickou sféru, týká se i samotného smyslu a cíle lidského rozmnožování, manželství a rodiny. FIVET má tedy společenský rozměr, nelze na něj nahlížet pouze jako na osobní rozhodnutí.
Umělého oplodnění se používá, aby byla splněna přání rodičů. Ta ovšem mohou mít různou podobu: jedni touží po dítěti, a to jakémkoliv, jiní ovšem mají zájem jen o „naprogramované“ dítě, tedy o dítě s určitými vlastnostmi. Dítě se tak stává hračkou v rukou dospělých, jejichž prvotním cílem je uskutečnit svůj sen. Není tedy chtěno samo pro sebe, nýbrž kvůli tomu, aby se naplnily představy rodičů. Takto s odvoláním se na „právo mít dítě“– a to za jakoukoli cenu – vzniká jakoby opodstatněný nárok.
IVF je součástí potratové mentality
Není od věci se na okamžik pozastavit u jisté změny v mentalitě dnešního člověka. Dříve bylo těhotenství považováno za požehnaný stav, v němž byla spatřována Boží vůle. V současnosti se pod vlivem biotechnologické revoluce na těhotenství pomalu nahlíží jako na nějakou komerční věc, hračku. Někoho možná zarazí, s jakým odhodláním se bezpočet párů brání početí dítěte, zužujíce přitom manželskou sexualitu výlučně na požitek a ukojení vlastních potřeb. K zabránění početí pak slouží antikoncepce. A nezřídka se stane, že započatý život je potracen, pokud není „v plánu“.
Při takovémto chápání lidské sexuality se metoda umělého oplodnění in vitro stává jakýmisi zadními vrátky: pokud následkem používání různých antikoncepčních přípravků, potratů, případně oddalování početí zanikne fyziologická schopnost rozmnožovat se, je zde stále ještě řešení... FIVET.
Kdo jsou mí rodiče?
Umělé oplodnění in vitro při aplikaci spermatu dárce (heterologické oplodnění) ve svém důsledku vede k mnohačetnému rodičovství. Celý problém spočívá v tom, že dítě má jiného otce biologického a jiného zákonného (to v případě aplikování dárcova spermatu); stejně je tomu s matkou: jiná je biologická a jiná je zákonná (to v případě upotřebení buněk vajíčka dárkyně). Na společenské rovině tato situace bere dítěti možnost identifikovat se s vlastními rodiči: Kdo je opravdu mým otcem? A kdo mou matkou?
Volba tohoto typu umělého oplodnění zásadním způsobem odděluje biologické rodičovství od genetického. Jedno a totéž dítě může mít klidně dva otce a až tři matky (genetická, zákonná a biologická, tj. ta, která dala k dispozici své lůno – náhradní, surogátní matka). Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že oplodnění in vitro není službou životu (léčbou nemoci), nýbrž představám rodičů (léčbou snů).
Touha mít dítě za každou cenu ve skutečnosti danému dítěti bere možnost poznat své rodiče. Opět na povrch vyplouvá zásadní a již zmiňovaný rys problému: dítě není chtěno pro ně samotné, nýbrž kvůli uspokojení tužeb rodičů.
Dítě jako výrobek
Metody umělého oplodnění, obzvlášť FIVET, vedou k oddělení plodnosti od manželské sexuality. Dítě musí, stejně jako „výrobek“, odpovídat představám rodičů. Z tohoto úhlu pohledu se z dítěte stává něco na způsob plánu, na který je možné dohlížet a ověřovat si jej. Jde bohužel o smutnou skutečnost, což potvrzuje nespočet odložených dětí počatých metodou FIVET, pokud se u nich projevily známky nějaké nemoci či zaostalosti. To jsou ovšem jen důsledky logiky „výroby lidí“.
Technologická hra na Boha
Za těchto okolností se už poněkolikáté potvrzuje nezpochybnitelný fakt, že dítě ze zkumavky není chtěno kvůli němu samotnému, ale aby se vyšlo vstříc touze dospělých po rodičovství. Je v takovém případě pojem „rodičovství“ vskutku vhodný? Nebylo by příhodnější hovořit o technokratické vládě dospělých, kteří se sami pasují do role dodavatelů pohlavních buněk, dodavatelů biologického materiálu? Se zbytkem ať si lámou hlavu biotechnologie a lékař; FIVET tak vlastně není rozmnožováním, jako spíš reprodukováním.
Komu tedy oplodnění ve zkumavce prospívá? Dítěti, jež je zcela vědomě vystavováno riziku genetického poškození, ba dokonce riziku smrti? Anebo jde o to, vyjít vstříc přáním těch, kteří disponují penězi a mocí a kteří díky moderním biotechnologickým vymoženostem usilují o naplnění svých představ, tedy vytvořit někoho k obrazu svému, a stát se tak rovným samotnému Bohu…?
Zdroj.
Tagy článku