Člověko-prasečí chiméra: Genetici nezahálejí. Má věda etické hranice? Vepřová embrya s lidskými buňkami. Na prahu revoluce? Myšopotkanem to začíná, prasodlakem končí
Lukáš Marek z časopisu Šifra se věnuje novinkám na poli genetického inženýrství a klade v této souvislosti některé značně znepokojivé etické otázky
Mezinárodní vědecký tým ze Salkova institutu biologických studií v USA publikoval na konci ledna studii o vytvoření hybridních zárodků z člověka a prasete. Kontroverzní experiment je podle vědců významným krokem vpřed pro výrobu náhradních orgánů na transplantace přímo v laboratořích a mohl by také najít využití při testování nových léků.
Tento vědecký počin upoutal pozornost celého světa a není se čemu divit. Podobné experimenty jsou v některých zemích úplně zakázány a i ve státech, kde jsou prováděny legálně, vzbuzují ve společnosti rozporuplné reakce. I když to tak možná někdo prezentuje, zcela jistě nejde o nevinný experiment. Ovšem na druhou stranu vědci ze Salkova institutu nestvořili žádné monstrum a není třeba propadat panice či se obávat, že vás cestou domů v parku přepadne nějaký prasodlak. Alespoň prozatím.
Éra chimér?
O co přesně tedy jde? Tým vývojových biologů a genetiků stvořil organismus, který obsahuje buňky člověka a prasete. Odborně se takovým organismům říká chiméra, a jak v časopise Cell uvádí jeden z předních představitelů týmu Carlos Belmonte, člověko-prasečí chiméra není jediná, na které vědci pracují. Kromě člověko-prasečích chimér se mluví i o kombinaci člověčích buněk s kravími buňkami a vědecký tým už také testoval kombinaci buněk myších s potkaními. Na způsob, jak stvořit chiméru, se vědci snažili přijít už delší dobu.
Čtěte ZDE: Šlechtitelský horor dneška: Pěstování lidských orgánů v prasatech! Nástup lidsko-zvířecích hybridů. Existuje buněčná paměť? Dívka popsala vraždu, kterou nemohla vidět. Je srdce jen svalem pumpujícím krev?
Nejprve se spekulovalo o tom, že by bylo možné prostě vložit orgány jednoho druhu tvora do jiného, což sice zní jednoduše, ale snadné to není ani zdaleka. Kdybychom totiž tento pokus vyzkoušeli v praxi a vzali třeba prasečí srdce a transplantovali ho člověku, imunitní systém lidského těla by s největší pravděpodobností cizí orgán nepřijal. A takhle je tomu nejen u prasečích a lidských orgánů, ale u všech.
Druhým způsobem, který se ostatně díky vědcům ze Salkova institutu ukázal jako funkční, je vložit buňky jednoho druhu zvířete do embrya druhého druhu a nechat je srůst, čímž vznikne hybrid neboli chiméra. I tato metoda však není vůbec primitivní. Její výzkum trval čtyři roky a na Salkově institutu se na něm podílelo přes 40 vědců.
Myšopotkany to začíná...
Experiment by nebyl možný bez dostupnosti moderní technologie zvané CRISPR. Jedná se o takzvaný genomový editor, s jehož pomocí lze doslova vypínat různé geny. Další nezbytnou „ingrediencí“ kontroverzního pokusu jsou kmenové buňky. Tyto buňky se mimo jiné vyskytují právě v embryích a díky tomu mají jedinečnou schopnost přeměňovat se na různé buněčné typy.
V kombinaci genomového editoru CRISPR a kmenových buněk je možné zařídit, aby se v embryu jednoho druhu zvířete začaly vyvíjet orgány jiného druhu. To si vědci už v minulosti vyzkoušeli na myších a potkanech. To když vzali myší embrya a pomocí CRISPRu jim vypnuli příslušné geny. Následně do nich vpíchli kmenové buňky z potkanů a embrya vložili do dělohy myší matky.
Z hybridních embryí se narodily „myšopotkaní“ chiméry, které sice navenek vypadaly jako myši, ale některé jejich předem určené orgány byly z většiny tvořeny buňkami potkanů. To všechno je skutečně možné, a aby toho nebylo málo, dožily se myši bez komplikací průměrného věku.
Čtěte ZDE: Jak stvořit umělého (pra)člověka: Porodí současná žena dítě neandertálce? Trable s čínským Stvořitelem. Bez syntetických miminek a “vyhynulého myšlení” prý budeme nahraní
Bude prasodlak?
Poté, co uspěli v tomto, rozhodli se pustit do chimér mezi lidmi a prasaty. Postup byl velmi podobný jako u myší, ovšem výsledky už nebyly tak valné. Během výzkumu vědci vpíchli lidské kmenové buňky celkem do 1400 prasečích embryí, které však nechali vyvíjet jen několik týdnů a pak je z „etických důvodů“ raději zničili. Ovšem už jenom fakt, že embrya byla schopná přežívat několik týdnů, vzbudil velký rozruch. Vědci, kteří se na experimentu podíleli, jeho výsledek považují za úspěch, byť ne dokonalý. I když se jim podařilo vytvořit prasečí embrya nesoucí lidské buňky, do výroby lidských orgánů je prý ještě stále daleko.
Problém je především v tom, že v embryích se nachází cca 1 lidská buňka na 100 tisíc prasečích, což je poměrně málo. Navíc, i kdyby se z těchto embryí podařilo získat orgány, není jisté, zda by je lidská těla přijala, a proto je experiment Salkova institutu považován spíše jako začátek něčeho, co v budoucnu může přinést revoluci transplantační medicíny.
Jak už ale bylo řečeno, výzkum kmenových buněk je v některých státech postaven mimo zákon a i tam, kde je legální, vzbuzuje vášnivé diskuze. Řeší se především to, jestli se embryo má považovat za plnohodnotnou živoucí bytost či ne, a pochopitelně se ozývají i hlasy, které jsou obecně proti jakýmkoliv pokusům na zvířatech. Vědci sebevědomě argumentují tím, že kritici možná změní názor, až jednou budou potřebovat třeba transplantaci srdce. K tématu se často kriticky vyjadřuje i církev, která takové experimenty zavrhuje stejně jako například potraty.
Dalo by se říci, že jde o experiment, který otevírá obecnější, nikoliv však méně důležitou otázku, zda už to lidstvo s tím vědeckým pokrokem nepřehání.
Zdroj.
Tagy článku