Papež Benedikt XVI.: V žádné jiné kultuře na světě nevznikla taková hudba, jakou dala světu křesťanská civilizace. Láska a smrt jako dotek Boží. Důkaz pravdivosti
Redakce Protiproud přináší pozoruhodnou úvahu papeže Benedikta XVI., jenž při příležitosti převzetí doktorátu honoris causa na krakovské univerzitě vzpomenul tradici, která vzbuzuje myšlenky daleko přesahující pole hudební
Významné kruhy liturgického hnutí se domnívaly, že pro velká chorální díla jakož i pro orchestrální mše bude napříště prostor pouze v koncertních síních, nikoli v liturgii. Tady mělo být místo pouze pro zpěv a společnou modlitbu věřících.
Čím je ve skutečnosti hudba
Na druhé straně nastalo zděšení nad tímto kulturním ochuzením církve, jež z toho nutně plynulo. Jak obojí smířit? To byly otázky, které jsem si kladl já i mnozí další věřící, běžní lidé neméně než ti, kteří prošli teologickou formací. V tomto bodě je snad na místě položit si zásadní otázku: Čím je ve skutečnosti hudba? Odkud přichází a kam směřuje?
Myslím, že lze lokalizovat tři „místa“, odkud pramení hudba.
Prvním jejím zřídlem je zkušenost lásky. Když jsou lidé uchváceni láskou, otevírá se jim jiná dimenze bytí, nová velikost a šíře reality. A nabádá také k novým způsobům vyjadřování. Poezie, zpěv a hudba vůbec se zrodily z tohoto vytržení, z tohoto otevření nové životní dimenze. Druhým pramenem hudby je zkušenost smutku, dotek smrti, bolesti a existenciálních propastí. Také v tomto případě se otevírají – opačným směrem – nové dimenze reality, které už nemohou nalézt odpověď v pouhém slovním projevu.
Velká hudba západní tradice není liturgii cizí, ale zrodila se a vyrostla z ní
A nakonec třetím místem původu hudby je setkání s tím, co je božské, a co je už od počátku součástí toho, co se nazývá lidství. Tím spíše výskyt toho, co je naprosto jiné a naprosto velkolepé, vzbuzuje v člověku nové způsoby vyjadřování. Možná lze tvrdit, že i v obou předchozích oblastech – lásce a smrti – se nás ve skutečnosti dotýká mystérium božství, a v tomto smyslu je právě dotek Boha tím, co souhrnně vzato představuje původ hudby.
Čtěte ZDE: „Fotografie“ Krista z Turína: Plátno do puntíku potvrzuje Bibli. Také vědecká zkoumání svědčí pro pravost. „Němý svědek zmrtvýchvstání“ nemá promluvit. Co to znamená pro nás?
Čtěte ZDE: Pražský festival pravoslavné hudby zve na duchovní zážitky i světové premiéry
Skrytá hudba stvoření
Citelně se mne dotýkají například zmínky v Žalmech, lidem už nestačí jenom zpěv, ale dovolávají se všech nástrojů, probouzí se skrytá hudba stvoření a její tajemný jazyk. V Žaltáři, kde působí i oba motivy lásky a smrti, se ocitáme přímo u hudebních počátků církve Boží. Lze říci, že kvalita hudby závisí na čistotě a velkoleposti setkání s božstvím, se zkušeností lásky a bolesti. Čím ryzejší a pravdivější je ona zkušenost, tím ryzejší a velkolepější bude také hudba, která se z ní rodí a vyvíjí.
V tomto bodě bych chtěl vyjádřit jednu myšlenku, která mne v posledních letech stále více napadá také s ohledem na různé kultury a náboženství, které spolu navazují vztahy. Na poli těch nejrůznějších kultur a náboženství se vyskytuje velká literatura, velká architektura, velké malířství a sochařství. A všude je také hudba.
Čtěte ZDE: O třech zdrojích síly českého národa: Bible, dějiny a krása naší země. Pražské zvony pozdravují, prosí a napomínají: „Posilněte se a nebojte se!“
Čtěte ZDE: Fašisté, rasisté a antisemité slaví. A je důvod!
Základem jedinečné západní hudby je křesťanství
Nicméně v žádném jiném kulturním prostředí není hudba, jejíž velikost je srovnatelná s tou, která vznikla v prostoru křesťanské víry: od Palestriny k Bachovi, Händelovi, až Mozartovi, Beethovenovi a Brucknerovi. Západní hudba je něčím jedinečná a v jiných kulturách nemá sobě rovnou. To by nás mělo vést k zamyšlení.
Zajisté, západní hudba silně přesahuje náboženskou a církevní oblast. Přesto však nachází svůj nejhlubší zdroj v liturgii, v setkání s Bohem. U Bacha, pro něhož je Boží sláva tím posledním účelem hudby, je to zcela zřejmé. Velká a ryzí odpověď západní hudby se rozvinula v setkání s oním Bohem, který se nám v liturgii zpřítomňuje v Ježíši Kristu.
Čtěte ZDE: G. K. Chesterton: Panna Orleánská
Čtěte ZDE: Boží muka
Hudba jejíž krása pochází z pravdy
Tato hudba je pro mne důkazem pravdy křesťanství. Tam, kde se rodí takováto odpověď, došlo k setkání s pravdou, s opravdovým stvořitelem světa. Proto je velká sakrální hudba skutečností teologického dosahu a trvalého významu pro víru celého křesťanstva, i když není vůbec nutné, aby byla přednášena vždy a všude. Na druhé straně je však také zřejmé, že nemůže z liturgie zmizet a že její přítomnost může být zcela zvláštním způsobem účasti na posvátném slavení tajemství víry.
Pomyslíme-li na liturgii, kterou slavil svatý Jan Pavel II. na každém kontinentu, spatříme celou šíři výrazových možností víry v liturgickém dění; a vidíme také, jak velká hudba západní tradice není liturgii cizí, ale zrodila se a vyrostla z ní a tak stále znovu přispívá k tomu, že dostává formu.
Neznáme budoucnost naší kultury a sakrální hudby. Jedna věc je však jistá: tam, kde skutečně dochází k setkání s živým Bohem, který v Kristu přichází k nám, tam se rodí a znovu roste také odpověď, jejíž krása pochází ze samotné pravdy.
Zdroj.
Tagy článku