Ani současný mainstream již neví, jak komentovat šílené Františkovo působení na Petrově stolci. Již v listopadu psal New York Times (NYT) o papežově „běhu proti větru“ při definitivní transformaci Církve na „progresivistický klub“, jako se to líbí radikálním levičákům.
Aby uspěl, - podle NYT - musel by zařídit dostatečný počet bergogliánkých kardinálů schopných zvolit nástupce podle jeho obrazu a podobenství. Je to přeci jen obtížná operace. Jedna konzistoř na to nestačí. Proto i v nejširších katolických kruzích nastal rozruch, že se tento pontifikát ocitl ve slepé uličce, mimochodem nastolené v politickém kontextu, v jakém se zrodil (vláda Obama/Clintonová).
Z prosincové konzistoře na Františkovy osmdesátiny (17. 12.) definitivně vyplynulo, že pro tohoto papeže nadešla doba bilancování - s rozčarováním pro modernisty, kteří snili o revoluci provedené papežem pokládaným pravověrnými katolíky za katastrofálního (statistky mimo jiné hovoří o dalším úpadku náboženské praxe). Podívejme se na jednotlivé hlasy.
Revoluce se nezdařila
Františkovo jubileum byl debakl nejen pro římské hoteliéry. Křesťanský lid ho opomíjí a nebere ho vážně.
Cesta papeže do Lundu na připomínku 500 let Lutherova schizmatu, která byla ohlášena jako historický zvrat s perspektivou smíření mezi katolíky a protestanty, vyzněla jako obřad, který nepřekročil hranice obvyklých prohlášení (navíc i s nepříjemným překvapením pro mnoho katolíků nad morální legitimací ve všech ohledech zvrhlého Luthera).
Témata, jimiž Bergoglio otřásal po dva roky Církví (Eucharistie a nesvátostné svazky), ho přivedla k porážce na dvou synodách. Když pak sáhl k odvetě a podepsal postsynodální dokument Amoris laetitia, který se pokouší změnit tisíciletou nauku Církve, aniž by to výslovně prohlásil, učinil tak „revolucí“ v tisku s aplikací „pastorace případ od případu“.
Tento zvrat pokládá mnoho věřících a biskupů za tak ničivý, že někteří kardinálové – reprezentanti mnoha dalších kardinálů a biskupů, předložili černé na bílém Dubia (vyjádření pochybností), s nimiž seznámili veřejnost poté, co jim papež odmítl jasnou odpověď o sporných bodech, pramenech konfliktu.
Jeho současná pozice je poznamenána nemohoucností, protože prvořadým úkolem Petrova nástupce je právě říci definitivní a jasné slovo na obranu katolické nauky. Jestliže to odmítá udělat, právě tím sám živí pastorační zmatek a chaos v Církvi a sám sebe degraduje.
Čtěte ZDE: Od přímého svědka ekumenické prostituce v Lundu: Luteránské "Habemus papam!" Co má František společného s lesbickou biskupkou? Apokalyptické rozměry pontifikátu
V této věci napsal americký kardinál Raymond Burke, jeden z autorů Dubia, v National Catholic Register, že "pokud se nedostaví odpověď na sporné body, řekl bych, že bude třeba zvážit akt formální nápravy těžkého bludu. V tradici církve existuje možnost nápravy římského papeže, i když je to velmi zřídkavá okolnost". Americký vatikanista Edward Pentin současně referoval o zdroji ze Santa Marta, který hovoří o tom, že Bergoglio kvůli čtyřem kardinálům kypí zlostí.
Neudržitelnost jeho pozice spočívá v tom, že na kardinálská Dubia, na něž se kanonicky odpovídá pouze „ano“, nebo „ne“, nemůže odpovědět ani tak ani onak, protože by buďto zapřel svou revoluci, a to by byla jeho kapitulace, anebo by veřejně připustil, že porušil katolickou nauku, a tak se kompromitoval jako papež. A tak se Bergoglio rozhodl zrušit v konzistoři setkání s kardinály, protože by se před tímto shromážděním nemohl vyzout z eventuálních otázek o dubiích.
Politická prohra
Ale nejhorší debakl papeže Bergoglia je debakl politický, protože jeho pontifikát charakterizují tři politická ultraprogresivní témata: otevření bran mase imigrantů, ekokatastrofa a nekritické postoje k islámu. Kromě politických debaklů, které papež sklidil v Jižní Americe (např. v Argentině a Kolumbii) je to především vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA, co představuje jeho největší prohru. A to právě z toho důvodu, že Trumpova linie je zcela opačná než jeho a Obamova, jak v otázkách imigrace, tak ekokatastrofy i islámu.
Čtěte ZDE: Kruh se uzavírá: Šíření levičácké agendy Vatikánem potvrzeno. Za vším hledej Sorose a jeho peníze. Nesvatá aliance otřásá křesťanstvem, František znovu nástrojem zkázy. Zvolí američtí věřící Hillary?
K tomu přistupuje skutečnost, že Bergoglio při své americké cestě výslovně atakoval Trumpa tvrdými osobními odsudky, zcela nepodloženými a útočnými. Fakt, že Trump vyhrál volby a rozhodující roli přitom sehrály hlasy katolíků, totiž znamená, že i američtí katolíci Bergogliovi zjevně nedůvěřují.
Ostatně hned po prezidentských volbách hlasovali američtí biskupové pro nové vedení biskupské konference. Bylo to něco jako referendum o papeži Františkovi, řekl John Allen, když jména Františkových oblíbenců ztroskotala. Byli zvoleni jiní.
Trumpova éra znamená geopolitický pád bergoglianismu. Není náhoda, že především Obama (a okruh liberálních médií) mýtizoval argentinského papeže, který zvrátil priority svých předchůdců a stal se svého druhu planetárním kaplanem obamismu.
Podivné odstoupení
Profesor Germano Dottori, docent strategických studií na univerzitě Luiss v Římě a vědecký poradce v Limě, poskytl zajímavé interview katolické agentuře Zenit.
Na dotaz o loňských dokumentech, jež unikly a zveřejnily Wikileaks a které odhalují tajnosti Hillary Clintonové, např. dopis z roku 2012 (z doby Benedikta XVI.), který se týká katolické církve, Dottore odpověděl:
"Vyšly na světlo dokumenty, které odhalují silný zájem kliky Hillary Clintonové vyvolat revoltu v celé církvi a zničit hierarchii. Posloužit k tomu měly nátlakové skupiny zdola a použití schématu a zkušeností z barevných revolucí. Nejsme ještě u kouřící pistole, ale jsme nablízku. I když nemáme ještě přímé důkazy, vždy jsem si myslel, že Benedikt XVI. byl donucen k abdikaci komplexní machinací řízenou z míst, která mají zájem na zablokování smíru s pravoslavnou Rusí, náboženským pilířem projektu postupné konvergence mezi Evropu a Moskvou."
Čtěte ZDE: Podivný papež jménem František: Proč ho tolik milují, obdivují a popularizují právě ateistická média? Podaří se jeho "revolučním soudruhům" svést věřící na scestí? Naděje v Kristu: Brány pekelné Církev nepřemohou
Dnes, v době Trumpově, se vrací tato perspektiva jako aktuální také pro církev a Evropu. Někdejší setkání Františka s patriarchou Kyrillem by bylo bývalo mohlo znamenat první krok, kdyby si František nepospíšil, aby "přehodnotil" to, co podepsal.
Je to takřka nemožné, ale byl by to mimořádný obrat, kdyby nyní odhodil agendu Obama (a agendu Scalfari) a osvojil si agendu Ratzinger a přijal bratrskou korigující ruku, kterou mu Benedikt opakovaně podával, aby zažehnal doktrinální deviace a implozi v Církvi.
Jaká jiná východiska má papež Bergoglio? Chvíli dokonce kolovaly zvěsti, nad kterými je třeba velmi pokrčit rameny: svolání koncilu. To se jeví jako absurdní už z praktického hlediska (a pro papežův věk).
Jiné hypotézy mluvily o abdikaci u příležitosti prosincových osmdesátin.
S největší pravděpodobností se však tento pontifikát potáhne a bude utápět sebe i Církev v chaosu a v politických výrocích o imigrantech den po dni, doprovázen jmenováním stále nových bergogliánských kardinálů, aby upevnil svou moc.
Zdroj.
Tagy článku