Včera, o svátku Nanebevzetí Panny Marie Léta Páně 2020, arcibiskup kardinál Dominik Duka požehnal Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. Po 102 letech od jeho vandalského zničení, po desítkách let takřka nadlidského úsilí mnoha lidí o jeho obnovení, tak bylo učiněno zadost nejen historické spravedlnosti, ale - jakkoli si to mnozí neuvědomují - došlo i k záblesku naděje do budoucnosti našeho národa.
Je to v něčem ještě více symbolické: Stejná bolševická lůza jako ta pražská před sto lety dnes kácí pomníky po celém Západě ve snaze umlčet historii - a ta současná pražská jim zdatně sekunduje (pirátský primátor Hřib, topácký starosta Kolář či odeesácký Novotný). Ve stejné době byl obnoven a posvěcen mariánský sloup v Praze - i když se to pochopitelně neobešlo bez "protestů" těch, kteří by (stejně jako jejich revolucionářští soudruzi doma i ve světě) rádi dezinterpretovali naše dějiny.
Ale stalo se. Je proto dobré právě dnes si připomenout, proč věrní křesťané, kteří v té či oné podobě neodpadli od původní pravé víry, již po staletí slaví Nanebevzetí Panny Marie. Svátek velké radosti, zahalený však mnoha tajemstvími.
P. Martin Fuchs: Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie
Prvního listopadu 1950 papež Pius XII. definoval jako článek víry pravdu, že Neposkvrněná a vždy panenská Boží Rodička Maria byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem a duší do nebeské Slávy. „Proto tedy,“ říká papež, „kéž to Bůh nedopustí, ale kdyby se někdo opovážil svévolně popírat nebo úmyslně zpochybňovat to, co jsme My definovali, ať také zví, že tím odpadá od božské a katolické víry.“
Pozoruhodné na této definici je to, že papež nezmínil smrt Marie. Papež Pius XII. byl – dle informací lidí z jeho blízkého okolí – osobně toho přesvědčení, že Maria nezemřela, protože byla pod srdcem sv. Anny počata bez prvotního hříchu, a proto ani nebyla zasažena důsledky prvotního hříchu, smrtí. Zatímco Maria je už nyní se svým oslaveným tělem a se svou duší v nebi, zesnulí na hřbitově musejí až do posledního soudu čekat na oslavení svého těla.
Článek víry hovořící o tom, že Maria byla s tělem a duší vzata do nebe, není výslovně obsažen v Písmu svatém. Ale zjevení není obsaženo pouze v Písmu svatém, ale také v ústně předávané tradici, což je zjevení ukončené se smrtí posledního apoštola, to jest se smrtí svatého Jana.
Svatý Jan píše ve 20. a 21. kapitole svého evangelia, že Ježíš vykonal ještě mnoho jiného, co však není v této knize napsáno. A ve Skutcích apoštolů si čte komorník královny Kandake v Písmu, a nerozumí tomu. S tím mu pomůže jáhen Filip. Je to obraz učitelského úřadu Církve – Magisteria.
Celý poklad zjevení (písemné a ústní zjevení) byl předáván dále a nazývá se obvykle „Tradicí“ z latinského slova tradere.
Čtěte ZDE: Praha se rozzářila: Mariánský sloup znovu stojí! Čtvrtstoletí bojů a modliteb. Nejušlechtilejší ženská bytost. Výčitka svědomí zavilých nepřátel. Nekončící překrucování historie. Budoucnost našeho národa
Smrt v Efesu?
Svátek Nanebevzetí Panny Marie je doložen už z doby císaře Konstantina Velikého. Lev IV. opatřil tento svátek oktávem. Cisterciáci měli toto tajemství předepsané pro obraz na svém hlavním oltáři. Svatému Antonínu z Padovy měla Matka Boží zjevit, že byla s tělem i duší vzata do nebe.
Podle Anny Kateřiny Emmerichové byla Matka Boží v době konce svého pozemského života v Efesu. Všichni apoštolové pak měli být viděními připravováni na Mariin konec. Když se dozvěděli, že přichází, vydali se z míst, kde se právě zdržovali, do Efesu. Ti, kteří byli příliš daleko, byli k Mariinu domu přivedeni andělem.
Když se všichni – až na apoštola Tomáše – sešli, svatý Petr přinesl v Mariině domě Nejsvětější Oběť. Svatá Panna odpočívala tichá a bledá na zádech ve své posteli. Její oči vzhlížely se svatou radostí k nebesům. Její tělo se vznášelo nad jejím lůžkem a bylo možné vidět skrze něj.
Její duše vyšla z těla doprovázena dvěma chóry andělů po světelné dráze do nebe. Tělo pak kleslo zpět na lůžko a podle tehdejšího obyčeje bylo zavinuto do pláten. Apoštolové ho za zpěvu žalmů pohřbili na hoře, na níž dům stál. To se stalo v noci.
Když šli domů, najednou opět uviděli světelnou dráhu k nebi. Ježíš spolu s anděly, patriarchy, svatým Jáchymem, svatou Annou, svatým Josefem, svatou Alžbětou, svatým Zachariášem a svatým Janem Křtitelem doprovázel Mariinu duši k hrobce, kde se znovu spojila s Jejím tělem a byla vzata do nebe. V noci přišel apoštol Tomáš. Spolu s ním šli ráno všichni apoštolové k hrobce, protože on chtěl Marii vidět.
Děkovat za nemoc
Hrobka nejsvětější Panny je uctívána také v Jeruzalémě ve skalní jeskyni v Getsemanech. Je to proto, že Maria putovala s apoštoly v době prvního koncilu. Když znovu navštívila místa Ježíšova utrpení, dozvěděla se, že jí tam připravují hrobku, v níž by mohla být po své smrti pochována. Maria se však zotavila a mohla se vrátit do Efesu. Podle jedné tradice měli apoštolové tuto hrobku objevit opatřenou bylinami.
V barokním kostele Rohr v Dolním Bavorsku jsou vyobrazeni apoštolové u hrobky. Jenom apoštola Jakuba umělec ztvárnil tak, že vyhlíží zpoza záclony, jako když je připraven vyjít na cestu do věčnosti.
Kvůli těmto bylinám v hrobce se o svátku Nanebevzetí koná žehnání bylin. Byliny mají ze své podstaty léčivé účinky a měly by tím navíc obdržet nadpřirozené účinky a působit zdraví duše. To znamená, že Boží požehnání a modlitba Církve by měly chránit duši před útoky ďábla a před hříchem.
Boží požehnání je vždy dar a nemůže být nijak zaplaceno. Církev si tedy nikdy za to nevezme žádné peníze. Jakýkoli šarlatán ale bude za své produkty vždy žádat peněžní částky. Proti každé nemoci nechal Bůh růst nějaké byliny, ne však proti smrti. Ta je trestem za prvotní hřích a všechny Adamovy děti ji musejí vytrpět.
Máte-li nemoci, hledejte byliny, nebo si kupte bylinné oleje a masti a nechte si je požehnat. Zcela to odpovídá katolickému učení. Léčiva s chemikáliemi jsou většinou spojená se škodlivými vedlejšími účinky a také velmi drahá.
To první, co by měl katolík dělat, když je nemocný, je modlitba. Má se modlit. Má zpytovat své svědomí. Má-li těžké hříchy, při nejbližší příležitosti se má vyzpovídat. Když takto uzdraví svou duši, bude skrze posílenou duši také tělo opět zdravé.
Přesně tento efekt má také svaté pomazání, když se někdo ocitne v nebezpečí smrti. Duše je jím posílena a velmi často se pak i tělo uzdraví. V takovém případě se obvykle nemluví o žádném zázraku, ale byl to Bůh, kdo nám daroval svátosti a je to tedy On, kdo způsobí zázrak.
I v případě, kdy se žádné zlepšení nedostaví, měli bychom za nemoc děkovat. HNemoc totiž může být také milostí Boží, zejména když se obrátíme a připravíme se na smrt. Jednou zemřít musíme: připraveni nebo nepřipraveni. Lepší je však zemřít připraven a nemoc je dobrá příprava. Pokud je vůlí Boží, že musíme z tohoto světa odejít, pak nemá žádný smysl se proti tomu bouřit. Pokud je to vůlí Boží, pak je to pro nás také ten nejlepší okamžik.
Čtěte ZDE: Nanebevzetí Panny Marie: Jaké to je, když přijde tělo i duše do nebeské slávy? Tanec slunce a radost přírody. Mysleme na Poslední soud. Pozemská korunovace královny je pouze slabým odleskem
Boží vůle
Jeden sedmnáctiletý mladík utrpěl smrtelný úraz 7. července 2015 v Bad Ischl. Během školního výletu mu spadl kámen přímo na hlavu. Byl na místě mrtev. Kdyby tím místem procházel o dvě sekundy dříve nebo později, byl by stále naživu, ale bylo to zřejmě právě v tu chvíli, kdy Bůh chtěl.
V Ruhpoldingu, jižně od Salzburgu, se na jedné křižovatce lesních cest nachází kříž, na němž jsou napsána tato slova: „Ani věk, ani nemoc neurčují hodinu smrti, nýbrž vůle Boží.“ Na místě, kde tento kříž stojí, došlo také k nehodě: na mladého muže, otce rodiny, spadl strom.
Boží vůle je to, co o okamžiku smrti rozhoduje nejvíce. Také v Mariině životě tomu tak bylo. Každý okamžik jejího bytí byl určen vůlí Boží. Ne dříve, ne později. Maria chtěla být zde na zemi tak dlouho, jak to Bůh chtěl. Den jejího nanebevzetí byl pro ni momentem návratu domů.
Ano, přijímejme z Božích rukou všechno, jak to pro nás On určil – i okamžik naší smrti. Když se měl ukončit život matky svaté Kateřiny Sienské, vzepřela se. Prosila svou dceru Kateřinu, aby se u Spasitele přimluvila, aby ji ještě chvíli nechal naživu. Spasitel jí vyhověl, ale řekl jí, že přijde čas, kdy by ráda zemřela, ale nebude to možné. Matka souhlasila. Vše se pak stalo přesně tak, jak to Spasitel předpověděl.
Kéž se za nás Rodička Boží přimlouvá, abychom mohli vždy dokonaleji naplňovat vůli jejího syna!
Amen.
Zdroj.
Tagy článku