Málokdy, pokud vůbec někdy, nastala v lidských dějinách strastiplnější a nebezpečnější doba. Ti, kdo ovládají světové bohatství, vlády, armádu, média a vzdělávací systémy, prosazují bezuzdnou nemravnost a útočí na rodinný život i samu pravdu. To vše bohužel bledne ve srovnání s pokračujícím rozkladem v katolické církvi.
Ďábelské zmatení
Kdyby snad někdo zpochybňoval slova sestry Lucie o vlně „ďábelského zmatení“, která zaplaví svět, stačí dnes jen otevřít oči a pozorovat, co se děje na světě i v Církvi. Br. Michael od Svaté Trojice ve svém díle o fatimských poselstvích shrnul výklad třetího tajemství způsobem, který přesně popisuje současnou situaci:
.jpg)
Čtěte ZDE: Šok z přelomu tisíciletí: Poselství z Fatimy prý patří minulosti. Polorozbořené město a umírající „biskup v bílém“. Rozpory se vrší. Kdo a proč cenzuruje výroky Panny Marie?
„Církevní pastýři vážně selžou v plnění svých povinností. Jejich vinou se zasvěcené duše a věřící ve velkém počtu nechají svést zhoubnými bludy, které se budou všude šířit. Nastane čas rozhodujícího boje mezi Nejsvětější Pannou a ďáblem. Přes svět se přežene vlna ďábelského zmatení. Satan se vplíží i na nejvyšší vrchol Církve. Zaslepí mysl a zatvrdí srdce pastýřů. A Bůh je vydá napospas sobě samým jako trest za to, že odmítli uposlechnout žádosti Neposkvrněného Srdce Panny Marie.“
Byť by to bylo sebehroznější, Bůh nás neopouští. Pohromy přispívající k ďábelskému zmatení zároveň potvrzují moudrost a autoritu katolíků, zejména papežů, kteří před takovýmito následky varovali, pokud lidé opustí pravou katolickou víru. Pro ty, kdo nemají pravou víru, to může být nejvíce skličující a nejzmatenější období v dějinách lidstva; avšak ti, kdo víru mají, vědí, proč se tak děje a jak odpovědět způsobem, který slouží k větší cti Boží a zachraňuje duše. Můžeme bezpečně proplout tímto mořem ďábelského zmatení, pokud neztratíme ze zřetele nepochybné katolické skutečnosti:
Čtěte ZDE: Čtyři století od proroctví z Quita: Vládnou zednáři, svět přijal ducha zla. Společnost i Církev v rozkladu. Ti, kdo mají mluvit, mlčí. Útok hlavně na děti. Nadějeplné čekání na obnovu
Jde o nejistou a mimořádnou situaci
Katastrofální situace v Církvi nám paradoxně poskytuje jeden z nejdůležitějších záchytných bodů při plavbě mořem ďábelského zmatení. Upozorňuje nás na skutečnost, že se dnes těžko proplížíme nějak do očistce vlažným životem v nekritické poslušnosti zbloudilým pastýřům.
V této mimořádné situaci nemůže mít žádný katolík, nemá-li Boží vnuknutí, naprostou jistotu, jak řešit krizi v Církvi. To by nás mělo vést k pokoře a větší důvěře v Boha. Zároveň nám však Bůh dává mnoho znamení, že svět upadá právě proto, jelikož zapomněl na svého Stvořitele a katolické pravdy, které nám dal. Díky tomu máme velkou jistotu, že jsme na správné cestě, pokud spolupracujeme s Boží milostí a děláme vše pro to, abychom se drželi tradiční katolické víry.
Čtěte ZDE: Archanděl Michael: Náš nejmocnější ochránce. Příběh pýchy a vzpoury. Poslední naděje na záchranu? Satan svržen z nebes. Slavné zjevení nad troskami Římské říše. Rozum, síla a pravda
Satan a jeho služebníci
Lze očekávat neshody i mezi těmi, kdo se upřímně snaží co nejvěrněji zachovávat katolickou víru. Satan a jeho služebníci, kteří pronikli do Církve, se snaží těchto neshod využít, aby rozdělili všechny, kdož jsou odhodláni žít katolickým životem. Pokud chceme co nejúčinněji čelit ďábelskému náporu, budeme podle všeho muset překonat i odůvodněné neshody a uvědomit si, že v mnoha ohledech sdílíme stejné přesvědčení: Všichni chceme (nebo bychom měli chtít) být co nejlepšími katolíky a podřizovat se oprávněné autoritě Církve; usilujeme o katolickou pravdu, vyznáváme ji a odmítáme omyly, které jí odporují (např. falešný ekumenismus nebo modernisticky pojatý vývoj pravd víry); toužíme po tradiční katolické liturgii a svátostech; vyznávali bychom stejnou víru, i kdyby nebylo současné církevní krize.
V řadě věcí spolu samozřejmě nemusíme souhlasit (dokonce i důrazně), ale měli bychom přijmout, že Bůh chce, aby nás spojovala láska a abychom společně bojovali proti ďáblu, jeho i našemu nepříteli. Možná až příliš často zveličujeme nedostatky druhých a děláme z komára velblouda a přehlížíme skutečnost, že v porovnání s krizí, které všichni musíme čelit, bývají naše neshody malicherné. Bůh ví, že žijeme v době hrozné nejistoty a chce, ostatně stejně jako vždycky, abychom pokorně a s láskou dělali vše, co je v našich silách, k větší slávě mystického těla Kristova.
Čtěte ZDE: Pravá euforie se rodí z temnot těžkých mraků: Když rozlomil sedmou pečeť. Obrazy dvou šelem: antikrista a jeho proroka. Nástroje k zotročení lidí - kódování a čipování. Na tvůj příchod čekáme. Písma se musejí naplnit
Bůh nás miluje a dopouští tuto krizi z určitého důvodu
Víme, že v průběhu dějin spásy Bůh dopustil zlo, aby si duše uvědomily svá selhání a obrátily se k němu s větší věrností a oddaností. Následující úvahy z knihy P. Jeana Baptisty Saint-Jure SJ Důvěrné odevzdání se Boží prozřetelnosti ukazují moudrost Církve a všech světců ohledně toho, proč Bůh dopouští zlo:
„Pravdou naší víry pak je, že žádná z událostí, na které si ve světě stěžujeme, se neděje bez Boží vůle, ba nemůžeme pochybovat o tom, že všechna neštěstí, která na nás Bůh sesílá, mají velmi užitečný účel. Kdybychom o tom pochybovali, popírali bychom tím, že Bůh dokáže posoudit a rozhodnout, co nám slouží ku prospěchu.
Bůh o nás pečuje, a přesto jsme plni úzkosti! Svěřujeme se lékaři, jelikož se domníváme, že se ve své práci vyzná. Nařídí nám operaci, při níž nám odříznou část těla, a my to přijímáme. Jsme mu vděčni a platíme mu vysoký honorář, neboť se domníváme, že by tímto způsobem nejednal, kdyby takový zákrok nebyl nezbytný, a musíme se spolehnout na jeho schopnosti. Ovšem s Bohem takto jednat nemíníme! Vypadá to, jako bychom nedůvěřovali jeho moudrosti a obávali se, že nedokáže svou práci řádně vykonávat. Necháváme se operovat člověkem, který může snadno udělat chybu, chybu, jež nás může stát život, a vzpouzíme se, když se na nás pustí do díla Bůh.
Čtěte ZDE: Výkřik na duchovní poušti: Oživme ducha křížových výprav! Evropa přežila díky víře předků. Zrada duchovních autorit a kapitulantský dialog s ďáblem. Vzplanou ještě naše srdce?
Čas se krátí
Chceš-li se přesvědčit, že ve všem, co dopouští a co se ti děje, nemá Bůh na mysli nic jiného než tvůj skutečný prospěch a tvé věčné štěstí, zamysli se na chvíli nad vším, co pro tebe udělal. Nyní trpíš, ale pamatuj, že původcem tohoto utrpení je ten, který se rozhodl strávit svůj život utrpením, aby tě zachránil před věčným utrpením, jehož anděl je stále po tvém boku a z jeho příkazu střeží tvé tělo i duši, ten, který se denně obětuje na oltáři, aby odčinil tvé hříchy a usmířil hněv svého Otce, který k tobě s láskou přichází ve svaté eucharistii a jehož největším potěšením je být s tebou spojen. Musíme být velmi nevděční, když mu nedůvěřujeme poté, co nám podal takové důkazy své lásky, a když si představujeme, že by nám mohl chtít ublížit.“
Nic z toho ovšem neznamená, že bychom se měli smířit se zlem naší doby. Máme povinnost bojovat za pravdu a dobro, jak nás k tomu vybízí Bůh. Podle všeho je ale víc než kdy jindy jasnější, že Bůh chce, abychom si uvědomili duchovní podstatu onoho boje. Ten lze vyhrát pouze tím, že se k němu vrátíme. Bůh nám milosrdně ukazuje, že nemáme jinou možnost a že se čas krátí. Právě nyní je čas stát se svatými.
Čtěte ZDE: Tajná společnost, kterou dnes neprávem podceňujeme: Když je zákonem lež, náboženstvím ďábel a kultem nemravnost. Papežské dokumenty promlouvají
Sv. Pius X. stále aktuální
Sv. Pius X. bojoval se zmíněným zlem před více než sto lety a dosáhl dočasného vítězství, které na čas zahnalo démony do podzemí. Odklon od toho, co učil, způsobil tím či oním způsobem všechny morální a teologické problémy, které dnes v Církvi zažíváme. Proto „řešení“ současné krize nespočívá v tom, že budeme důmyslně vytvářet nějaké nové nauky, ale v duchu, který vyjadřuje Přísaha proti modernismu sv. Pia X.:
„Upřímným srdcem přijímám, že učení víry přešlo od apoštolů pravověrnými Otci až na nás v témže smyslu a v témže vždy významu; a tudíž naprosto zavrhuji heretickou smyšlenku o vývoji dogmat, přecházejících ze smyslu jednoho do jiného, rozdílného od toho, který dříve Církev měla.“
Čtěte ZDE: Satan puštěn z řetězu: Šílenství a zloba proti pravdě a rozumu. Bůh má své plány: Pomoc přijde, až utrpení vyvrcholí. Nepřátelé na ústupu, obnova nebeské slávy. Vize Kateřiny Emmerichové se naplňují
Je nezbytné usilovat o svatost
Snaha o svatost byla vždy životně důležitým zdrojem síly a moudrosti pro ty, kteří úspěšně bojovali proti ďáblu a jeho přisluhovačům. Zvláště v této době dal Bůh jasně najevo, že duchovní válka dospěla do bodu, kdy potřebujeme armádu svatých. Ten, kdo neuposlechne výzvy svého velitele v době míru, se proviní pouhým zanedbáním povinností; kdo neuposlechne v době války, se spíše dopustí zločinu blížícího se velezradě. Nyní nastal okamžik, kdy mystické tělo Kristovo a svět budou procházet stále většími hrůzami, dokud Kristovi vojáci neuposlechnou výzvy, aby bojovali jako svatí.
Čtěte ZDE: Fatimské drama vrcholí: Do záchrany lidstva zbývají pouhé dva roky. Rusko jako nástroj „Boží politiky“. Proč jsou papežové hluší k výzvě nebes? Poslechneme, než bude pozdě?
Povede nás hvězda mořská, Panna Maria
Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu ve svém pojednání O pravé pobožnosti k Panně Marii píše, jak Matka Boží v této době vede duše:
„Bůh si přeje, aby jeho svatá Matka byla v současnosti více známa, více milována, více ctěna než vůbec kdy předtím: což se zcela jistě stane, začnou-li předurčení s milostí a osvícením Ducha Svatého vnitřní a dokonalou pobožnost, kterou jim dále odhalím. Tehdy uvidí jasně, nakolik to víra dovoluje, tu krásnou Hvězdu mořskou a zakotví v dobrém přístavu přes bouře a piráty, následujíce jejího vedení; budou poznávat velikost této Panovnice a zasvětí se úplně její službě jakožto její poddaní a její otroci z lásky; budou zakoušet jejích sladkostí a jejích mateřských dobrot a budou ji něžně milovat jako její milované dítky; budou poznávat milosrdenství, jichž jest plna, i jak stále potřebují její pomocí, a budou v ní hledat útočiště ve všem jako ve své drahé zastánkyni a prostřednici u Ježíše Krista; zvědí, že je nejbezpečnější, nejsnadnější, nejkratší a nejdokonalejší pomocí, jak přijít k Ježíši Kristu, a vydají se jí bezezbytku tělem i duší, aby právě tak patřili Ježíši Kristu.“
Maria je mořská hvězda, která nás povede „nejbezpečnější, nejsnadnější, nejkratší a nejdokonalejší“ cestou k Ježíši. Jsme-li oddáni Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a modlíme-li se s vírou, nadějí a láskou růženec, Bůh nás neopustí.
Čtěte ZDE: Tajemná třetí část předpovědi: Proroctví z Fatimy se postupně naplňuje. Veliké světlo za noci. Jak vypadají duše v pekle? Co se nesmíme dozvědět - a proč?
Boží vítězství je jisté, naše nikoli
Máme důvod k velké naději v našem boji, protože s naprostou jistotou víme, že Bůh nakonec zvítězí. Víme však také, že ďábel a jeho celosvětoví přisluhovači budou zdánlivě blízko vítězství, dokud Bůh nezasáhne. Naším úkolem je co nejstatečněji bojovat na Boží straně od nynějška až do chvíle, kdy vydechneme naposledy. Pokud budeme svou věrnost Bohu odkládat až do okamžiku, kdy se přiblížíme tomu našemu poslednímu, možná zemřeme tak, jak jsme žili, a ztratíme svou duši.
Skutečně žijeme v době ďábelského zmatení, které se před konečným Božím vítězstvím ještě zhorší. Bůh nás však neopustil a dává nám na naší plavbě ke spáse mnoho katolických jistot. Tato katolická světla přemáhají svou září temnotu, která nás obklopuje.
TE DEUM 2/2022
Tagy článku
Doporučujeme
Radomír Malý přináší ve svatopostní době svědectví o prokazatelných zázracích, které i při pečlivém vědeckém... více čtěte zde
Antonio Socci ukazuje, jak pýcha rozumu připravila v moderní době spousty z nás o kontakt s tou nejzákladnější... více čtěte zde