Vida! Planeta Pluto, před pár lety potupně vyřazená světovou vědeckou komunitou ze seznamu planet, se stala středobodem vesmíru. Země sice dál obíhá kolem Slunce, ale to – přinejmenším v těchto dnech – zcela jistě obíhá kolem Pluta.
Americká sonda New Horizons pořídila sérií snímku povrchu bývalé planety Pluto. Tají se nad nimi dech. Samozřejmě lze spekulovat, jestli je New Horizons při své velikosti vůbec sonda, tedy jestli by neměla být vyškrtnuta ze seznamu sond. Soustřeďme se však spíše na otázku, kam tahle cesta vede a především - zda jsou snímky pravé.
Pluto v díře
Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto. Krásná říkanka, že. Planety jsou v ní seřazeny podle vzdálenosti od Slunce. Všechno ale změnila mezinárodní astronomická konference v Praze v roce 2006. Po ní místa Pluta vzniklo na konci rozpačité ticho: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun… ehm.
XXVI. valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie bylo v podstatě trestní výpravou proti Plutu, směřovalo k jeho úplnému potupení. Přesný důvod, proč se Pluto ocitlo v nemilosti není znám, každopádně to byli američtí vědci, kteří s odkazem na to, že je příliš malé, neschopné (gravitačně) ovládat prostor kolem sebe a tak dále, poslali Pluto pryč z první ligy. Pro Pluto byla vytvořena zvláštní kategorie, takřka ironicky nazvaná Plutoid.
Čtěte ZDE: Závod o vesmír trochu jinak: Astronauti všech zemí, spojte se? O čem se hraje nad našimi hlavami? Vyšetřování „nafilmovaného“ Apolla se odkládá. Přistanou na Rudé planetě kosmo-astronauti?
Patří Země do podsvětí vesmíru?
Pluto se tak ocitlo ve vesmírném sklepě, kde nejsou žádné planety, žádní vesmírní titáni, ale jen jakési hroudy, které jsou všem vlastně šumák. Ono propadliště vesmíru, jakési zásvětí hvězdokup, zafungovalo v případě Pluta symbolicky - bůh Pluto, podle kterého získalo své jméno, byl v římské mytologii alternativou řeckého boha Chárona. Je milé, že největší z pěti měsíců Pluta byl pojmenován Cháron, čímž se nám to pěkně uzavírá a mnozí již možná slyší šplouchání podsvětního vesla.
Pluto je americká planeta - a nejen kvůli sondě
Pokud bychom pokračovali v logické lince amerických vědců, záhy by se ocitla mezi plutoidy i Země. V naší sluneční soustavě jsou totiž jen čtyři opravdu velké planety: Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Ostatní jsou smetí. Merkur, Venuše, Země, Mars… i Pluto - jsou co do velikosti jen pihou krásy na tváři Jupitera.
Velký návrat
Po údajném úspěchu sondy New Horizons se dá očekávat velký návrat Pluta do světel ramp. Americký superstroj přece nefotí nějaké podřadné vesmírné hroudy, nějaký „plutoid“ nebo jiné trpaslíky. Americké stroje fotí jen podstatné věci – a čím větší, tím líp.
A tak se záhy objevila zpráva, že Pluto vlastně není tak malé, že je větší, než vědci předpokládali. Zkrátka: Po americkém „objevu“ Pluta už vesmír nikdy nebude stejný. Kdyby se to vědělo v Praze roce 2006, nikdy by Pluto ze seznamu planet nevyškrtli. Zkrátka – nejvyšší čas vrátit tuto nečekaně obrovskou planetu tam kam patří, tedy po bok velikánů jako jsou Jupiter a Saturn. Pokud tedy budeme dále hovořit o Plutu jako o planetě, rozhodně neuděláme chybu.
Vesmírná móda
Velikost Pluta rychle poroste a je nutno nenechat nic náhodě. Američtí zástupci NASA, oznamující svůj úspěch, si dali zatracený pozor, co si vezmou na sebe. Poučili se. Když nedávno přistála evropská sonda poprvé na kometě, což je jistě úžasný úspěch, oznámil to vědec Matt Taylor ve velmi výstřední košili, na kterém byly komiksové postavy sexy – agentek. Agresivní americké feministky ho okamžitě a přinutily k ponižující omluvě. Když se pak Matt Taylor, který svým úspěchem tak trochu dobyl vesmír, omlouval za svůj šatník, rozplakal se.
Proto to vědci z týmu Pluto pojali unisex – muži i ženy přišli na tiskovou konferenci v černých tričkách s logem NASA, jejich vedoucí v černém saku a černé košili. Vzali to zkrátka za dobrý konec – a triumfální návrat Pluta mezi elitu může začít.
Čtěte ZDE: Jen pro silné žaludky: Muž, který zařídil přistání na kometě, se musel omluvit za svou nekorektní košili. Genderová ideologie jako novodobý fašismus
Je to trik?
Pluto je jen o trochu menší než náš Měsíc. Pokud bychom ho chtěli objet autem a ujeli za den 1000 km, (to se dá, je to zhruba vzdálenost z Prahy do Paříže) trvala by cesta kolem Pluta jediný týden. Slunce je sice kdoví kde, ale doprovod by nám dělalo pět místních Měsíců v čele s výše zmíněným Cháronem.
Objevila se i vtipná myšlenka, že všechno je jinak. Na pohled nám to může připadat bláznivé, ale je přesto třeba připustit i možnost, že americké snímky Pluta jsou podvrh. Že sonda New Horizons tak říkajíc „klekla“, nyní zemdlele krouží kolem Země mezi jiným vesmírným harmapádím, a to, na co se díváme, je fake.
Ironie Měsíce
Úvaha, že je o podvrh, má racionální základ. Objevuje se stále více náznaků, že přistání člověka na Měsíci nebylo fyzikálně možné. Že všechny ty záběry amerických kosmonautů poskakujících po Měsíci byly pořízeny na Zemi. Že výrok pana Armstronga o malém kroku pro člověka, ale velkém skoku pro lidstvo (mankind) nebylo nic jiného než jakási super - ironie. Že šlo o test, jak velké lži je ochotno lidstvo uvěřit.
Výraz „mankind“ použil i šéf „plutoidního“ týmu NASA, oblečený unisex v černém saku a černé košili bez kravaty při prezentaci výsledků vesmírné sondy New Horizons. Bude to prý velká show – snímky Pluta budou přicházet na Zemi během několika příštích let. Skvělé a ve vysokém rozlišení.
A my si budeme klást třeba i vzrušující otázky – je na Plutu život? Byl? Budeme se telelit nad tím, jak je vesmír úžasný, barevný a věčný - zatímco my jsme malí, bezvýznamní a brzy umřeme? Odpověď je Ano.
Pluto jako propaganda
Pluto je americká planeta - a nejen kvůli sondě. Objevil ji v roce 1930 americký astronom Clyde W. Tombaugh, podle planety je pojmenován i legrační pes z dílny Walta Disneye. Pluto zná ve Spojených státech i mimo ně takřka každý. Má potenciál, který zůstával dlouho nevytěžen. Jeho chvíle přišla právě teď.
Snímky planety z hlubin sluneční soustavy, která je od nás tak daleko, že si to nedokážeme ani představit, mohou být mechanismem, jak odlákat naši pozornost od toho, co se děje blízko nás - a je tedy opravdu podstatné. Není tak vyloučeno, že zatímco budeme žasnout nad snímky ledovců z planety vzdálené tisíce světelných let, začne se střílet pod našimi okny.
Tagy článku