Prezident USA Donald Trump vyzval k „efektivní a účelné“ reformě Organizace spojených národů a vybídl světové vůdce, aby podepsali deset bodů z projektu, který zatím nikdo neviděl. Avízoval své setkání s nimi v New Yorku, na půdě pravidelného zasedání Valného shromáždění OSN, které bylo naplánováno na 18. září a kam Trump zamýšlí pozvat ty, kteří s ním souhlasí.
Trump má dva požadavky na OSN, které opakovaně vyjádřil po svém zvolení do prezidentského úřadu a přesvědčil o nich i britskou premiérku Theresu Mayovou. První požadavek podle jeho slov souvisí s tím, že OSN „je spíše klubem pro přátelská setkání, než vážná politická organizace.“ Druhý požadavek nové administrativy USA na OSN zazněl v dubnu na setkání zástupců pěti stálých a deseti nestálých členů Rady bezpečnosti. Tehdy Trump vysvětlil své rozhodnutí snížit rozpočet na financování OSN a zdůvodnil je v tom smyslu, že „náklady na organizaci se dostaly zcela mimo kontrolu“. Zdůraznil také, aby OSN nepočítala s účastí Američanů na programech boje proti změně klimatu.
Téměř současně byla zveřejněna informace, že ruský prezident Vladimír Putin neplánuje cestu do New Yorku na zahajující zasedání Valného shromáždění - a proto se s Trumpem nesetká. Naposledy se hlava ruského státu zúčastnila jubilejního zasedání v roce 2015, kde v předvečer začátku vojenské operace ruských vzdušných a kosmických sil v Sýrii vystoupil s řečí, která vyvolala značný rozruch.
Co to všechno znamená a o čem je řeč?
Plán přeměny světa ve prospěch globalizace
Je vcelku jasné, že se v globální politice neděje nic „jen tak“ a všechno má své pozadí. V tomto případě je podtext obzvláště hluboký, protože reforma OSN, která do značné míry souvisí s rozšířením Rady bezpečnosti, v níž o členství usiluje Německo, Japonsko a obzvláště vytrvale Indie a Brazílie, je „dalekosáhlá“ otázka.
Její příběh je následující: V prosinci 2004 se objevila zpráva jakési „Skupiny OSN na vysoké úrovni pro hrozby, výzvy a změny“ nazvaná „Bezpečnější svět: naše společná odpovědnost“ (Dokument OSN A/59/565). Jak vyplývá z poznámky tehdejšího generálního tajemníka Kofi Annana, skupina, v níž Rusko zastupoval Jevgenij Primakov, vydala po svém ročním působení mimořádný programový (a proto neanoncovaný) dokument přinášející plán globální přeměny světa pro potřeby globalizace. Aby bylo jasno ohledně „úrovně“ řečené skupiny: Spojené státy americké zastupoval Brent Scowcroft, ex-prezidentský poradce pro národní bezpečnost USA, a Norsko Gro Harlem Bruntlandová, bývalá předsedkyně vlády a šéfka Světové komise OSN pro životní prostředí a udržitelný rozvoj, a mimo jiné rovněž autorka termínu „udržitelný rozvoj“.
Čtěte ZDE: Volba předsedy OSN: Kdo vybral Slováka Lajčáka? Světová ústava - základ globální vlády. Šachová partie začala dávno. Neziskovky v první linii. Totalita v rukou bankéřů. Opravdu jsou to jen "konspirační teorie"?
Vedoucí skupiny Ánand Panjaračun přiložil k dokumentu dopis adresovaný K. Annanovi, v němž uvedl, že jmenovitě otázka reformy OSN vyvolala mezi členy skupiny největší neshody, které se nepodařilo vyřešit, nicméně nikterak to nezpochybňuje hodnotu dokumentu jako celku. V Panjaračunově dopise jsou tyto neshody krátce popsány. Zde je posoudíme na konkrétních úryvcích ze samotné zprávy, kde jsou vyjádřeny jasněji.
Ze systému kolektivní bezpečnosti „kárná hůl globalistů“
Zpráva je velmi zajímavá a mnohé odhalující. To se týká například interpretace systému kolektivní bezpečnosti z pozice „ekonomické racionality“. Rovněž tak omezení suverenity států údajnými „zájmy“ sousedů, neboli teze o prioritě vnitřních konfliktů před mezistátními a na tomto principu založené praxi „budování míru“, v níž jde v podstatě o řešení vnitřních konfliktů (dodávám uměle vyvolaných za účelem vytvoření záminky ke vměšování do vnitřních věcí) vnějšími prostředky s následným „dohledem“ z pozice globálního řízení.
Není pochyb o tom, v čím zájmu. Samozřejmě nikoliv v národním zájmu těch zemí, které takové „nápravě“ budou podrobeny.
Právě s tímto kontextem je téma reformy OSN propojeno. Nový model nemá zlepšit současný stav, ale přizpůsobit ho konkrétním záměrům: ekonomickému racionalismu (ve prospěch globalizace trhů) a omezení suverenity se zahraničním zasahováním do vnitřních věcí vybraných států.
Osvětleme si blíže, jakou epopej chce Trump spustit pod maskou reformy OSN. Nuže, čl. 245: „Od založení Rady se změnily hrozby a výzvy mezinárodnímu míru a bezpečnosti, stejně jako rozdělení moci mezi členy organizace. Avšak Rada bezpečnosti se mění pomalu... Navíc nedostatečné zastoupení široké škály členů organizace oslabuje podporu rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN“.
Čl. 246: „Od konce studené války se účinnost Rady zvýšila, stejně jako její schopnost jednat ... Finanční a vojenský příspěvek od stávajících pěti stálých členů Rady bezpečnosti ve prospěch Organizace spojených národů je ve srovnání s jejich zvláštním postavením skromný a nestálí členové Rady často nemohou vložit potřebný příspěvek pro práci organizace, jak to vyžaduje ústavní listina. Dokonce vedle použití formálního veta i schopnost pěti stálých členů zabránit začlenění nejdůležitějších otázek míru a bezpečnosti do agendy Rady bezpečnosti dále podkopává důvěryhodnost práce tohoto orgánu.“
Co je tady napsáno, pokud máme nazvat věci pravými jmény? Zaprvé, že poměr sil se změnil ve prospěch USA (samozřejmě na vrub rozpadu SSSR, který je zde vítán jako konec „studené války“). Za druhé, že nové složení Rady bezpečnosti musí odpovídat tomuto novému poměru, tj. stát se nástrojem v rukou Spojených států a jejich loutek z řad „nestálých členů“. Zatřetí, že pravomoci musejí dostat ti, kdo přinášejí pro „hegemona“ peníze a zajišťují mu potravu pro děla. Začtvrté, že právo veta v souvislosti s tím musí být zpochybněno. A zapáté ti, kteří si ho chtějí ponechat (je zřejmé, že především Rusko), musejí být upozaděni, aby nezasahovali „hegemonu“ do uspokojování jeho hegemonických potřeb a instinktů.
Trump, jak vidíme, nepřišel na nic nového. Prostě vyhrotil ustanovení této zprávy a prohlásil, že „hegemon“ by obecně neměl platit, nýbrž jen pobírat rentu ze svého hegemonismu. A sedět na balíku peněz shromážděných z vazalských daní, z nichž si většinu přivlastňuje pro sebe právem silnějšího.
Rozšíření RB jako nástroj eliminace vlivu Ruska a Číny
Nyní k novému složení Rady bezpečnosti OSN, jak si je představovali pánové Primakov, Scowcroft, Bruntland a další členové „skupiny na vysoké úrovni“. Opět cituji zprávu.
Čl. 250: „Skupina se domnívá, že rozhodnutí o rozšíření členství v Radě ... se stalo nutností. Představení dvou jasně definovaných alternativ ... modelu A a B, by mělo pomoci vyřešit, a možná ukončit, debatu, v níž se za posledních 12 letech dosáhlo malého pokroku“.
Čtěte ZDE: Agenda 21: Celosvětová tyranie jako "udržitelný rozvoj"? USA pracují na odlidnění planety. V soukolí se otáčí i Česká republika. Koho obětujeme nejdříve? Šokující vize z roku 1969
Čl. 251: „Modely A a B se týkají rozdělení míst mezi čtyři hlavní regionální oblasti, které nazýváme „Afrika“, „Asie a Tichomoří“, „Evropa“ a „Americký kontinent“.
Rozdíl mezi modely A a B, o němž, jak připomínám, psal vedoucí skupiny generálnímu sekretáři ve své „svodce“, je spíše kasuistický a není podstatný. Stálé členství v Radě bezpečnosti s právem veta se zachovalo, ale rozšíření jde na jeho úkor zavedením nových stálých a nestálých členů bez veta, při zachování zásady obecné parity „regionálních zón“: každá z nich sestává ze šesti členů Rady bezpečnosti; celkem – 24.
Globálně-elitářský konsenzus
V čem spočívá smysl? Především v „regionálním“ principu a v postupnosti reformy, a v těchto parametrech se ve skupině nevyskytly žádné neshody. Jde o plný globálně-elitářský konsensus schválený od Primakova až po Scowcrofta. Předně, Rada bezpečnosti vznikla roku 1945 na základě výsledků druhé světové války a vítězné síly se staly stálými členy. Na to se má zapomenout a přistoupit na výklad, že například stálé členství Ruska není dáno jeho velkým vítězstvím, jehož bylo dosaženo v bitvách na bojišti Velké vlastenecké války, ale jeho údajným „příslušenstvím“ k Evropě. Jde o zvrácenost hned dvojího druhu: historickou i geografickou. Rusko je euroasijská země a ohraničení na Evropu je prologem k jeho rozpadu na Evropské teritorium a Sibiř (projekt „Evropa od Atlantiku po Ural“).
No a zapomenout na válku je totéž, jako zapomenout na historii OSN a udělat první krok k jejímu přepsání. Postupně se „ukáže“, že Rusko v Evropě není samo a že „je nutné dodržovat pořadí." Buď Rusko představuje Evropu, a nebo Asii, a musí se rozhodnout, koho bude zastupovat, buď se „přidá“ k Západu, nebo na stranu konfrontace v asijské regionální zóně společně s Čínou. Následně dojde na to, že není nástupcem SSSR, ale jakýmsi „územně-historickým nedorozuměním.“ Že se neslučuje s „novým konsensem“ a vypadává ze systému „kolektivní bezpečnosti“, protože se staví „nezávisle k ochraně před vnějšími hrozbami“ bez respektu ke „kolektivní strategii.“ Že ve jménu záštity vlastního národa „poškozuje sousedy“, že za hrozby světovému řádu nepovažuje totéž, co „hegemon“ atd. Úplný seznam podmínek přijatých „hegemonem“ pro společný fond účastníků „kolektivní bezpečnosti“ najdeme na straně 12-13.
Ještě dostupnější je tatáž informace ve známějších dokumentech: v Pařížské chartě pro novou Evropu (1990), která prohlásila za kritérium „demokratičnosti“ připravenost hlásit se k „přátelství“ s USA, a v Chartě o základních právech Evropské unie (2000), kde je formulována teze o „demokratickém globalismu budoucnosti“.
Valné shromáždění OSN bez Ruska
Na závěr k otázce, proč Vladimír Putin nebude v New Yorku. Samozřejmě, že tam nepojede: není třeba, aby se účastnil diskuse o „reformě OSN“, která nesplňuje národní zájmy Ruska. A navíc, jejíž navrhovaná forma je v přímém rozporu se společnými rusko-čínskými dokumenty přijatými ve formátu ŠOS (Šanghajské organizace pro spolupráci). V deklaracích nejméně tří výročních summitů této organizace v Ufě, Taškentu a v Astaně bylo k otázce reformy OSN a její Rady bezpečnosti vždy poukázáno na to, že členové ŠOS jsou proti „vytvoření umělých časových rámců a proti urychlení variant, které se netěší široké podpoře členů OSN.“
Čtěte ZDE: OSN se inspiruje nacisty: Vraždění novorozenců - pokroková metoda zachování lidského rodu? Sociální inženýři v duchu Hitlerově. Cesta ke „klimadiktatuře“ se otevírá
Zvláště by se mělo zdůraznit, že tato pozice Moskvy a Pekingu je v hlubokém rozporu s názorem ostatních účastníků další unie, totiž skupiny BRICS. Jejich vůdci z Indie, Brazílie a Jižní Afriky se vehementně vyslovují právě pro „urychlenou“ reformu, jako by jednali v duchu známého aforismu „Kuj železo, dokud je žhavé“. Jak dopadne nadcházející summit BRICS v čínském Sia-menu? Jsem si naprosto jist, že znovu zbytečně potvrdí údajně mnohokrát prokázanou „životaschopnost“ BRICS. I její „perspektivy“ bez ohledu na státní převrat, který zosnovali Američané v loňském roce za pomoci místních kolaborantů v Brazílii.
Dovětek překladatele:
Pavlenkův článek vyšel 2. září. Ve dnech 4. – 5. září se v jihočínském městě Sia-men uskutečnil summit států BRICS, organizace, která sdružuje země s celkovou populací 2,9 miliardy lidí (42% světové populace). Deváté zasedání představitelů Ruska, Číny, Brazílie, Indie a Jižní Afriky se konalo pod heslem „BRICS: Pevná spolupráce pro světlou budoucnost“. K účasti byli pozváni i představitelé dalších pěti zemí: Guinea, Mexiko, Thajsko, Egypt a Tádžikistán.
Po summitu bylo přijato společné prohlášení, které podle ruského politologa Alexandra Nagorného lze nazvat „historickým“, jelikož je to deklarace nového světového řádu zahrnující široké spektrum otázek: od mezinárodní bezpečnosti po kulturně ideovou a hospodářsko-finanční spolupráci.
Zdroj.
Tagy článku