Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Boj o život začíná: Máme novou vládu? Ano, ale rozhodně to není ta Fialova. Hra na Ježíška. Pravda si netyká s velkou lží. Německo se už nezakecá. Pohádky pro dospělé skončily. Kdo může porazit německou unii? Narodí se nám spojenec

Boj o život začíná: Máme novou vládu? Ano, ale rozhodně to není ta Fialova. Hra na Ježíška. Pravda si netyká s velkou lží. Německo se už nezakecá. Pohádky pro dospělé skončily. Kdo může porazit německou unii? Narodí se nám spojenec

19. 12. 2021

Tisk článku

Petr Hájek uvádí na pravou míru rozšířený omyl, že máme novou vládu a pokouší se vysvětlit, že v nastávajících těžkých časech máme velkého spojence, který nás nechce drancovat jako ti dosavadní

Máme novou vládu. Bude nám vládnout pětice stran, z nichž každá nejenže nevyhrála volby, ale za vítězem – Babišovým ANO – zůstala s propastnou ztrátou. Milión voličů nemá v parlamentu reprezentaci, protože politická uskupení, která volili, se kvůli manipulativně nastavenému systému nemůže v mocenské „hře“ uplatnit. A prezident, který dlouho tvrdil, že tento vychýlený stav nedopustí, nakonec rezignoval. Takže. Máme novou vládu. 

Ale je to opravdu tak? Máme novou vládu, nebo si na to jen hrajeme? Již ta dosavadní předváděla to, co v předchozích letech ještě nechtěla většina české a moravské veřejnosti vzít na vědomí. Totiž že ve skutečnosti si už dávno nevládneme. Že sice – tak jako za dob socialismu – chodí podstatná část občanů k volebním urnám, ale na jejich většinové rozhodnutí o tom, kam by se republika měla ubírat a co by měli její zástupci v parlamentu a vládě dělat, to nemá prakticky žádný vliv. Co tedy máme očekávat od nejbližších týdnů, měsíců a let?

Je příznačné (náhoda neexistuje), že vláda Petra Fialy se dostala k domnělým mocenským pákám v okamžiku, kdy „Adventu již nakrátko a blízko blizoučko Štědrý den“. Stále ještě v naší zemi sice existuje převážná většina „pamětníků“, jíž citovaná slova básně K. J. Erbena nějak rezonují v hlavě, ale absolutní většina té většiny vůbec neví, o čem se tam mluví. Jakýpak „tajemný svátek“ ve chvíli, kdy skutečná vláda (kterou jsme my ani nikdo jiný nevolil) hodlá i samotný pojem Vánoce vymazat z hlav? 

Hra na Ježíška

Pokus Evropské komise zlikvidovat slovo Vánoce – vedle dalších základních pojmů – „jako třídu“ (slovy našich vládců, kteří se k domnělým mocenským pákám dostali po velmi podobné volební a prezidentské rošádě v roce 1948), ještě zvedl vlnku rozhořčení. Soudruzi v Bruselu proto na okamžik formálně o krok couvli, aby již brzy mohli učinit další dva "maovské" skoky „vpřed“ (Kupředu, zpátky ni krok!), po nichž nám již „hra o Vánoce“ bude připadat směšně malicherná. Ostatně není vlastně o co bojovat. Vždyť Vánoce v letech po druhé světové válce již zcela ztratily svůj původní tajemný obsah – a zůstal jen „vytunelovaný“ pojem. A zdaleka ne pouze v zemích, které po čtyřicet roků ovládal Sovětský svaz.

Nejoblíbenější křesťanské svátky v euroamerickém civilizačním okruhu se již po dlouhá desetiletí udržují pouze proto, že představují „explozi spotřeby“. Obchodníci na ně čekají jako na hlavní vlnu nákupů, jež mají vyrovnat jejich bilanci a zisky. Mnozí málo majetní lidé se fatálně zadlužují, aby jejich děti a příbuzní měli „bohatého Ježíška“ – a necítili se sociálně odstrčeni. 

Vánoce se vžily jako hra na pohádku. Jednou ročně vnesou dospělí do svých bytů uřezané jehličnaté stromy (poměrně nedávný zvyk z doby, kdy „vánoční paralýza“ právě započala) a ozdobí je blýskavými předměty nebo dokonce elektrickými žárovkami. Televize bojují o to, která z nich přinese nesledovanější pohádku ve svém programu (aby na ni mohla „navěsit“ nejvíce reklam na spotřební zboží, protože hned po tomto výbuchu spotřeby následuje další v podobě „novoročních výprodejů"). A jen menšina malých dětí žije v představě, že jim dárky pod stromeček přinesl Ježíšek (Santa Klaus, Děda Mráz), aby pak zažily hluboké rozčarování, když se od kamarádů dozvědí „pravdu“. 

Čtěte ZDE: Zelený Pol Pot: Levičácké elity zešílely. Green Deal, covid a kulturní revoluce. Oteplilo se až zuby drkotaly. Návrat do prvobytně pospolné společnosti? Jde již opravdu do tuhého. Zvedněme hlas

Hra na pravdu

Pravda je to ovšem sporná – právě tak jako všechny dosavadní „revoluční pravdy“ v probíhající demontáži naší dvoutisícileté civilizace. Menší část menšiny, která se nepodvolila, a její základní principy v sobě ještě nedovolila pohřbít (podvolená většina jim s trochou tolerantní útrpnosti říká „věřící“), je přesvědčena o opaku. Dárky podle ní totiž skutečně – ne jen o Vánocích – přináší Ježíšek. Bohočlověk, který se narodil z Panny Marie v Betlémě zázračným vtělením jedné části trojjediného Stvořitele (Božího syna), je tím, od Něhož všechno pochází: cokoli v životě dostaneme, je dar, o nějž se – tu více, tu méně – musíme zasloužit. Všechno jsou Ježíškovy dary. 

Z tohoto hlediska je „pravda“ o tom, že si dárky ve skutečnosti dávají lidé (rodiče dětem atd.), kruciální lží, již ovšem, většina (byť teprve relativně nedávno) přijala za pravdu, neboť je to pravda pohodlnější. A člověk zbavený duchovní kotvy (mnohdy ale i ten, který se domnívá, že ji nadále má) udělá vše pro pohodlnější řešení své pozemské existence. Teprve když mu opravdu teče do bot, obrací oči k nebi (aniž ví proč), vykřikuje jěžíšmarjá! (aniž tuší, že je to svatokrádežné), ba dokonce se v hrůze pomodlí (aniž ví ke komu). A mezitím duchovně vyprázdněnou civilizaci obsazuje hluboce věřící lid falešného proroka a nevěřící i věřící jen nevěřícně zírají, jak jejich vlastní vládci (škrtajíce ze slovníku Vánoce, Maria a Josef) jim otevírají dveře – ve hře na pravdu, která je lží. 

Hra na vládu

Úplně stejně je tomu ve hře na vládu, která poslední adventní víkend (Advent = očekávání Ježíšova narození) domněle převzala mocenské páky v naší zemi. A jak patrno, vůbec nesejde na tom, že v jejím čele stojí člověk, jenž se počítá k „věřící“ menšině. Není na tom ostatně nic nového. Jeden z klíčových architektů záměrného zničení klasického politického systému (vyvzdorovaného na „posvátném“ nevěřícím Václavu Havlovi v devadesátých letech Václavem Klausem), „otec“ bruselské taškařice s názvem TOP 09 Miroslav Kalousek o sobě rovněž tvrdíval, že je katolík. Ba stále to o sobě tvrdí i „záhadně vysvěcený“ kněz Tomáš Halík, jehož hvězdná chvíle přišla až poté, když vatikánská zednářská mafie skandálně „odstřelila“ papeže Benedikta XVI., a na Petrův stolec dosadila cynického jihoamerického marxistického „praktika“ Jorge Bergoglia. A... a nic.

Jak za situace, kdy je vše v našem světě vzhůru nohama, by se tomu mohl vyhnout tisíciletý český stát? Do Strakovy akademie (sídla vlády) s „požehnáním“ nevěřícího prezidenta napochodoval „věřící“ premiér. Jako zázrakem. Vánoční pohádka, nikoli dar v pravém slova smyslu (i když o něj jistě také jde, ačkoli je možná jen dalším pokušením nelegitimní moci). Je to však pouze hra na vládu, lež, kterou většina akceptuje jako pravdu. Ve skutečnosti Petr Fiala a jeho ministři jsou toliko převodní pákou bruselské vlády, jež je převodní pákou německého imperialismu. Naší vládou je tedy ve skutečnosti ta nová německá, která se "nezakecá". Která již nebude předstírat, že jí nejde o zničení evropských národních států. Otevřeně říká, že chce na kontinentě vytvořit bez tanků německé impérium, o něž dvakrát neúspěšně usilovali její předchůdci. A náš nový ministr zahraničí volá po konání pravidelného sjezdu Hitlerových "ublížených" v našem státě.

Proč za této konstelace vůbec vést spory o nějakého českého ministra – zvláště je-li představitelem strany, která je z Německa přímo řízena – a má v názvu, opět již zcela otevřeně, loupež a vraždění jako své motto? Podvodná hra na vládu je tím naopak dokonale demonstrována. Jsme tam znovu - a bez obrany.

Čtěte ZDE: Báječný nový svět: Realita překonává klasiky utopií. Na cestě do otroctví podle Schwaba. Základem je změna jazyka a lidského myšlení. Pokuty a vězení pro neočkované a ideozločince jsou již realitou. Kolik je 2 + 2?

Boj o život

Čekají nás dny, týdny a měsíce (roky asi v tomto podivném „konkubinátu Pěti prodejných" sotva, budou se rvát o kořist), kdy hra skončí. Hra na život v (nezaslouženém a prací nepodloženém) blahobytu fakticky skončila již před dvěma roky Operací covid. Současně s ní odstartovala drtivá ofenzíva těch, kteří covidismus rozpoutali jako ouverturu svého Velkého restartu tyranie a otrokářství. Jedním z hlavních nástrojů je takzvaný Zelený deal, o němž nový premiér již prohlásil (když předchozího parlamentním usnesením donutil jej v Bruselu podepsat), že jej prostě musíme akceptovat. Řekl čistou pravdu. Postavit se proti by mohla pouze suverénní vláda samostatného státu: nemáme ani jedno z toho. 

Absurdní ceny elektřiny v zemi, která je přitom (především „díky komunistům“ za předchozího režimu) ve výrobě elektřiny z jádra prakticky jako jedna z mála v Evropě soběstačná, jsou toho dokonalým příkladem. Máme sice energie dost, takže by se náš stát mohl tomu uměle vytvořenému šílení s manipulovanými cenami vyhnout, ale místo toho ji „přes burzu“ fakticky dodáváme do Německa. To stačilo mezitím (skrze pro sebe fantasticky výhodně nastavené euro) vycucat ekonomiku většiny evropských států, takže má dostatečné „polštáře“, aby zelené šílenství vydrželo s nejmenšími ztrátami – a s nejmenším rizikem sociální vzpoury - poměrně dlouho. 

Adventu již nakrátku…

A tak je to v podstatě se vším: povinným očkováním genetickým mixem počínaje (dřív nebo později je u nás rovněž zavedou), konče zchudnutím převážné části populace, která po těch morbidních vakcinačních experimentech na lidech zbyde – a nebude mít nejmenší starost o věci veřejné, protože bude doslova bojovat o přežití a každodenní "chléb náš vezdejší", který, jak se mylně domnívá, jí přinášejí Babišovy pekárny.

Hra na život skončila, začíná boj o život. Jak dopadne, zčásti přesto všechno pořád ještě záleží na každém z nás. Na vládě ani v nejmenším. Tedy pokud jde o tu, která právě nastoupila do Strakovky, nikoli do Bundestagu. O tu jedinou jde. Opět se budeme muset utkat s Německem, které po dvou porážkách ve světových válkách nyní vítězí i bez kanónů. Ostatně válka je také na spadnutí - jako tenkrát.

Dokud si budeme myslet, že se o sebe dokážeme postarat vlastními silami - tím méně ve spojení s některou velmocí (EU, NATO) - kráčíme s celým naším státem k tragickému konci.

Jenže my naštěstí nejsme sami. Za pár dnů se nám opět narodí náš skutečný spojenec. I když to většina má jen za vánoční pohádku. Bude proto o to větší odpovědnost na těch, kdo dosud „udržují spojení“. Asi to vakcinační a hospodářské zlo muselo přijít, aby "nevěřící" společností něco konečně patřičně otřáslo. A když ani toto nepomůže? Pak se děj vůle Páně. Jako tak často v dějinách.

Všechno ale na Něm nechat nelze. Prozřetelnost pomáhá připraveným a odhodlaným. Možná bychom právě o tom v těchto dnech měli přemýšlet víc než kdy dříve.

Jinými slovy: přeji všem hluboký zbytek Adventu.

Ostatně soudím, že Evropská unie musí být zničena.




Tagy článku

Doporučujeme

Model 11. září počesku pokračuje: Oficiální verze má čím dál větší trhliny. Záhada dopisu na rozloučenou. Jako pas teroristy Atty? Opravdu se Kozák přiznal ke klánovické vraždě? A co Bílý dům? Čeká nás rok velkých změn?

Model 11. září počesku pokračuje: Oficiální verze má čím dál větší trhliny. Záhada "dopisu...

Rusové, Evropané i Američané mají stejného nepřítele: Globální satanismus. Trump a Carlson jako tým do ringu. Vrací se na scénu i Steve Bannon? Donald už sestavuje budoucí vládní tým. Blíží se v USA výbuch ohnivé bouře?

Rusové, Evropané i Američané mají stejného nepřítele: Globální satanismus. Trump a Carlson...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky