Za oponou rachotu propagandy: Vláda spěchá likvidovat vše nebruselské. Na řadě je Svaz pro uchování národní paměti. Pět miliónů vzít Bojovníkům za svobodu. Pět miliard poslat navíc do Bruselu
Jiří Kobza upozorňuje na jeden z příkladů, jak se Fialova vláda ve stínu ukrajinské krize vypořádává se svými ideovými oponenty, zatímco na zájmy dramaticky chudnoucí české veřejnosti zvysoka kašle
Celý veřejný prostor nyní zakrývá opona nepřetržitého mediálního rachotu o událostech na východě Evropy. V jejím stínu vláda pracuje na likvidaci všeho, co nepodporuje její ideologickou „zaťatost“. Aby, až se občané zanedlouho probudí opět do reality, měla „uklizeno“.
Poté, co Fialova vláda zcela nezodpovědně shodila státní rozpočet navržený vládou předchozí, a uvrhla zemi do zbytečného a dlouhého rozpočtového provizoria, bylo jasné, že nový rozpočet využije i k politickým operacím a restrikcím.
Jednou z těch méně nápadných, ale ve svých důsledcích zcela zásadních, je snížení finančního příspěvku Českému svazu bojovníků za svobodu z dosavadních 6 milionů korun ročně na pouhý 1 milion korun českých na rok 2022,
což je zcela a doslova likvidační krok vůči této organizaci. Přitom od loňského roku se neudálo vůbec nic, co by tuto rozpočtovou změnu ospravedlňovalo.
Na kamarádíčky peníze jsou
Jde o krok jednak nelogický, ale hlavně neoprávněný, nespravedlivý a čistě politicky (a možná i osobně) a ideologicky motivovaný. Krok, který rozhodně nelze odůvodnit snahou o šetření veřejných výdajů, protože z hlediska celkového objemu veřejných financí jde o naprosto marginální částku v řádu tisícin promile. Přitom na svou vlastní činnost si vláda přidává desítky a stovky miliónů – jen aby zaplnila „trafiky“ pro zástupy svých kamarádíčků.
Vládní poslanec Jakub Janda (ODS) navrhuje dokonce odebrat Svazu i ten poslední milion – a nechat jej úplně bez podpory ze strany státu, na nule, na mizině. Smyslem očividně je cíleně a nenávratně poškodit Český svaz bojovníků za svobodu, jeho členy a v podstatě tak zcela ochromit jeho činnost.
Zbavit zemi paměti
Zjevně jde i – nebo spíše hlavně – o pokus zlikvidovat organizace pečující o odkaz odboje proti německé okupaci a nacismu. Český svaz bojovníků za svobodu je organizací sdružující občany (či jejich potomky), kteří nasazovali (a často i přímo položili) své životy v zájmu fyzického přežití československého státu a jeho obyvatel – nejčastěji v boji s německou okupací během druhé světové války.
Jde o desítky let existující a velmi aktivně pracující organizaci,
která má tisíce členů a která vyvíjí mnoho různorodých potřebných aktivit.
Pořádá po celém území České republiky každoročně řadu pietních aktů připomínajících památku hrdinů boje za naší národní svobodu, zejména ve druhé světové válce, pečuje o válečné památníky a o válečné hroby.
Dlouhodobě rozvíjí vzdělávací a přednáškovou činnost. Provozuje Památník českého odboje let 1939-1945, kde přímý účastník Pražského povstání a místopředseda svazu, Emil Šneberg, provází návštěvníky, zejména středoškolskou mládež, prostorami bývalé mučírny pražského Gestapa, což doplňuje přesvědčivým výkladem očitého svědka tehdejších tragických událostí. Dalším důležitým posláním Svazu je i to, že pečuje o naše dosud žijící válečné veterány a hrdiny odboje, zejména toho protiněmeckého.
Bruselu navíc pět miliard
Finanční podpora Českého svazu bojovníků za svobodu je tedy jednoznačně ve veřejném zájmu – jakožto podpora organizace, jejíž význam pro uchování nezkreslené historické paměti a duchovní integrity našeho národa je nezastupitelný.
Jenže ono novým ideologům ve Strakovce vadí také to, že Svaz působí přímo proti stále silnějším snahám o přepisování výsledků druhé světové války, o falšování našich moderních dějin a o rehabilitaci německého nacismu, že posiluje vlastenecké tradice a národní sebeuvědomění.
Především proto se bojovníci za svobodu v posledních letech opakovaně stávají terčem nevybíravé, v podstatě už permanentní, útočné mediální a politické kampaně, která má za cíl úplné podlomení a ukončení jeho činnosti.
Jiné organizaci s podobným zaměřením, Československé obci legionářské, přitom vláda v rozpočtu na letošní rok navrhuje poskytnout provozní dotaci
v nezměněné výši, tedy šest milionů korun. Což, mimochodem, také není příliš mnoho – ale, každopádně, podíl obou těchto organizací na státních rozpočtových prostředcích by měl být minimálně rovnocenný.
Těch „chybějících“ 5 milionů lze snadno přesunout z položky „Odvody do rozpočtu Evropské unie“ – kterou Fialova vláda navrhuje oproti loňskému roku bezdůvodně navýšit o 5 miliard korun! „Koho chleba jíš…“.
Těch 5 milionů korun je tak jejím celkovém, neúměrně vysokém a předimenzovaném objemu ve výši 60 miliard (!) korun naprosto bagatelní částka.
Lež má krátké nohy
Jestliže vláda chce takovýmto nedůstojným způsobem zacházet s hrdiny naší minulosti, jak potom chtít po mladých generacích, aby měly alespoň základní ponětí o historických kontextech, hodnotách a smyslu přežití našeho národa?
Jenže o to vládě nejde, jde jí o pravý opak: Národní kulturu a kontinuitu nechat rozplynout v bezbřehém amalgámu „evropštiny“, v níž zanikne ponětí o skutečném, nikoli falšovaném charakteru dějinných událostí naší země a jejich aktérů.
Jenomže nepodceňujme nastupující generaci. Sebevražedná bruselská politika „zelené chudoby“ spolu s důsledky dalších protiruských sankcí, brzy otřesou naší společností. A protože vláda pro naše občany nedělá vůbec nic, velmi rychle se to dotkne i mladých generací. Budou spolu se svými rodiči a prarodiči vystaveny dramatickým existenčním výzvám – a rychle se probudí z ospalé náruče spokojenosti se svými Erasmy a materiálním blahobytem, jehož se jim po třicet let dostávalo.
Nastanou časy chudoby, která nutně obnoví kritický rozum. Čím víc budou mocní těmto lidem lhát, tím dříve se postaví proti lhářům.
Tagy článku