Vítejte ve třiadvacátém, přátelé Protiproudu, nepodvolení! Pokud vám není jasný smysl úvodního obrázku na místě naší tradiční koláže, není to jen proto, že nejde o koláž. Jde o fotografii, kterou jsem pořídil 28. září 2009 – a jež je svým podtextem a jistou „prorockou linkou“ příznačně (skoro až přízračně) záhadná a současně nečekaně aktuální. Nikoli však svou určitou prvoplánovou ponurostí. Naopak: Jsou na ní totiž vidět dvě Slunce, obě v mlhavém oparu. Které je skutečné, a které jen (optickým) klamem, fata morgánou?
Na obrysech letadla nevidíme státní znaky, prozradím tedy, že patřily malému ale významnému státu Vatikán. Toho horkého podvečera totiž odlétal z Prahy papež Benedikt XVI. V té chvíli ještě nikdo netušil, že za čtyři roky ho zednářská klika (po II. Vatikánském koncilu v šedesátých letech postupně zcela ovládla kurii) donutí odstoupit. A dosadí na Petrův stolec marxistu a zednáře kardinála Bergoglia. Podle středověkého proroctví posledního papeže před nástupem antikrista – coby začátek dramatických pozemských procesů vedoucích ke konci věků.
Pro nevěřící většinu aktuální západní společnosti samozřejmě nic podstatného – samé hloupé pohádky a směšné konspirační teorie. Ta dvě Slunce na fotografii – jedno zamžené, ale ještě zářící, a druhé vynořující se z „temnot“, ač zcela falešné – naši dobu však nakonec i pro ně dosti přesně charakterizují.
Odstraněný papež Benedikt XVI. zemřel v poslední den roku 2022. Dnešního dne, prvního v roce 2023, tak už vládne Vatikánu jen ten poslední papež – a mnozí (nikoli všichni) si možná kladou otázku, není-li to právě onen antikrist, nebo temná postava, jež mu má „připravit cestu“.
Čtěte ZDE: Fialová mezihra: Budeme se měsíc tvářit, že se vlastně nic neděje? Mafie maká na plné obrátky. Tady, v Bruselu i za oceánem. Veřejné nepřátele je třeba zlikvidovat. Strach z nepodvolených má důvod. Začneme hezky od podlahy
Víc, než si myslíme
V každém případě je Benediktova (Ratzingerova) smrt v poslední den roku stejně symbolická jako jeho narození (na Bílou sobotu Velikonoční). A nikoli náhodou si ČT okamžitě pospíšila, aby v „redakčním nekrologu“ zemřelého okamžitě pošpinila (ten skandál, že jako každý Němec byl v sedmnácti letech odveden do wehrmachtu!). Kardinál Ratzinger byl ale rozporuplný úplně jinak: v šedesátých letech aktivně asistoval zničujícímu II. Vatikánskému koncilu, který kromě jiného (záměrně) otevřel dveře církve všem možným pedofilům, jejichž zrůdné sexuální zločiny se až po desetiletích začaly dostávat na světlo – aby Církev pošpinily a odváděly od ní znechucené zmanipulované věřící.
Jako papež si však tento „malý velký muž“ svou vinu uvědomil – a začal pracovat ve zcela opačném gardu (proto ho ČT, zdejší globalistická „odvelená destrukční jednotka“ Bruselu a Washingtonu tolik nenávidí, zatímco aplauduje „lžipapeži“ Františkovi) – viz jeho text z dnešního poledne. Jenže už bylo pozdě. Benedikt to vzdal – a rezignoval. Zůstane patrně ještě dlouho pečlivě skrývaným tajemstvím, jakými metodami ho k tomu přinutili – ale určitě nešlo o jeho domněle chatrné zdraví, oficiální důvod abdikace – žil ještě téměř celou další dekádu. Nesuďme jej však, od toho je tu Ten, který Jest.
Bývalý prezident Václav Klaus (nominálně není katolík) reagoval na jeho smrt zcela autenticky těmito „prorockými“ slovy:
„Odchod papeže Benedikta XVI. z pozemského světa je obrovskou ztrátou. Byl posledním z velikánů 20. století, který celý život (přesnější by asi bylo celý svůj papežský život, pozn. PH) bojoval za staré dobré hodnoty. Končí tím jedna etapa vývoje lidské společnosti.
Ještě v dubnu jsem mu blahopřál k 95. narozeninám. Napsal jsem mu, že i když svůj post ve Vatikánu už vyklidil, pro mnohé z nás je papežem stále. Napsal jsem mu, že pro mne zůstává hlavním symbolem souboje normálního světa s moderním pokrokářstvím.
Bude nám všem chybět mnohem víc, než si v tuto chvíli myslíme.“
Čtěte ZDE: Advent připomíná, že zázraky se dějí: Bruselané v Bratislavě skončili. Kdy u nás? Německá popelnice číslo 17, aneb protektorát na druhou. Už to leze ven: Bidenův syn se podílel na vypuštění covidu. I na naši mafii se vaří voda
Když se hadi svlékají…
Je obtížné v takové chvíli hovořit o „banalitách“, které nás obklopují, ničí – a budou se v nadcházejícím roce pokoušet definitivně zničit zbytky „starého světa“ (pokud se JIM nepodaří zničit svět jako takový – viz Zjevení sv. Jana známé jako Apokalypsa). Jsem samozřejmě poslední, kdo by „prorokoval“ konec světa, velmi dobře vím, že „o Tom Dni“ neví nikdo, jen Stvořitel. Ale také platí evangelijní upozornění Bohočlověka svým následovníkům, že podle jistých znaků se příchod „začátku konce“ ohlásí. A pokud nebudou slepí, budou je moci vnímat a předvídat právě tak, jako pučení do květů ohlašuje příchod jara.
Je samozřejmě skandální, že se „uchvatitel Bergoglio“ (takřečený papež František) dnes modlil za Benediktovu duši – a povede jeho pohřební obřady. Ale současně je to vlastně dokonalé, když Zlo je přinuceno se přetvařovat i před „velebností smrti“ a asistovat tajemné cestě, na kterou jím „popravený“ protivník vykročil, aby stanul před posledním soudem. Je v tom něco z osudu Ježíška, jehož příchod jsme před pár dny slavili, že na konci Vánočního týdne odejde ze světa ten, který asi jako poslední ve Vatikánu stál v cestě aktuálně poslednímu (marnému) pokusu o zničení Církve, kterou Spasitel před svou popravou ustanovil.
Je samozřejmě skandální, že premiér totalitní vlády Petr Fiala (nominálně katolík) napíše k Benediktovu skonu vskutku posměšně: „Papeže Benedikta XVI. jsem si velmi vážil. Mám rád jeho teologická a filozofická díla, patřil k předním intelektuálním osobnostem naší doby. Jeho velikost ukazuje i jeho rozhodnutí odejít z papežského stolce.“ No fakt, on to dokonce naplno řekne: Je skvělé, že se ho podařilo odstranit – a že nedělal potíže. Ale současně to nad jiné přesvědčivě ukazuje duchovní prázdnotu „uchvatitele moci“ v naší vlasti. I jeho zapojení do širokého spiknutí proti křesťanské civilizaci, jehož aktuálně nejviditelnějším projevem je válka Západu proti Rusku. Prostě když hadi svlékají kůži, už mají připravenu novou, ještě pevnější.
Čtěte ZDE: Těžký úkol pro zrádce: Jak konečně zavřít ústa nepodvoleným? V řadě od Heydricha k Jourové, Rakušanovi, Černochové a Fialovi. Smějící se bestie. Smích staví armády i z dětí. Hrůza z toho, že se nebojíme. 50 odstínů doby
Všechno dobře dopadne
Ta dvě Slunce přesně symbolizují dilema, které právě prožíváme, a do něhož odchod Benediktův dokonale zapadá. I to, že ještě den před „Velkou cestou“ do Věčnosti stačil odsloužit svou poslední mši, poslední fyzické setkání s Kristem.
Ptát se, jaký bude přicházející rok, je v tuto chvíli vlastně málo podstatné. Žasnu nad mnoha komentáři (dokonce i v „alternativních“ svobodných médiích), kde si autoři odvažují předpovídat. Že to neřekli o pár dnů dříve? To to nevěděli? Nebo si to schovávali až na ten pravý okamžik, kdy mnozí znavení po „oslavách“ Nového roku nebudou příliš vnímat? Nebo se tím „modlí“, jako Bergoglio?
My, mnozí (nikoli všichni, jak svatokrádežně dál postuluje většina českých kněží při mši – na Slovensku, Pán Bůh zaplať, již ne), víme: Všechno dobře dopadne. Ateističtí „věřící“ (ateismus není samozřejmě nic než víra, jen obrácená do „negativu“) tomu historickému optimismu nemohou plně porozumět. Bergogliové celého světa tomu porozumět nechtějí, protože doufají v opak.
Všechno dobře dopadne. Ale než se k tomu „propracujeme“, bude to bolet.
Ale o tom až zítra. Až nás začnou válcovat „majitelé klíčů“ všedními dny, jejich penězi, válkami, jejich uměle „stvořenými“ krizemi, jež mají člověka uvrhnout do nejhlubšího otroctví. Dnes ještě ne. Dnes ještě v modlitbě rozjímejme.
Řečeno s Vítězslavem Nezvalem:
Dnes ještě zapadá Slunce nad Atlantidou.
Tagy článku