Provizorium je zatímní stav věcí, odchylka od řádu. Už od sarajevských výstřelů žije Evropa (a s ní svět) v dlouhodobém provizoriu. Zvyk je železná košile, praví přísloví. Jiné mluví o šibenici a konstatuje, jakou sílu zvyk má, že si i na ni (na tu šibenici) člověk zvykne. I svět si zvykl. Zvykl si na bolševismus, nacismus, dvě světové války, miliony mrtvých, otřesy finanční, ekonomické, politické, migrační i covidové, takže tento stav nepovažuje už skoro nikdo za nenormální a zatímní ani odchylku od řádu.
I po tři generace trvající západoevropský blahobyt, zrovna se blížící ke konci, dosvědčuje existenci provizoria. Astronomická zadluženost oněch blahobytných států svědčí, že jejich blahobyt, jako i ten náš postkomunistický, byl na dluh. Že i oni uvízli v provizoriu, a to už i v době, kdy jsme ještě zpoza socialistických drátů ten jejich blahobyt (na dluh) obdivovali.
Obkličování
Měli jsme také zato, že onen na odiv stavěný blahobyt je důsledkem píle a pracovitosti i jakési vyšší ideje, vyjadřované slovy demokracie a humanismus. Později jsme zjistili, že i tato slova podléhají opotřebení a tahají za uši - a že i to je opět jen provizorium.
Jistě, i v ruštině je slovo provizorium známé. Mít kolem hranic rozeseté vojenské základny i s raketami, je už pořádná „odchylka od řádu“. Přidá-li se k této „raketové odchylce“, jejíž původci jsou až zpoza Atlantiku, ještě agresivní “majdanský“ apendix, vyzbrojovaný a popouzený proti Rusku těmi za Atlantikem, je nutné jednat!
Obkličování Ruska základnami ukázalo, že nejde o pochybnou doktrínu z 19. století, z doby anglického imperialismu, mluvící o „zadržování“ a „zatlačování“ Ruska, ale o snahu totálně Rusko zlikvidovat - i za cenu jaderné války. Barometr nenávisti k Rusku vždy ukazoval o mnoho stupňů víc, než byl „normál“. Proč tomu tak je a odkud vychází ta urputná snaha o jeho likvidaci? Z jakých podzemních slojí, z jakého dračího doupěte vylézá na denní světlo? A jaká je příčina té nenormální až šílené rusofobie? Té předimenzované zloby? „Americký sen“ je u konce. „Říše dobra“ skomírá ekonomicky, politicky, morálně i na nedostatek sebereflexe.
Čtěte ZDE: Nesvatá aliance nenávisti: Hitler – Polsko – Amerika. Proč má být Rusko zničeno? Svět se přepóloval. Bolševici se přestěhovali do Washingtonu. Lavrov: „Promiňte, že jsme obklíčeni“
Amerika - Babylon před pádem
Odhadnout hranice svých možností ani reálný poměr sil neumí. Porovnání americké a ruské výzbroje v nekonvenčních zbraních, které zveřejnil americký odborník na zbraňové systémy publikující pod pseudonymem The Saker, vyvolává u značné části americké veřejnosti šok. Jeho informace je připravují o jeden mýtus za druhým. Jedním z nich je mýtus o neporazitelnosti Ameriky, druhý o nedotknutelnosti jejího území. S ironií reprodukuje Saker některé duchaplné výroky amerických „mluvících koňů“ typu: jen ať si zkusí, nakopeme jim prdel, nebo: na letadlových lodích jim (Rusům) dovezeme válku k jejich břehům…
K těm letadlovým lodím Saker podotýká, že v případě konfliktu by se U.S. Navy snažila ukrýt je co nejdéle, neboť ruské nekonvenční zbraně jsou na takové úrovni a letadlové lodě takovým cílem, že během krátké doby by šly ke dnu. Což by pro americkou veřejnost byl nevídaný šok. Letadlové lodě svůj úkol splnily ve válce v Tichomoří. Dnes mohou sloužit jen jako psychologický nátlak na malé slabé země, ne na Rusko. Další cíl, stejně zranitelný, jsou americká velkoměsta na pobřeží Atlantiku a Pacifiku, ve kterých žije 40 % americké populace.
Čtěte ZDE: Válka s Ruskem: Na otevřený konflikt nemají Spojené státy včetně zemí NATO. Už i pokus "do posledního Ukrajince" ztrácí příznivce. Nikoli čísla, ale realita. Expertní závěr: V přímém střetu Rusko rychle vyhraje. Fiala ale dál bubnuje...
Saker zmiňuje i různé typy ruských raket (a nejen raket) včetně balistických, které mohou létat jak přes severní, tak přes jižní pól a jejichž rychlost je taková, že ani nejlepší americký radarový systém není schopen je včas zaznamenat. Podotýká, že co se nekonvenčních zbraní týká (v případě konfliktu budou rozhodující), Amerika zaspala a za Ruskem zaostává o deset roků, přičemž zbraně jaké má Rusko, nejsou v Americe ani na rýsovacích prknech.
Ale ještě další varování a mnohem vážnější přichází na adresu Ameriky: „Ameriko, měla jsi všechno, svobodu, moc, slávu, bohatství, úrodnou zemi, ale pro své zločiny nebudeš mít nic. Všichni tvoji přátelé a spojenci tě opustí, zůstaneš sama a chudá, Ameriko, Babylone!“
Každý může hádat, odkud toto varování přichází.
Čtěte ZDE: Noemova archa světové ekonomiky: BRICS otevírá brány malým i velkým. Západ se zmítá v křeči. Přímé ztráty ze sankční komedie ho přijdou na 400 miliard dolarů ročně. Rolling Stones Vladimír a Dmitrij hrají nový rock’n roll
Pokojný rozpad Unie, nebo občanská válka?
Americe dochází čas. Má tři cesty jak sestoupit z piedestalu slávy. První je nejschůdnější a nejbezpečnější: poklidný odchod jednotlivých států z Unie. Nejschůdnější proto, že každý ze států má svůj parlament (Kongres), finance, administrativu, soudní systém, policii a hranice. Stalo by se tak administrativní cestou bez drastických otřesů. Nedávno se takový pokus stal v texaském Kongresu, odkud demokratické husy, aby kongres byl neusnášeníschopný, odletěly za hlasitého kejhání do Washingtonu. Tak se podruhé v historii stalo, že kejhající husy zachránily Kapitol!
Jak se však situace v Unii bude horšit, odstředivé tendence budou sílit, a jakmile první stát oznámí vystoupení z Unie, spustí se dominový efekt.
Je pravděpodobné, že vláda ve Washingtonu se bude snažit za každou cenu a všemi prostředky rozpadu zabránit: Občanská válka je ale horší než válka s vnějším nepřítelem…
Čtěte ZDE: Balancování na hraně zániku civilizace: Z Moskvy zaznělo dosud nejvážnější varování Západu. Pokud rakety USA zasáhnou ruské území, přijde drtivá odpověď na "řídící centra". Neumí, nebo záměrně nechce Washington rozumět?
Třetí cesta je lemována stržemi a propastmi, a proto nejnebezpečnější. Přísloví o dodělávající kobyle je známé. Konfrontace s Ruskem by byla tím nejbláznivějším, nejšílenějším nápadem, po němž by zbyla jen nostalgická vzpomínka nemnohých na zašlou slávu jedné supervelmoci.
Korpus za Atlantikem je vysátý a před zhroucením. A tak se cizopasníci poohlížejí… Jsou i ochotni vyměnit dolar za jüan, ostatně to byli oni, kdo přesunutím výroby zpoza Atlantiku do „Země středu“ stvořili asijskou supervelmoc.
Vstal Hitler z mrtvých?
Od doby, kdy marxismus a oligarchové koexistují v jednom čínském pytli, se může zdát, že takováto symbióza bude fungovat neomezeně dlouho, ale cizopasníci za Atlantikem vědí, že i toto je provizorium, a že nakonec v čínském pytli jedna ze stran převáží, takže si musí pospíšit, než se korpus za Atlantikem zhroutí totálně. Stejná DNA i mentalita je osudově předurčují ke spojení s menší, v mnoha ohledech však vlivnější skupinou „koexistenčního“ pytle, sdílející stejnou „ideologii“ jako jsou cingi-lingi a touha po moci.
Čtěte ZDE: Západ provokuje a zvyšuje sázky: Dostaveníčko poblíž Hitlerova doupěte. Americké stíhačky vzlétly z ČR. Rusové postupují na Donbasu na Slavjansk. Nové důkazy o zločinech kyjevských nacistů. Uvaří nás ve vlastní šťávě?
Tato skupina je někdy pejorativně, jindy obdivně, nazývána oligarchy. V případě Číny a Ruska by tato skupina, až přijde čas, měla zafungovat jako trojský kůň uvnitř hradeb. Síla peněz je velká, síla charakterů (často) slabá. Kapitál je nebezpečnější než dvě armády stojící proti sobě, řekl jeden z Otců zakladatelů Spojených států. Kapitál, zkorumpované charaktery a propracovaný systém intrik jsou nejsilnějšími zbraněmi „Říše dobra“ za Atlantikem v cestě za úspěchem. Amerika válčí ráda, ale nejraději cizíma rukama - jako právě teď na Ukrajině.
I sliby patří do arzenálu této války. Slíbit se dá vše a každému. Panu Zelenskému na Ukrajině přímou vojenskou pomoc i členství v NATO a EU, a Číně pak to, že po Sibiři může místo ruského medvěda běhat medvěd čínský. To ve chvíli, kdy ruská síla bude skrze systém intrik tajných služeb podvrácena natolik, že ruský medvěd na Sibiři může být vyměněn za čínského a evropské Rusko bude (konečně, tak dlouho to plánují!) rozděleno do tří gubernií bez síly a jakékoli ambice. Sibiř pak prý zůstane jako samostatné území, určené pro surovinové využití.
Skoro se zdá, že Hitler vstal z mrtvých!
Čína, jako jedna z nejstarších světových civilizací, má ovšem tolik zkušeností, že legendu o čínském medvědu na Sibiři, vnímá jako smrtící vábení Odysseových lodníků mořskými Sirénami. Ne tak dočasný hrdina a miláček Západu z Ukrajiny, který vábení Sirén uvěřil. Po utrpěném šoku obvinil Západ z nicnedělání a porušení slibu (?), což ovšem nebylo moc chytré, protože tím nepřímo potvrdil, co mu Západ slíbil. Vojenské zapojení se však nekonalo. Málo má tenhle pán z Ukrajiny zkušeností, nezná souvislosti ani pravý stav věcí - a už vůbec neví, jak to v anglosaské diplomacii chodí.
Čtěte ZDE: Hlas (necenzurované) Ameriky: Dolar čeká pád. Nahradí ho „plynový“ rubl krytý zlatem? Nejde jen o topení. Bez hnojiv vypukne hladomor. Nákupní horečka už i v Německu. Sankce jsou bumerang. Co způsobí v USA?
Červená linie
Šok se nevyhnul ani uctívačům pruhů a hvězd. Co naplat, sešup se už nedá ututlat. Ne ruská, ale americká prestiž konfliktem utrpěla. Vnitřní slabost Ameriky je známá už delší dobu; teď svět poznal i její slabost vnější. Ameriko, zůstaneš sama a opuštěná a nikdy se už na ten svůj kopec slávy nevrátíš. Kam se potom tvoji uctívači, chuďátka, nebožátka, vrtnou?
Představy o podmanění Ruska vyvrcholily za éry poznamenaného Gorbačova, respektive srandymilovného báťušky Jelcina, kropícího kolo letadla. Když přijel, vždy byla legrace. Zábavný chlapík a vstřícný! Měli ho rádi (jak by ne)!
Když ale ani poznamenaný Gorbačov, ani vstřícný báťuška Jelcin nedokázali naplnit zámořské představy o naplánované budoucnosti Ruska, zinscenovali na Ukrajině (do té doby neutrální) „majdanovský převrat“. Za babku. Dle vlastního přiznání stál "jen" 5 miliard dolarů.
Čtěte ZDE: Skutečná příčina války na Ukrajině: Nord Stream 2. Nesměl být spuštěn za žádných okolností. Nešlo jen o byznys. Hrůza z propojení Německa a Ruska je v USA přímo mystická. Rozděl a panuj – o to šlo
Po „Majdanu“ se z Ukrajiny stal zaoceánský apendix vedený nezodpovědnými dobrodruhy ideově inspirovanými nechvalně známou organizací banderovců, za války kolaborující s Němci. Ruskojazyčná města Doněck a Lugansk, která odmítla být součástí popřevratové „majdanské Ukrajiny“, osm roků soustavně bombardovali zbraněmi dodanými Západem. Zároveň Rusko obkličovali zaoceánskými základnami i s raketami, mířícími na ruská města a strategické cíle.
Až do chvíle, kdy bylo Rusko nuceno říci (Putinovými ústy): „Nemáme už kam ustoupit. Zde je červená linie, přes kterou neprojdete!“
Putin blafuje, hlásala evropská a americká media. Jen ať se opováží, dalo se slyšet NATO ústy pana generálního tajemníka. A hle, on neblafoval, on se opovážil! To když ruské tajné služby zjistily, že území Ukrajiny je téměř již dokončeným vojenským nástupištěm proti Rusku.
Čí je tedy válka na Ukrajině? Kdo je za ni zodpovědný? Rusko, Putin, povykující média? Rusko, Putin vykřikují „mluvící koňové“ bez vlastního úsudku.
Čtěte ZDE: Je to ještě jinak: Útok USA na Rusko skrze kyjevský režim je jen zástěrka. Cílem je zkáza ekonomiky a hlad ve světě – včetně Západu. Že to nedává smysl? Pro trockistické šílence, kteří ovládli Washington, ano. To je ten Velký reset!
Casus belli - neboli příčina války
V Rusku, i za těch pro něj nejhorších dob, existovalo společné povědomí, že Rusko nezahyne. Že všechny bouře, zloby a intriky proti němu překoná, a že úloha, která mu má být svěřena, bude světodějná! Nejednou se toto „směšné mesiášství“ stalo terčem posměchu ateistů, liberálů i všech možných „pokrokářů“, kteří už jinak než „pokrokově ekonomicky" myslet nedovedou. Nenávist k Rusku už mnohokrát přesáhla běžnou normu i lidské chápání. Rezonuje v ní cosi, co vychází z on oho hlubokého podzemí, kde žijí draci a temné bytosti, nenávidějící vše, co žije na denním světle.
Snahy o zničení této obrovské země nezačaly teprve od časů Petra Velikého, kdy se Rusko stalo velmocí, ale už od dávných dob, kdy o jeho zničení usilovaly divoké kmeny z východních stepí. I v moderní době se tolik často protichůdných sil snažilo (a snaží) o totéž (bolševismus, nacismus i „vyspělé demokracie“), a kdy jedinou sjednocující ideou jim byla (a je) nenávist k Rusku a touha ho zničit. Obrovitost této nenávisti i její zuřivost je fenomén, který se vymyká jakémukoli chápání a přesouvá se do jiného světa, do oné zmíněné temné dimenze.
Čtěte ZDE: Zlatý věk paradoxu aneb Rusko trpící pro Evropu
Slovutné Magnificence vykladačů mezinárodního práva nás sice poučily o soudu v Haagu (a kdo by tam v souvislosti s válkou na Ukrajině měl na lavici obžalovaných jako obžalovaný sedět), ale o casus belli -, jako události, která zavdává podnět a příčinu k válce - se nezmínily ani slovem.
Od doby „Majdanu“ byla Ukrajina Západem soustavně vyzbrojována jako předvoj útoku na Rusko. Její území mělo posloužit paktu NATO jako nástupiště k útoku. Ruské tajné služby o těchto plánech věděly, a tak, aby Rusko jejich uskutečnění zabránilo, samo, zcela v souladu s casus belli a mezinárodním právem, agresory předešlo. Mělo snad Rusko příčin a podnětů k válce málo?
Právo na obranu (i před svou Pátou kolonou)
Zmrazením (krádeží) zahraničních kont státu i majetků mnohých ruských oligarchů se válka Západu proti Rusku dostala do další fáze. Cíl je jasný: přimět ruské oligarchy k vystoupení proti Putinovi i současnému režimu v Rusku. Existence těchto skupin je podbřiškem Ruska (i Číny). Jenom pevná vůle a neúplatnost nynějšího vedení kolem Vladimíra Putina může tyto cizopasníky udržet na uzdě. Samotné zmrazení kont ruských oligarchů v Evropě a v Americe by většina Rusů (a nejen jich) s jásotem vítala, nebýt čertovského rohu, který za tímto „zmrazením“ vykukuje.
Čtěte ZDE: Západ na cestě k zániku: Islám na pochodu, bašibozukové v akci. Co měli společného Lincoln, d'Este, Alexandr II. a Martin Luther King? V Dantově Pekle se to zrádci a kořistníky jen hemží. Věříte na teorii spiknutí?
V každém případě oligarchové bilancují, kde, zda na Východě nebo na Západě se větší část jejich majetku nachází, a kam se tedy vrtnout. V případě zrady, by jejich majetek na území Ruska mohl být legálně zabaven. Neposlechnout naopak „volání genů“ a spřízněných duší ze Západu znamená, že zmrazené zůstane zmrazeným.
Rusko však nebylo oloupeno jenom dnešními oligarchy za zlaté éry Gorbačova a „vstřícného“ Jelcina, kdy prý „svěží závan svobody (jak poetické!) pronikl mezi zatuchlé zdi Kremlu“, ale hned po bolševické revoluci. Již tehdy se supi slétali na ruský majetek, neboť výdaje a půjčky na Leninovu revoluci se za oceán musely vrátit mnohanásobně!
I kdyby, po tom všem, co už bylo řečeno, mezinárodní právo ani casus belli neexistovaly, právo jako takové i logika existují! A právě logika předkládá otázky zdravého rozumu: Je přípustné, aby zaoceánská velmoc a její satelity rozpoutávaly hysterickou kampaň proti Rusku a jeho prezidentovi s úmyslem očernit ho v očích veřejnosti, a vyvolat proti němu vlnu nenávisti celého Západu? Je přípustné vyzbrojovat Ukrajinu, tuto prodlouženou ruku cizí mocnosti, s úmyslem použít ji jako předvoj útoku a zároveň využít jejího území jako nástupiště proti Rusku? Je přípustné, aby stovky raket dovezené tisíce kilometrů zpoza Atlantiku mířily na ruská města? A tohle všechno, že (pro Rusko) není dostatečný casus belli?
Čtěte ZDE: Ve slavný den Vzkříšení si připomeňme: Záchrana byla na dosah: Papež opět selhal. Záměrně? Proč zasvěcení Ruska jen tak napůl? Zbabělost, nebo další Bergogliův hadovitý úhyb? Není mír jako mír. Čekáme již přes sto let. Marně
Nadzemská výzva - a jak jí rozumět
V říjnu roku 1917 se ve Fátimě v Portugalsku zjevila třem malým pasáčkům Panna Maria a jejich prostřednictvím požádala tehdejší představitele církve v čele s papežem o zasvěcení Ruska Jejímu Neposkvrněnému Srdci. Bylo to rok před koncem Velké války a měsíc před velkou pohromou, která se přihnala na Rusko v podobě bolševické hrůzovlády. Přes dílčí pokusy se tento úkol dodnes právoplatně nepodařilo naplnit.
Jde zjevně o úkol pro papeže, který teprve přijde. Ten provede oficiální zasvěcení Ruska, jak si to Panna Maria přeje. Její výzva je stále platná. I kdyby se temné síly sebevíc snažily tomuto zabránit, neuspějí, neboť samotná Panna Maria napomůže, aby se její přání splnilo!
Panna Maria nepožádala o zasvěcení Ameriky, ale Ruska. Neplyne z toho, že ono „směšné mesiánství“ je pravdivé? Která z těchto dvou velmocí bude mít v této pohnuté době, v tomto Velkém provizoriu, kdy věci se už daly do pohybu, větší šance na přežití?
V Rusku se od roku 1991, kdy skončil SSSR, postavilo 23 000 kostelů. V Americe v téže době několik desítek obludných soch v nadživotní velikosti padlému andělovi - Luciferovi. Má-li toto vyjadřovat směrování obou velmocí, která z nich má, po skončení Velkého provizoria, naději na nový život?
Ale nejen ve Fátimě mluvila Panna Maria o Rusku. V jednom z Jejích mnoha dalších zjevení řekla, že se Rusko (po zasvěcení) stane příkladem pro všechny národy.
Znamená to, že Velké provizorium definitivně skončí a že vyšší spravedlnost změní dosavadní svět.
Doufejme, že i nás!
Tagy článku